Málokdy je název sídliště tak vypovídající jako v tomto případě. Na Větrníku dokonce museli kvůli častému větru zrušit dětské hřiště. Architekti, kteří navrhli regeneraci sídliště, považují dvě protivětrné clony za základní krok k tomu, aby se v prostoru mezi třemi paneláky dalo vytvořit místo, kde se dá žít.
„Stromy budou vytvářet husté shluky, aby co nejvíce eliminovaly větrnost místa,“ napsali architekti z ateliéru K2.
Sídliště má řadu nectností. Je umístěno na konci města a lidé si stěžují, že do centra je to nekonečná cesta. Nebyl to nedomyšlený krok komunistických plánovačů, ale úmysl. Šlo o to, aby se lidé mohli co nejdříve dostat na obchvat Chrudimi a tedy i do sousedního a dnes už krajského města.
„Sídliště bylo budováno pro obyvatele, kteří měli pracovat v Pardubicích,“ napsali autoři studie regenerace sídliště Větrník Jiří Poláček a Václav Škarda.
Lidem tu chybí základní vybavení jako bankomat či mateřská školka. Ani trafika tu nevydržela. Ale především je trápí parkování, snažit se večer zaparkovat před paneláky je peklo.
Je tu ale jedna věc, která nevýhody přebíjí. A není to úžasný výhled na Krkonoše a Orlické hory, ale peníze. Velký třípokojový byt Na Větrníku je možné s trochou štěstí koupit za cenu, za niž se dole ve městě prodává 1+1. Na druhou stranu i vinou toho se tu obyvatelé rychle obměňují a život nad Chrudimí berou často jen jako provizorium, než se přestěhují do lepšího.
Noclehárna pro Pardubice se nepovedla
Plán výstavby rozsáhlého bytového komplexu Stromovka se zrodil již v roce 1982. Dostavbou 3 481 bytů pro téměř dvanáct tisíc obyvatel měla být naplněna konečná představa o velikosti a rozloze města, napsal Pavel Hájek v publikaci „Chrudim - vlastivědná encyklopedie“, vydané v roce 2005.
V první etapě vzniklo sídliště Stromovka s 628 byty. Jeden dům vznikl na místě bývalého rybníka, a tak mu pravidelně hrozí zatopení a město už roky řeší, jak ho uchránit. Ale to už je v příběhu sídliště jen detail. Pak se začalo stavět sídliště Na Větrníku. Po pádu komunismu vedli místní debaty o tom, zda rozestavěné tři třináctipodlažní domy není rozumné o pár pater snížit. Nad estetikou vyhrál hlad po bytech. Nicméně další výstavba byla zastavena. Nejen kvůli tomu, že by byla nevzhledná, ale už byla podle Pavla Hájka „ekonomicky nepřijatelná“.
Od té doby radnice řeší, jak torzu sídliště pomoci. Na konci devadesátých let město nechalo panelové domy obklopit věncem nižších bytových domů, aby pohled na trčící věžáky nebyl tak skličující. Úplné zakrytí paneláků ze všech stran se nepovedlo, městu se totiž nepodařilo odkoupit pozemky od soukromých majitelů.
Sídliště nabízí jen málo služeb
Dalším krokem má být zlidštění sídliště. To nyní připomíná město duchů. Lidé tu mají k dispozici jen kadeřnictví a malý obchod. „Chodí si sem hlavně pro pečivo, je to tu jak na vesnici,“ říká prodavačka. Pro malé děti je tu hřiště. Pejskaři mají pěkný terén pro procházky. Ale jinak tu lidé nemají co dělat.
Podle plánu radních by se sídliště mělo dočkat více zeleně, hřišť, laviček a především nových parkovacích míst. Autoři studie navrhují vybudovat mezi věžáky vydlážděné náměstíčko s habrovým hájem, okolí trojice věžáků chtějí přeměnit v park. Plán regenerace za 50 milionů korun vznikl už v listopadu 2010, ale od té doby se o něm jen mluví a píše.
Přípravy trvaly v Chrudimi tak dlouho, až ministerstvo pro místní rozvoj mezitím změnilo pravidla pro přidělování dotací. „Podporuje regeneraci socialistických sídlišť. V případě sídliště Na Větrníku je to problém, protože sídliště bylo dostavěno a kolaudováno po roce 1989,“ uvedl místostarosta Chrudimi Roman Málek.
Chrudim nemá tolik peněz, aby zastupitelé byli ochotni financovat úpravy sídliště z rozpočtu. A tak čekají, zda se ministerstvo neustrne. Pomoci má i nový ministr bez portfeje Jan Chvojka (ČSSD), který byl donedávna zastupitelem Chrudimi.
„Minulý týden jsme pana ministra žádali, zda by nemohl intervenovat u paní ministryně Karly Šlechtové. Rádi bychom, aby se dotační podmínky změnily,“ uvedl místostarosta Chrudimi Roman Málek.
