Především však bylo postaveno na místě Karantény, rozsáhlého areálu vojenské nemocnice z doby první světové války pro deset tisíc nemocných a zraněných vojáků. Během první republiky se oblast proměnila na nouzovou bytovou kolonii, která rychle chátrala.
„Roku 1947 se nouzová kolonie začala bourat a na jejím místě byla zahájena stavba zděného sídliště Dukla jako náhrada za poničené domy v souvislosti s nálety, které Pardubice postihly za druhé světové války. Bylo budováno sídliště s 2 705 byty pro dvanáct tisíc obyvatel,“ uvádějí autoři publikace Historie pardubických městských částí, kterou nedávno vydal Klub přátel Pardubicka.
Stavba prvních domů začala v okolí dnešní ulice Teplého, první plán počítal s řádkovým uspořádáním bloků a s rodinnými domky po okrajích.
Už v době stavby prvních takzvaných dvouletkových domů byl projekt přepracován a byla do něj zapracována občanská vybavenost. Zajímavostí sídliště bylo, že tam byla poprvé v republice uplatněna takzvaná proudová metoda výstavby, tedy s použitím cihelných „blokopanelů“, které urychlily práci přímo na staveništi.
Proto se stavebníci po jejím prvním použití v roce 1954 chlubili, že vyzdění prvního bloku o 60 bytech po půdní zdivo trvalo jen 55 pracovních dní.
„Ačkoli se jednalo o proudovou výstavbu, nechybí domům jistá originalita v podobě napodobeniny renesančních terakotových ostění a figurálních a rostlinných motivů nad vchody,“ uvádí publikace.
Ale stavěly se nejen činžáky. V roce 1953 dokončili stavbu třípatrové koleje se 108 pokoji pro vysokoškolské studenty, o rok později moderní koleje VŠCHT, o dva roky později základní školu v dnešní Resselově ulici. Výstavba sídliště byla oficiálně dokončena v roce 1957. O tři roky později byl otevřen stadion Rudé hvězdy, v roce 1964 pak Kulturní dům Dukla jako první víceúčelové kulturní zařízení Pardubic.
Místo láká i další obyvatele města. Třeba na běžecké trasy
Sídliště Dukla si díky svému poměrně „zralému věku“ dodnes uchovává specifickou atmosféru snad hlavně proto, že to není zástavba panelákových bytů, ale činžovních.
„Určitě je zajímavá tím, že si udržuje svůj charakteristický trend, všechny domy jsou stavěny v podobném stylu. Obyvatelé se omlazují, přicházejí víc rodiny s malými dětmi. Je to velmi klidná část Pardubic, i když je blízko centra, udržuje si svůj klid a pohodu,“ řekl Jiří Rejda, starosta pátého obvodu s přibližně patnácti tisíci obyvateli, z nichž na Dukle bydlí něco přes jednu třetinu.
Dalšími částmi obvodu jsou panelové sídliště Višňovka i oblasti s převažujícími rodinnými domy v Dražkovicích a Jesničánkách.
Podle starosty se Dukla omladila také díky dotacím z Evropské unie, které pomohly k přeměně vnitrobloků, k rekonstrukcím cest i nedávné revitalizaci tamního lesoparku. V něm se objevila sportoviště pro mladé, ale i pro starší.
„Třeba na ulici Sokolovská máme jedno z nejlepších a nejmodernějších hřišť v Pardubicích, kde jsou nejen dětské prvky, ale i protahovací stroje pro seniory. Lesopark je srdce Dukly, chodí tam lidé z celých Pardubic,“ řekl starosta. K větší frekvenci návštěvníků pomáhají i osvětlené běžecké trasy.
S čím ovšem předkové projektanti před 70 lety nepočítali, to byl nárůst automobilů. Kvůli nim s pojmem Dukla nejsou spojeny jen domy a zeleň, ale i množství aut ve vnitroblocích.
„Dříve nebylo v jedné rodině třeba žádné auto, dnes na ni vychází i tři. A vznikají problémy. Ale i přesto si pátý obvod udržuje nadhled v tom smyslu, že tady nemáme parkovací automaty. Snažíme se, aby tady měli lidé parkování zdarma, i když už to někde musíme časově omezovat, protože řidiči ne vždy akceptují parkoviště u škol či školek,“ dodal Jiří Rejda.
Podle něj největší akce posledních desetiletí Duklu teprve čekají, ale již brzy. Jednak to bude konečně vybudování nové cyklostezky do Dražkovic a pak z vlastních úspor obvodu rekonstrukce dosud nepříliš atraktivního Dukelského náměstí.
„Dukla není nejlepší a nejbarevnější, ale v závěru roku 2018 bude opět top sídliště a bude se řadit k nejlepším v Pardubicích,“ slibuje Jiří Rejda.
Šanci na uskutečnění mají díky aktivitě magistrátu v poslední době i další dvě stavební akce, o kterých se po léta jen mluvilo, ale nyní se již začíná i něco dělat. Pardubice chtějí postupně v příštích letech investovat do polorozpadlého atletického stadionu na sídlišti Dukla až miliardu korun.
A také vybudovat lávku nad hlavní železniční tratí. Díky ní budou moci lidé dojít z pardubického nádraží na sídliště Dukla a naopak. Velkorysejší a z řady důvodů výhodnější by byla varianta prodlouženého podchodu až do ulice K Vápence, ale protože tunel by z velké části muselo platit město, tuto variantu alespoň prozatím odmítá.
