Přesvědčila se o tom i skupina rozhořčených cestujících, kteří chtěli odjet v pondělí navečer ze železniční stanice Pardubičky.
„Cestuji z Chocně a ráno jsem byl půl hodiny uzamčen ve vlaku jako vězeň v Kostěnicích, průvodčí se ukryli a zamkli nás ve vlaku. A teď odpoledne zase vlak nejede. Až jedna z cestujících našla nepatrný nápis na budově, že tady dnes vlak nestaví. Informace mají být jasně viditelné, pro mě, jako staršího člověka, nejsou ani dobře vidět,“ řekl například Jaroslav Zeman z Chocně.
Ranní zpoždění se dalo pochopit pokusem o sebevraždu na trati, ale to odpolední nesli cestující hůře, protože jim chyběly informace.
Náhradní autobus odjel dříve než vlak
„Informovanost je na téhle zastávce žalostná a není to poprvé. Neuškodilo by, kdyby bylo hlášení v rozhlase. Když jsem vyhledával ráno spoj, nikde nebylo popsáno, že by byla výluka, přitom dopravní server obvykle aktuálně informoval o mimořádnostech,“ dodal další cestující Luboš Svoboda, dojíždějící do Pardubiček z Brandýsa nad Orlicí.
Nutno dodat, že jakési hlášení se později z tlampače ozvalo, ale úplně nesrozumitelné, což je pro tuto zanedbávanou stanici typické.
Oba zmínění cestující, ale i další, dorazili domů o hodinu déle. Paradoxem bylo, že čekali na vlak, který neměl jet, ale který přesto několik minut po čase uvedeném v jízdním řádu velmi loudavě stanicí Pardubičky projel, jako kdyby strojvedoucí zvažoval, zda má zastavit. A navíc ti, kteří zbytečně čekali v dešti na vlak u vlakové zastávky, netušili, že by třeba i náhradní autobusový spoj ze zastávky MHD „U nemocnice“ stihli - pokud by ovšem nejel mimořádný spoj dříve než vlak, který má nahrazovat.
„Jestliže jede autobus nahrazující vlak o 14 minut dřív, jak ho mají cestující stihnout?“ podivil se Luboš Svoboda.
„Nutný je i aktivní přístup každého cestujícího“
Nádraží, zastávky, hlášení rozhlasu, vývěsky ve stanicích, výluky, jízdní řády, informace v jednotlivých vyhledávačích a aplikacích jsou záležitostí státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC).
„Nutný je i aktivní přístup každého cestujícího, tedy aby se informoval předem. Možností je celá škála, internet, kontaktní linka dopravce a podobně. Bez potřebné vlastní zodpovědnosti se nelze vyhnout některým nepříjemnostem,“ reagovala mluvčí SŽDC Kateřina Šubová.
Neboli pravidelní cestující musí počítat se vším, dennodenně po celý rok sledovat web, anebo zda je už stará vývěska přelepena novou. Ve stanici Pardubičky může ovšem nutnost sledování vývěsky komplikovat občasný průjezd nákladních vlaků po koleji mezi ní a peronem.
Jasná a viditelná informace o nutnosti dočasného přestupu z vlaku na autobus, která by udeřila do očí, to by cestující uvítali.
I provozovatel osobních vlaků České dráhy (ČD) připomíná, že informací je dost, vedle těch obvyklých ve stanicích a zastávkách jsou i na webu ČD, v mobilní aplikaci Můj vlak nebo telefonicky například na call centru ČD.
K mrzutosti cestujících přispívají častá zpoždění
Ten, kdo je stále on-line, by se tedy asi neměl divit, že mu u peronu nezastaví jeho obvyklý spoj a jen ho míjí.
„K projíždění zastávek v podobných situacích se přistupuje z důvodu zvýšení kapacity trati při zachování daného spoje. Jde o praxi obvyklou nejen u nás, ale také v zahraničí. Každé zastavení vlaku pro nástup a výstup cestujících znamená prodloužení jízdní doby o několik minut. To ovšem také znamená, že by se na daný úsek s výlukou vešlo obecně méně vlaků, nebo by docházelo k vyšším zpožděním. Alternativou v takovém případě je pak jen úplné zrušení spoje a jeho náhrada autobusy, což by se ovšem dotklo i ostatních cestujících, kteří nejedou do zastávek v úseku s výlukou,“ odůvodnila projíždění pouhých dvou zastávek u této výluky do Kostěnic mluvčí ČD Monika Bezuchová.
Otázkou ovšem je, jestli by zpoždění kvůli dvěma zastavením osobního vlaku poznali cestující na zastávce třetí, do níž mířily autobusy. Na zpoždění jsou cestou do práce i navečer zpět zvyklí.
„Za největší zlo považuji, že se den co den, týden za týdnem, pořád čeká, až projedou poloprázdné rychlíky. Když jede můj osobní vlak na čas, je to výjimka,“ dodal Jaroslav Zeman.
