Generální ředitel Nemocnice Pardubického kraje Tomáš Gottvald (na snímku) a jeho náměstek Vladimír Ninger připravují řadu zásadních změn.

Generální ředitel Nemocnice Pardubického kraje Tomáš Gottvald (na snímku) a jeho náměstek Vladimír Ninger připravují řadu zásadních změn. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Nemůžeme dál dělat v pěti nemocnicích všechno, říkají jejich šéfové

  • 8
Nejdříve se pět krajských nemocnic spojilo do jedné firmy. Nyní chystají další krok. Tři z nich budou dělat akutní péči, zbylé dvě se mají zabývat péčí plánovanou.

Vedení krajských nemocnic minulý týden oznámilo, že akutní péči v Pardubickém kraji čekají změny. Nemocnice v Litomyšli a Chrudimi mají během pěti, respektive patnácti, let přejít na takzvanou plánovanou péči.

Generální ředitel Nemocnice Pardubického kraje Tomáš Gottvald a jeho náměstek Vladimír Ninger v rozhovoru pro MF DNES vysvětlují, proč jsou podle nich změny nutné. Tvrdí, že důvody jsou odborné a ekonomické, složitější a nákladnější péče má být koncentrovaná do méně nemocnic. Nyní ale převažuje důvod třetí - nedostatek personálu.

„Hlavním motivem těchto změn nejsou ekonomické aspekty, ale situace na trhu práce, chybí nám hlavně zdravotní sestry, ale i lékaři, byť v menším množství. Podle prognóz bude v roce 2022 chybět v nemocnicích České republiky asi tři tisíce lékařů, na to musíme reagovat a musíme to s předstihem řešit,“ uvedl Ninger.

„Nechci, aby se budilo očekávání obrovských změn, nic takového nepřijde. Vše musí jít postupně, v současnosti je pro nás nejpalčivější problém Litomyšl vinou personální situace, a tam už mnoho změn nastalo nebo nastává,“ uvedl Gottvald.

Říkáte, že dvě nemocnice by se měly zaměřovat na plánované výkony a tři na akutní medicínu. Jsou pro to odborné důvody?
Ninger: „V minulosti například po dopravní nehodě převáželi pacienta s vážným poraněním do nejbližší nemocnice. Jeho šance na přežití byly ale rozdílné, péče o takto poraněného člověka nebyla všude stejná. V nemocnicích ani nyní není stejná dostupnost všech specialistů, například neurochirurgů nebo cévních chirurgů, kteří se na léčení takového poranění podílejí. V současnosti je trendem poskytnout pacientovi co nejlepší komplexní pomoc a dát mu co největší šanci na uzdravení. Proto dochází ve všech oborech k centralizaci a specializaci. Udržovat takto finančně náročnou péči ve všech lokalitách je do budoucna neúnosné nejen na území Pardubického kraje, ale i na území celé České republiky.“

Dejte nějaký příklad.
Ninger: „Například v oblasti kolorektální chirurgie, to znamená operace na tlustém střevě a konečníku pro zhoubné nádory. Odborná společnost požaduje minimum 50 výkonů za rok a ty se ve většině našich nemocnic nedělají. Proto by se tato péče podle našich představ měla koncentrovat tam, kde se provádí často.“

A nemocnice zaměřené na plánovanou péči by se soustředily na rutinní operace? Tím klesne jejich význam.
Ninger: „Tady vznikl divný společenský fenomén, za který můžeme i my lékaři. Jako kdyby nějaká práce například v chirurgii byla méně cenná. Jako kdyby operace kýly byla něco méně než operace tlustého střeva. Myslím si, že pro pacienta, který má kýlu, je to téměř stejně zásadní věc jako každá jiná operace. Z mého pohledu kvalitně odvedená rutinní práce je něco, co si zaslouží obdiv. Dovedu si představit, že žlučníky a kýly se v Pardubicích nakonec nebudou dělat vůbec a pacientům pomůže nemocnice v Chrudimi.“

Gottvald: „Centralizace specializované péče neznamená, že lokality, kde se nebude odehrávat, jsou méněcenné. Pro nás je klíčové zapojit lékaře z malých nemocnic do centra, aby se mohli podílet na operativě a pak se mohli ambulantně starat o svého pacienta.

Nemocnice zaměřené na plánovanou péči nebudou potřebovat tolik lékařů ve službách...
Ninger: „Potřebujeme konsolidovat ústavní pohotovostní služby, lékařů je stále méně, jejich ochota sloužit je menší, mladí lékaři, kteří nastupují do nemocnice, preferují volný čas, sloužit moc nechtějí, obsadit služby je čím dál větší problém. Jako lékař kolegy chápu, pro odpovídající výkon není možné doktory přetěžovat, proto hledáme cestu ke kompromisu a zajištění kvalitní péče pro pacienty.“

Jaký je cílový stav? Proč změny mají přijít v Litomyšli do pěti let, a v Chrudimi do patnácti let?
Gottvald: „Určit cílový stav není na nás, nejsme odborníky ve všech oborech. Je to úkol pro odborné garanty, na kterém nyní pracují. Pokud jde o Litomyšl, okres Svitavy je relativně malý, jsou tam dvě nemocnice, situace se dá řešit výrazně rychleji a bude se muset vzhledem k personální situaci řešit neodkladně, zatímco chrudimská nemocnice má velký přirozený spád.“

Nedopadne to nakonec jako ve Vysokém Mýtě, kde se nemocnice proměnila v zařízení následné péče?
Gottvald: „Ne. Stačí si jen uvědomit, že chrudimská porodnice má 1 200 až 1 300 porodů ročně, ty není možné převést jinam. Může se ale stát, že v Litomyšli v chirurgických oborech nebude dostupnost pro akutní případy nonstop, ale po dvaadvacáté hodině bude záchranka směřována do Svitav a Ústí.“

Ninger: „I když nemocnice budou fungovat v režimu plánované péče, tak tam bude personál 24 hodin. Musí tam být neustále přítomen lékař, který bude připraven řešit situaci, kdyby došlo například k pooperační komplikaci.“

Platí pak ale stále opakovaná tvrzení politiků, že Pardubický kraj bude mít pět plnohodnotných nemocnic?
Gottvald: „Plnohodnotné jsou všechny nemocnice. Cílem jsou tři nemocnice se čtyřiadvacetihodinovou dostupností a dvě nemocnice s plánovanou péčí.“

Ninger: „Pro mne je plnohodnotná nemocnice ta, kam chodí lidé rádi, kde se jim dostane péče, která je bezpečná a nestávají se tam maléry.“