Lanškrounská socha Tomáše Otoupala Osud Sudet se váže ke vztahům mezi Čechy a Němci. | foto: Jaroslav Hubený

Lanškroun dal sochařům volnou ruku. Mají pomoci smíření s Němci

  • 0
Jediná nová socha někdy dokáže změnit atmosféru ve městě. O to odvážnější bylo nedávné rozmístění čtyř nových soch na veřejných prostranstvích v Lanškrouně. Ale povedlo se.

Mluvit o okupaci, poválečném krvavém zúčtování s Němci i odsunu není v Lanškrouně zrovna populární téma.

Přesto právě v tomto městě vznikla nová socha, která drsnou minulost města ležícího v bývalých Sudetech připomíná.

Fotogalerie

„Chápu, že to nemusí být pro někoho příjemné téma, ale já si myslím, že bychom si některé věci z historie měli připomínat, aby se znovu neopakovaly,“ řekl autor sochy Osud Sudet Tomáš Otoupal.

Socha stojí na křižovatce sbíhajících se ulic Seifertova a Opletalova. Patří ke čtyřem novým dílům, které vytvořili mladí umělci výtvarných škol během festivalu Hlína fest. Z celkových nákladů 950 tisíc korun zaplatil přibližně 800 tisíc korun Euroegion Glacensis, zbytek lanškrounská radnice.

Postava za sebou symbolicky vleče minulost

„I přes zátěž minulosti kráčí mužská postava vpřed do lepší budoucnosti. Sbíhající se cesty symbolizují odlišné kultury, ale cesta vpřed vede do společné budoucnosti k jejich vzájemnému pochopení,“ popisuje své dílo Osud Sudet autor.

Lidé v Lanškrouně se k dílům stavějí celkem vstřícně.

„Sochaři připomínají minulost, a to je dobře. Sám si pamatuji, když do Lanškrouna začali jezdit v devadesátých letech lidé z Německa a ukazovali, který barák byl jejich. Jsem rád, že národy konečně dospěly ke smíření. Tato místa se sochami by mohli navštěvovat i Němci. Někdejší zub za zub a oko za oko nebylo správné,“ dodal Mojmír Králík.

Zatímco několik kolemjdoucích oceňuje, že se tato témata připomínají, jedna z nich je výjimkou, příliš nadšena není. „Na ty Sudety by se nemuselo tak vzpomínat, nebyla to žádná pěkná doba. Němci si stejně myslí, že se jim křivdí,“ řekla Božena Skalická.

Zdeňku Jurečkovi nevadí socha, právě naopak. Ale nelíbí se mu, že musela být podepřena. Má pravdu, v současné době krátce po odhalení není plastika zrovna reprezentativní. Ale jen dočasně, protože se dutý vnitřek doplňuje kovovými výztužemi a postupně zalévá betonem.

Další nová plastika s názvem Procitnutí je umístěna na sloupu na Pivovarském náměstí, jejím autorem je Matouš Háša. Postava tvořená holubicemi je vyobrazením duše, která opouští tělo.

Nové sochy v Lanškrouně

Vznikly jako práce mladých umělců výtvarných škol během festivalu Hlína fest. Jediným zadáním byl daný prostor a hlína. Hliněné modely byly odlity do sádrových forem a odlévány do sklocementu a sklolaminátu Z celkových nákladů 950 tisíc korun zaplatil přibližně 800 tisíc korun Euroegion Glacensis, zbytek lanškrounská radnice. Vedle tří českých mladých sochařů, Matouše Háši, Tomáše Otoupala a Martina Žáka se akce zúčastnili i dva polští, kteří vytvořili sousoší Česká kapela pro parterské město Dzierżoniów.

K minulosti se vrací i socha „Obětem válek“ doplňující historický pomník obětem válek a holocaustu na křižovatce ulic Dobrovského a Králická. Postava zahalená pláštěm ho tak přirozeně doplňuje, že si změny někteří kolemjdoucí ani nevšimli. Mezi ně patřila například Věra Hegerová z Lanškrouna. „Vidím, že socha nevypadá špatně, dobře znázorňuje smutek,“ řekla.

Autor této sochy Martin Žák zjevně inspirovaný secesí vytvořil i poklidně působící sochu na malém náměstíčku naproti hostinci Krčma. Sedící dívka se opírá o desku se znakem města a zároveň se drží levou rukou u srdce. „Tahle se mi spolu s Osudem Sudet líbí nejvíc. V Lanškrouně mají občas dobré nápady,“ řekla obyvatelka města Marta Chládková.

Otcem nápadu doplnit prostranství sochami byl městský architekt Přemysl Kokeš. S pomocí radnice a Euroregionu Glacensis připravili letní sochařské sympozium Hlína fest, během něhož měli lidé možnost sledovat, jak sochy vznikají.

„Byl jsem překvapen množstvím pozitivních reakcí,“ řekl architekt, podle něhož volně vytvořené plastiky ve městě dlouhá léta chyběly. „Měl jsem za to, že si Lanškroun zaslouží ve veřejném prostoru výtvarná díla, která budou člověka oslovovat,“ řekl Přemysl Kokeš, který podporuje umístění soch v „zónách nikoho,“ tedy místech částečně nedotvořených, přechodových prostorech mezi starou a novou zástavbou.