Továrnu na výbušniny, vybudovanou na počátku 20. let minulého století, kvůli jejímu výrobnímu programu postihlo i několik katastrof. K těm nejhorším patřil právě výbuch skladiště střelného prachu, který si 28. května 1984 vyžádal pět mrtvých.
"Dnes došlo z dosud nezjištěných příčin v n.p. Východočeské chemické závody Synthesia Pardubice k výbuchu. Při této havárii čtyři pracovníci zahynuli. V nemocničním ošetření bylo ponecháno 50 pracovníků, z nichž deset je zraněno těžce. Všem postiženým pracovníkům i jejich rodinám je věnována potřebná péče a pomoc," informovala už vpodvečer téhož dne Československá tisková kancelář stručně o neštěstí, při kterém popraskala okenní skla i v téměř 20 kilometrů vzdálené Chrudimi.
Síla výbuchu byla skutečně ničivá - po bytelném skladišti zůstala v zemi až sedm metrů hluboká jáma o průměru deset metrů. Budova samotná pak prakticky zmizela ze světa.
"Na místě skladu vzniklo docela slušné jezírko. Byl to obrovský kráter. Bahno a hlína nahodily okolní budovy," popsal důsledky exploze jeden z pamětníků. Několik staveb v bezprostředním okolí místa neštěstí se zřítilo - a právě pod spadlými zdmi zemřela například jedna ze sekretářek nebo muž, který si jen přišel vyřídit důchod.
Některé budovy v továrně při neštěstí přišly o střechy, nejvíc škod ale bylo v Synthesii i jejím blízkém či vzdálenějším okolí na oknech. Létající střepy také způsobily nejvíce zranění a sanitky nezvládaly lidi s řeznými ranami ani odvážet od podniku do nemocnice.
Řadu zraněných tak k ošetření dopravili řidiči, kteří náhodou projížděli kolem. Bilance neštěstí, které si nakonec vyžádalo ještě pátý lidský život a počet zraněných překročil 200, přitom mohla být mnohem horší.
Výbuch zavinil šlendrián tří zaměstnanců
Sklad, který kvůli nepozornosti několika dělníků ono osudné květnové pondělí krátce po poledni vybuchl, totiž naštěstí nebyl ani zdaleka plný.
"V sobotu před výbuchem se odtud odvážel střelný prach. Kdyby se neštěstí stalo v době, kdy ho tam bylo nepoměrně větší množství, tak by asi nebyly ani Pardubice, ani Chrudim," řekla jen s trochou nadsázky Naďa Hubáčková, někdejší starostka obce Rybitví, které leží v těsném sousedství Semtína a kde následky tlakové vlny pocítili velmi výrazně.
Celé neštěstí, ze kterého se továrna, její zaměstnanci i lidé v okolí vzpamatovávali řadu měsíců, přitom způsobil šlendrián trojice zaměstnanců chemičky. Ti vezli sudy se střelným prachem na čtyřech vozících, zapřažených za multikárou.
Byly ale ve špatném technickém stavu. Při jízdě jeden z vozíků, na které muži při jízdě příliš nedohlíželi, nejspíš vyjel ze stopy a třel železnou hranou o nákladovou hranu skladiště, ve kterém se střelný prach uchovával.
Další teorie mluví o tom, že dělník před jízdou zapomněl zavřít zadní dvířka vozíku, která pak brousila hranou o zem. V každém případě ale od soupravy odlétaly jiskry, které zapálily střelný prach na vozících, a to právě před budovou, kde se tato výbušná látka skladovala.
Během pár okamžiků pak celý sklad vyletěl do povětří. Muži, kteří svou nepozorností katastrofu zavinili, si přitom hořícího nákladu stačili včas všimnout a z ohroženého místa utekli.
Neštěstí, které se stalo před 30 lety, ale nebylo ani zdaleka jediným podobným případem v historii semtínské chemičky - a ani nejtragičtějším.
V lednu 1944 totiž při vznícení prachu v jeho sušárně zahynulo dokonce deset zaměstnanců, sedm lidí při dvou výbuších během pouhých čtyř dnů pak zemřelo v dubnu 1929. Zatím poslední podobná tragédie se stala v dubnu 2011, kdy po explozi podzemní budovy, ve které se vyráběla trhavina Perunit, zemřeli čtyři lidé (o této nehodě jsme psali zde).
