Záchranná stanice a ekocentrum „Pasíčka“ v Boru u Skutče prožívá mimořádné časy. O její voliéry, kotce a výběhy, ale i řadu služeb a programů nebyl ještě nikdy tak velký zájem jako v poslední době.
„Už v předcházejících letech stoupla návštěvnost na 12 tisíc lidí. Ale loni to byl pořádný mazec když dorazilo 15 tisíc návštěvníků,“ řekl vedoucí stanice Josef Cach.
Největším lákadlem je šance spatřit obvykle volně žijící zvířata zblízka. A to v expoziční části vytvořené z trvale handicapovaných jedinců, kteří se do přírody vrátit nemohou. Nenajdete zde tedy zvířata, která se stala o Vánocích nevhodným dárkem ani mazlíčky vyděšené novoročními petardami.
Ale návštěvník se může setkat například s rysem ostrovidem, sokoly, výry, sýčkem, pštrosem a dalšími ptáky, kunami, lasičkami, veverkami, kozami, kňoury a dalšími jinak volně žijícími zvířaty.
Ve stanici je nyní zhruba 200 živočichů. Na podzim jich bylo víc. „Všechny, které se podařilo dát zdravotně do pořádku, jsme před zimou vypustili zpátky do přírody,“ řekl Josef Cach.
Z přijímaných zvířat se jich do přírody obvykle vrací kolem 60 procent. Z ostatních některá zůstávají natrvalo, nelze je pustit ven - už jim něco chybí, třeba část křídla. Další jsou už tak zraněná, že se musí utratit, anebo uhynou věkem. Některá odchází do jiných zařízení. Zvířata s nadějí na návrat do přírody jsou umístěna v léčebných komorách či rozletových voliérách mimo návštěvnickou zónu.
Část trvale handicapovaných exemplářů se také používá pro odchovy mláďat, aby si mláďata nezvykla příliš na člověka. Chovné páry mláďata dokrmí a vypiplají natolik, že mohou časem zamířit do divoké přírody.
Sbírání mláďat lidmi jim mnohdy spíše ublíží
Ve stanici se léčí nejčastěji zvířata po úrazech elektrickým proudem nebo po střetech s automobily. Někdy stačí ke zranění třeba jen vír za kamionem, který s nimi mrští o zem.
Šéf stanice má za sebou i exkluzívní odchyty, jako třeba dikobraza, klokana či makaka, loni tak spektakulární případy nenastaly. Čeho však přibývá, to je podle něj počet zbytečně sebraných zvířat nepoučenými lidmi.
„Dřív si lidé poradili sami, dnes jsou třeba mladé maminky vyděšené a hned volají, když na balkoně objeví holuba. Podobně jako když kdekdo hned volá hasiče kvůli kočce na stromě, která se dolů dříve nebo později stejně dostane. Třeba v Pardubicích mezi paneláky mívají zajíci kvůli predátorům na více místech rozházená mláďata a lidé zajíčky seberou, přitom samice ho chtěla jako obvykle krmit až večer. Podobně přibývají nálezy srnčat u lesa, která by se rodičů dočkala. Jsou to často zbytečně sebraná zvířata,“ řekl vedoucí stanice.
Ptáčata vypadlá z hnízda pak stačí podle něj většinou ze země pozvednout na větev.
U srnčat se ještě kojení daří, u zajíčků je složitější a „rozpít se jich povede jen asi sedm z deseti“.
Vlastní expozice není ovšem to jediné, co láká milovníky přírody k cestám do Boru u Skutče. V areálu a jeho okolí je řada naučných stezek, návštěvníci mohou nově nahlédnout do pravěkého světa, který se nacházel na území Národního geoparku Železné hory a v jeho blízkém okolí. Součástí stanice je i ekocentrum, které nabízí jednodenní i pobytové vícedenní programy zaměřené na přírodní i ekovýchovná témata.
„Národní síť tvoří tři desítky záchranných stanic, ta naše je největší a díky ubytování pro více než třicet lidí i ekovýchově ojedinělá,“ řekl Josef Cach.
Tam, kde lišky, kuny i sovy dávají zblízka dobrou noc, přispívají klienti svým pobytem na péči o poraněná zvířata. Kdokoli může přispět i díky programu „Adoptuj si zvířátko“ vždy na období jednoho roku, který využívají školy, rodiny i firmy - třeba rysa sponzoruje jeden pivovar.
Dvěma hlavními pilíři financování provozu dnes již rozsáhlého areálu záchranné stanice s třímilionovým rozpočtem jsou příspěvky od kraje a státu.
V plánu je rozšíření jedné z naučných stezek, postavení ptačího hradu pro poučení i pobavení dětí, atraktivní prezentace Lesů České republiky i další lákadla.
