Když se v jámě v necelých dvou metrech objevily zbytky zetlelé dřevěné rakve, zhostily se Gregoire Dunanta silné emoce. V udusané hlíně se začaly třpytit brýle. „Mohu si je vzít,“ zeptal se při nečekaném nálezu zachovalých brýlí s prasklým sklem.
Tento syn Casimira Oberfelda, který po svém otci pátral několik desetiletí, později prozradil, že v tak silném okamžiku netušil, jak se má zachovat. Ale protože na něj byli v Přelouči milí už od chvíle, kdy tady prověřoval informaci o smrti svého otce, neváhal se zeptat.
„Zatímco událost z roku 2011, kdy mi z úst odebírali vzorky pro stanovení DNA, byla emotivní z toho pohledu, že jsem nevěděl, zda se prokáže pravda, dnes šlo o uzavření mnohaletého úsilí. Pozůstatky mého otce se zkonkretizovaly, protože jsem ve svých rukou držel vlastně jeho kosti,“ popsal své zážitky krátce po exhumaci dojatý Gregoire Dunant.
Je pondělí dopoledne a jeden z koutů hřbitova v Přelouči je obehnán páskou zakazující vstup. Za jiných okolností by tam nebyla, kdyby se v lednu 1945 nerozhodl pečlivý přeloučský farář poznamenat vytetovaná čísla devíti vězňů vyhozených z transportu smrti ujíždějícího od osvobozující sovětské fronty a důstojně je na hřbitově pohřbít.
U hřbitovní zdi od páté hodiny ráno pracovali hrobníci, aby po 71 letech vyzvedli ostatky hudebního skladatele Casimira Oberfelda. Nakonec spolu s kostmi a lebkou, které ve speciálním zapečetěném kartonu poputují do Paříže, byly v hromadném hrobu nalezeny i Oberfeldovy boty, které by se časem mohly objevit v některém z muzeí na Pardubicku.
Musí doložit, že zemřelý neměl v Osvětimi kardiostimulátor
Úsilí Gregoira Dunanta však mělo namále. Kromě toho, že úředníci francouzského velvyslanectví při ověřování písemností zjistili, že skladatel nevlastnil kvůli polskému občanství občanský průkaz, a proto nemohl být úředně občanem Francie, úřednický šiml řádil i v administrativě hřbitova Montmartre v Paříži.
Casimir OberfeldNarodil se jako Kasimierz Jerzy Oberfeld v polské Lodži. Hudbu studoval původně ve svém rodišti, počátkem dvacátých let odešel do Francie. S příchodem zvukového filmu se zaměřil na komponování filmové hudby a během necelých deseti let spolupracoval na více než padesáti francouzských snímcích. Jeho pokus dostat se během druhé světové války do Spojených států nevyšel a několik let žil v ilegalitě v Nice v jižní Francii. Prošel koncentračním táborem Osvětim. Po jeho osvobození zemřel v transportu smrti, který Němci vypravili v lednu 1945 směrem na západ. Pohřben byl v Přelouči. |
„Zástupce příslušné čtvrti pařížské radnice najednou požádali pohřební francouzskou firmu o předložení úmrtního listu pana Oberfelda. To byl opravdový šok, protože žádný takový dokument u obětí z koncentráků, navíc zemřelých v transportu smrti, vyhozených ven, bychom hledali marně,“ tlumočí slova Gregoire Dunanta jeho přítel Oldřich Pleštil.
Naštěstí Gregoire Dunant nalezl doma dokument, ve kterém se řeší dědictví a dům, který Oberfeldovi vlastnili v Paříži a v něm je napsáno, že Casimir Oberfeld zahynul v Osvětimi v lednu 1945. Úřední šiml však pracoval dál.
„Aby toho nebylo málo, z pohřební kanceláře v Paříži přišel dopis s požadavky na převoz ostatků. Musíme například doložit, zda ostatky neobsahuji kardiostimulátor. V roce 1945 takový přístroj ještě snad ani neexistoval,“ poukázal na absurdní požadavky francouzských úřadů Oldřich Pleštil. „Uvidíme, zda pro tyto experty budou dodané dokumenty dostatečným dokladem,“ dodal.
Posledním místem odpočinku francouzského hudebního skladatele odpočinku se stane pravděpodobně v červnu milovaná Francie, kde byl v roce 1943 zatčen gestapem. Přesněji proslulý hřbitov u chrámu Montmartre v Paříži, kde leží významné osobnosti francouzských dějin, jakými jsou třeba fyzik André-Marie Ampére, spisovatelé Alexandre Dumas, Stendhal, Émile Zola nebo skladatel Jacques Offenbach.
