„Osobnost jeho typu každopádně velice chybí. V posledních letech jsem četl v časopisech či e-mailech články zpochybňující některé jeho kroky, ale já jsem svůj názor na něj nezměnil, pořád jsem havlovec. Politicky udělal pár chyb, nikdo není neomylný, ale po stránce morální je to postava, která může být vzorem. Ve školách by se o něm mělo mluvit,“ uvedl Erwin Kukuczka, farář Církve československé husitské, který od roku 1982 žije v Ústí nad Orlicí. Na Havlův Hrádeček jezdil už v sedmdesátých letech a zaujal ho jeho přehled v oblasti literatury a politiky i úžasná paměť na lidi.
Václav HavelDramatik, básník, esejista, otevřený kritik komunistického režimu, politický vězeň, spoluzakladatel Charty 77 i Občanského fóra a poté prezident a státník Václav Havel by se za dva dny dožil 80 let. Ještě před nástupem do funkce prezidenta si získal úctu svobodymilovných lidí na celém světě - i je oslovil programem aktivního, do budoucnosti zaměřeného boje za trvalé humánní a kulturní hodnoty. |
Zcela zblízka poznal bývalého prezidenta dnešní kurátor v Galerii města Pardubic fotograf Pavel Šmíd. Ostatně nedávno vystavoval například v Boskovicích či v Pardubicích černobílé fotografie, které vznikly během cesty Václava Havla po zemích jihoamerického kontinentu v roce 1996.
„Spousta lidí se vysmívá jeho slovům, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, řada lidí to vnímá jako trapný citát. Ovšem jeho síla byla v mravních a morálních postojích, hlavně v postojích politických a zodpovědnosti nejen vůči České republice, ale i k dění v Evropě a ve světě. Bezpochyby chybějí jeho následovníci - to, co prezentují další prezidenti, je někde o úrovně níže,“ řekl Pavel Šmíd.
Osobnosti Havlova typu podle něj nejsou vidět, nedostávají slovo. „Je to klimatem, který nasadil už Klaus a s ním politická scéna. A to, co můžeme vidět nyní, inklinace k Rusku ze strany prezidenta a politickou scénu, která se formuje kolem oligarchy Babiše, to je něco, s čím by Václav Havel absolutně nesouhlasil. A nesouhlasím ani já a mně podobní,“ dodal Šmíd.
Západ v Havlovi viděl symbol boje za demokracii
Velké chvíle Václava Havla na konci roku 1989 a v roce následujícím měl možnost zblízka sledovat jako čelný představitel Občanského fóra také Petr Kučera, dnešní majitel zámku v Nových Hradech na Orlickoústecku.
„S přibývajícím časem se ukazuje, jak byla jeho osobnost důležitá, protože jeho největší přínos vedle podílu na demokratické změně je obrovské renomé, které pro naši politiku a zviditelnění ve světě Václav Havel znamenal. Bylo to dáno také okolnostmi. Západ při té velké změně potřeboval také symboly a Václav Havel byl pro ně naprosto neoddiskutovatelně největším symbolem, dokonce větším než Lech Wałęsa. A to protože se osvědčil nejen jako člověk, který se zasloužil o demokracii, ale tím svým setrváním v prezidentské roli to všechno ještě potvrdil. Z tohoto pohledu si myslím, že můj vztah k němu je ještě vřelejší, než byl kdykoli předtím,“ říká Kučera.
Podle něj jsou dnes slyšet spíše lidé, kteří kladou důraz na populismus a malé hodnoty.
Václav Havel byl také světově úspěšný dramatik, což připomene zanedlouho Východočeské divadlo Pardubice, které uvede 11. října hru Asanace v podání souboru kyjevského Národního dramatického divadla. Toto představení zahrají ukrajinští herci u nás pouze v pražském Národním divadle a v brněnském Divadle Husa na provázku.
„Havlovy divadelní texty jsou sice hodně komplikované pro běžného návštěvníka divadla, ale stojí za to se k nim vracet. Jsme rádi, že můžeme nabídnout představení pro lidi, kteří jsou ochotni zamýšlet se nad světem šířeji než jen z hlediska konzumenta zábavy,“ řekl ředitel pardubické profesionální scény Petr Dohnal.
Podle něj má hra Asanace určitě co říci dnešním lidem o postupech některých politiků a zájmových skupin. „Ukrajinci se dnes zabývají politikou jiného charakteru, jim je atmosféra hry momentálně velmi blízká. My jsme kdysi prožívali něco podobného,“ dodal Petr Dohnal.
Havel v kraji: král, závory, srdce i lavička
Setkání s Václavem Havlem na území Pardubického kraje ve funkci prezidenta nebyla sice častá, ale ani výjimečná.
Do Pardubic poprvé přijel 27. ledna 1990, k potěšení davů na náměstí Republiky i s manželkou Olgou a poradkyní Věrou Čáslavskou.
„Byl to mimořádný zážitek, pro město významná událost, kdy Václav Havel ukázal lidskou tvář politiků a symbolicky přivezl svobodu,“ řekl ředitel pardubického divadla Petr Dohnal.
Pardubice navštívil Václav Havel také v prosinci roku 1996 a v dubnu 2001, kdy besedoval na pardubické univerzitě se studenty a pedagogy o vstupu do Evropské unie a setkal se s anglickým spisovatelem Dickem Francisem. Loni se k němu Pardubice přihlásily zřízením lavičky z ateliéru Bořka Šípka v univerzitním areálu.
„Mělo by to být místo, které přímo svádí k setkávání a také k vedení dialogu, tedy místo, kde bude možné diskutovat a přemýšlet v duchu ideálů a životních postojů Václava Havla,“ řekla tehdy moderátorka Jolana Voldánová.
Mezinárodně nejvýznamnější byla jedna z jeho návštěv Litomyšle. Před dvaadvaceti lety se tam na jeho popud sešlo sedm hlav středoevropských zemí.
„S odstupem času setkání přineslo Litomyšli samá pozitiva,“ řekl později tehdejší litomyšlský starosta Miroslav Brýdl. O rok později se díky Havlovi přijel do Litomyšle podívat španělský král. Není náhodou, že voskové Srdce pro Václava Havla ze zbytků svíček po jeho pohřbu zamířilo z Prahy nejdříve do areálu zámku v Litomyšli.
Z řady návštěv dalších měst se do titulků médií dostala zvláště ta po povodních v Ústí nad Orlicí v červenci 1997. Tehdy prezidentská limuzína a druhé auto za ním projely vedle zavřených závor. Jak se později ukázalo, sice po domluvě šéfa ochranky s železničáři, ale to novináři v koloně nevěděli a rozpoutala se mediální smršť.
„Byl jsem s přednostou okresního úřadu ve druhém autě za prezidentem, další auta už zastavila. Teď už snad mohu prozradit, že to způsobila ta okolnost, že se v programu návštěvy nenašel čas na přirozenou lidskou - a tedy i prezidentskou - potřebu. A proto se spěchalo,“ řekl po letech Pavel Sedláček, který tehdy zastupoval ústeckou radnici.
Chrudimské náměstí zaplnili jeho příznivci v roce 1996, svitavské o deset let později při oslavách 750 let města. Během pohřbu Václava Havla před pěti lety se zviditelnila dvě místa v Pardubickém kraji. Českou státní vlajku, která při smutečním průvodu Prahou i na pohřbu exprezidenta Václava Havla ve svatovítské katedrále halila jeho rakev, ušili v Ústí nad Orlicí. Lafetu s rakví táhlo šest starokladrubských plemenných vraníků.
Václav Havel nám chybí z mnoha důvodůVáclav Havel při vstupu do tzv. velké politiky upozorňoval na svoji paličatost. Hlavně v posuzování pravdy a svobody. Kolik politiků se může pochlubit tak silnou loajalitou ke státu na úkor vlastního ega? Téměř žádný! S odstupem času už například vím, že jeho nástupci v čele státu Václav Klaus a Miloš Zeman jsou politici, opovrhující intelektuály a kriticky myslícími lidmi. Oba jsou také známí proruskou náklonností i tím, že místo obrany lidských práv a svobod je pro ně daleko důležitější ekonomická zahraniční politika. Na rozdíl od T. G. Masaryka a Václava Havla, kteří, po poznání východního impéria a jeho zájmu o nahrazení euro-atlantického spojenectví spojenectvím euro-asijským, proti této orientaci radikálně vystupovali. S odstupem času už vím, že Václav Klaus a Miloš Zeman jsou politiky, kteří jimi nejvíc chtěli být. Na rozdíl od Václava Havla, který byl (a stále je) světem uznávaný státník. S odstupem času musím s politováním konstatovat, že jsme po listopadu 1989 vstoupili do Evropy, ale dnešní politici stále ještě nepochopili význam naší účasti na evropské integraci. Na rozdíl od státnických myšlenek Václava Havla, přednesené v této souvislosti o významu identity státu či společnosti : “O ní se mluví často a nejeden odpůrce evropské integrace se národní identitou ohání a z její ztráty strachuje. Domnívám se, že většina těch, kdo takto mluví, podvědomě vnímá identitu jako osudovou danost, tedy něco, na co nemáme vliv. Ale identita je především určitý výkon, určité dílo, určitý čin. Identita není mimo odpovědnost, ale naopak je jejím výrazem “. Měl jsem tu čest s Václavem Havlem spolupracovat. Samozřejmě měl, jako každý člověk, celou řadu chyb. Například rád politiku jako dramatik „režíroval“, nebo byl příliš „ve vleku“ různých „rádců“. Ale protože byl nejen státník, ale především slušný a vzdělaný člověk, tak je dokázal přiznat. Václav Havel mi samozřejmě chybí. Chybí mi osobní setkávání, plné oboustranné osobní nejistoty a hledání pravdy. Chybí mi jeho moudrá státnická slova, neboť on měl dar od Boha formulovat myšlenky ve jménu drtivé většiny lidí. Chybí mi jeho neustálé hledání a přejímaní myšlenek od všech vzdělanců - například od nositele Nobelovy cena za biologii Konráda Lorence : „K zániku lidstva úplně postačí, když se moderní člověk zbaví všech morálních vlastností“. Chybí mi jako blízký člověk.Ale o mě přece nejde, že. Václav Havel především chybí České republice. Chybí jeho občanům. On by totiž, na rozdíl od dnešních „národovců a omezovačů osobních svobod“ uměl nabídnout smysluplná řešení. Karel Ledvinka, bývalý místopředseda Poslanecké sněmovny, Vysoké Mýto |
