Na závěr sezony byl zmrzlinářčin režim přece jen volnější. Žena chodila prodávat zmrzlinu kolem poledne. Navíc strojům už se nechce příliš pracovat. Volají po seřízení, nachlazení zmrzliny trvá déle než v největších parných dnech. I na podzim se ale prý pro zmrzlinu zastavovalo dost lidí a zmrzlinářka měla i svého věrného "štamgasta".
Ten měl vždy jedno neměnné přání: jahodovou zmrzlinu do velkého kornoutu."Jsou lidé, kteří chodí pravidelně, a tenhle pán si pro svoji porci jahodové zmrzliny dochází každý den. Už si pamatuju i dálkové řidiče, kteří vyskočí z auta a dají si umě třeba čokoládovou. Často sem přicházejí i maminky na mateřské," popisuje Ceralová své štamgasty.
Patří mezi nejpilnější zmrzlinářky v kraji. Zmrzlinu začíná pravidelně točit už v březnu. Lidé, kteří chodí na zmrzlinu na plácek před obchodem s potravinami, mají podle Ceralové rádi osvědčené chutě. "Královnou mezi zmrzlinami je vanilková. I já ji mám nejradši, a to nejsem, pokud jde o konzumaci, žádný zmrzlinový příznivce. Třeba čokoládovou bych si nikdy nedala, přitom na normální tabulkové čokoládě si pochutnám," říká zmrzlinářka.
Stánek navštívily i známé osobnosti
V prodejně testovala i mangovou nebo domácí ananasovou, ale tyto příchutě u zákazníků tolik nebodovaly. Jsou to pro ně náhražky. "Taková chemie," vysvětluje Ceralová. Jistotou je naopak domácí jahodová nebo extra čokoládová zmrzlina. Zmrzlinářka se ale nebojí experimentovat, lidem nabízela například netradiční makovou nebo domácí karamelovou, které se ve zmrzlinovém menu nakonec osvědčily.
Občas si k ní přijdou na točenou i slavné osobnosti. Její zmrzlinový domeček navštívil například zpěvák Jakub Smolík a nezapomenutelným zážitkem pro ni bylo setkání s herečkou Naďou Konvalinkovou. "Ta si dokonce zkoušela zmrzlinu sama natočit. Kohoutek si ale pustila naplno a rázem jí tekla proudem na zem," vzpomíná s úsměvem Ceralová.
Vzít kornout, dostat do něj mrazivý krém a s úsměvem celý výrobek podat zákazníkovi je pro zkušenou zmrzlinářku otázkou pěti vteřin. Natočit tuhle osvěžující pochoutku správně, aby nepřepadávala, neroztékala se a rozplývala se na jazyku, je umění. "Chce to grif. Mně pomáhá nemocná ruka. Když ji pod stroj strčím šikmo, bolí mě, a vím, že se zmrzlina bude kroutit," vysvětluje zmrzlinářka.
Největší pochvalou je pak pro ni zákazníkovo zvolání: "Jé, ta je krásná!".
