Vězni při uklízecích pracích na zámku v Pardubicích.

Vězni při uklízecích pracích na zámku v Pardubicích. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Zpoza mříží zamířili vězni na zámek, pomáhají dobrovolně s péčí o valy

  • 0
O valy pardubického zámku se starají i odsouzení z Věznice Pardubice, a to bez nároku na honorář. Zámek Pardubice je jedinou národní kulturní památkou v republice, na které dobrovolníci z řad vězňů pracují. Akce je součástí jejich pracovní terapie a má pomoci následnému začlenění odsouzených do společnosti.

V minulosti se dopustil trestného činu, kvůli kterému skončil ve vězení. V současné době se muž okolo třicítky, jenž nechce být jmenován, spolu s dalšími dvěma trestanci v šedém tričku, tmavých teplákových kalhotách a zelených pracovních rukavicích stará o valy pardubického zámku.

Čistí odtokové kanály podél obranné zdi, odklízí hlínu, listí i větve. A je to práce fyzicky velmi náročná, zeminu totiž musí nabírat hráběmi a lopatou a následně je v těžkém pytli za pomoci druhého odsouzeného tahat do velmi prudkého kopce. Na čele se mu lesknou kapky potu. Na obtížnost práce si však nestěžuje.

„Částečně tím chceme splatit svůj dluh společnosti, který jsme způsobili vlastní blbostí. Navíc je to pro nás i možnost dostat se alespoň na chvíli ven na čerstvý vzduch,“ říká vězeň.

Zároveň předpokládá, že na zámku bude mít práci ještě minimálně na čtyři měsíce, zámecké valy se ostatně naposledy čistily před dvěma lety.

Péči o zeleň v okolí zámku má totiž na starosti jediný zahradník, který navíc pracuje i jako údržbář.

„Proto není v jeho silách všechno zvládnout,“ uvádí mluvčí Východočeského muzea v Pardubicích Kateřina Procházková Skůpová.

Vězni se přihlásili sami

Zámek Pardubice je tak jedinou národní kulturní památkou v České republice, na které pracují dobrovolníci z řad vězňů. Vybraní odsouzení jsou dobrovolníci, kteří se sami přihlásili.

„Samozřejmě musí splňovat stanovené podmínky k udělení institutu opuštění věznice. Zároveň nesmí být pachateli závažné trestné činnosti a musí být doporučeni odbornou komisí věznice,“ vysvětluje ředitel Věznice Pardubice Josef Pšenička.

„Tato aktivita souvisí s pracovní terapií. Svým přístupem si vězněné osoby vytvářejí i předpoklady a podmínky pro úspěšné zpětné začlenění se do společnosti,“ doplňuje ředitel věznice.

Odsouzení jsou i při práci stále pod dohledem pracovníků věznice. Vězni na zámeckých valech pracují dva dny v týdnu - vždy čtyři hodiny dopoledne, a to bez nároku na honorář. Šetří tím Východočeskému muzeu pracovní sílu i finanční prostředky, které by na péči o okolí zámku muselo vynaložit.

„Spolupráci s vedením věznice jsme zahájili už loni na podzim. Letos vězni pracují na zámeckých valech od 5. dubna. Velmi oceňujeme především to, že tu odsouzení provádějí poctivou práci,“ uvádí ředitel Východočeského muzea Tomáš Libánek.

O tyto práce je podle mluvčí Věznice Pardubice mezi trestanci velký zájem.

„V pardubické věznici je v současné době přibližně sedm set odsouzených, 68 procent z nich vykonává práce za finanční odměnu, další čtyři procenta se věnují dobrovolnictví,“ říká mluvčí Věznice Pardubice Dana Šolcová.