„Holkám v sedle fandím, kam se hrabe bič na náš ženský ječák,“ zmiňuje hlas jako účinnou pomůcku žokeje tehdejší jezdkyně a dnes trenérka loňského vítěze Velké pardubické Martina Růžičková. Jak říká, kůň mnohdy potřebuje jemnější ženskou ruku.
Stejně jako ona i další jezdkyně zůstaly koním věrné. Ostatně všechny jezdí rekreačně dodnes a mají vlastní koně. Angličanka Charlotte Brew jich má osm. „Velkou pardubickou jsem jela v roce 1977, spadla jsem na Velké vodě,“ říká Brew, která přiletěla na pozvání pořadatelů.
Všechny tyto ženy tvrdí, že překážky a kurz Velké pardubické jsou lehčí, než bývaly. „Ale je to daleko rychlejší,“ dodává účastnice z roku 1972 Jana Nová. Tehdy padla s Lukavou na Taxisu.
Jubilejní stý ročník absolvovala s klisnou Monkou Renata Charvátová. Ani ona se však do cíle slavného dostihu nedostala.
To Lucie Baluchová dokončila s Grettym třetí a bylo to tenkrát, v devadesátých letech minulého století, velké překvapení.
„Nechtěla jsem, aby ho ve Velké jezdil někdo jiný, celý dostih šel perfektně kolem čtvrtého místa,“ vzpomíná Baluchová na start s ryzákem.
