Počítačový expert Ravn se chce vyhnout konfliktům na pracovišti za svá nepopulární ředitelská rozhodnutí, a tak předstírá, že je řadovým zaměstnancem. Jenže přijde chvíle, kdy musí jako ředitel vystoupit z anonymity. Už nestačí vést podivínské zaměstnance jen pomocí e-mailů.
A tak ho napadne, že za něj bude v roli generálního ředitele vystupovat herec. Ten však nesmí být moc známý, aby ho nikdo nepoznal. Jenže Kristoffer není ani moc dobrý, a tak vznikají bizarní situace, které odhalují lidské pokrytectví, manipulaci i zneužívání moci.
„Tato komedie je specifická absurdním humorem. Dlouho jsme s herci a dramaturgií hledali klíč k tomu, co je vlastně vtipné. Humor autora je náročný. Někdy mám pocit, že si místy hraje na hlupáka, že mu o nic nejde, a když divák rezignuje, tak ho škrábne. Jeho humor není intelektuální, ale svérázný,“ řekla režisérka Aminata Keita.
Nestál před ní jednoduchý úkol. Protože je Trier zejména filmovým režisérem, hodně pracuje se střihem. Plno jeho situací tedy nemělo začátek a náhle končilo. To sice nahrává filmovému zpracování, ale divadlo musí tyto skeče dohrát, ukončit a posunout se v ději. A tak režisérka s týmem musela přestavět filmový scénář na divadelní příběh.
I pro příznivce seriálových komedií a sitcomů
„Spoustu situací jsme upravovali a dotvářeli. Zároveň jsme nechtěli brzdit skeče a situace, které se velmi dobře pointují. Tím je naše verze svižná a nenechá herce a diváka vydechnout,“ řekla dramaturgyně Anna Zindulková Hlaváčková. Hra tak trvá 95 minut a nemá přestávku. Ve zmiňované zkratkovitosti si najdou to své příznivci sitcomů a seriálových komedií.
Do hlavních rolí obsadila Keita oba Josefy: Josef Pejchal hraje majitele Ravna, který si přeje zůstat skrytý. Za něj vystupuje najatý herec Kristoffer, kterého ztvárňuje Josef Láska.
Protože se od dánského autora nedá očekávat, že by komedii pojal vyloženě vesele, objevila režisérka i vážnou tvář této komedie. „Zajímavé téma je herectví, které je ve hře hodně zmiňováno. Všichni si během zkoušení museli dost připustit téma vlastní autenticity. V jednom místě jsou konfrontováni s tím, jak hrají. Takováhle sebereflexe je hodně psychologická, až terapeutická,“ říká Keita.
Dost složitá cesta to byla pro oba hlavní představitele. Na Láskovi a Pejchalovi tak stojí ladění vkusu a míry toho, co už je na divadelních prknech za hranou.
„S tím si ta komedie hraje. Kde má kdo hranice a jak se překračují. Co už je moc a co je vlastně trapno,“ říká Keita.
Komedii Kdo je tady ředitel přitom Trier připravil původně jako filmový scénář, který se v roce 2006 dočkal filmového zpracování. Tři roky po filmové premiéře sáhlo po tomto titulu pražské Švandovo divadlo, kde postavu neumětelského herce, který se najednou stane ředitelem, ztvárňoval po mnoho divadelních sezon Michal Dlouhý, skutečného ředitele firmy pak představoval Kamil Halbich.
Pardubická scéna je sedmé profesionální divadlo, které uvede svou vlastní adaptaci.
