Bývalá trenérka skoků do vody žije od roku 1990 v Pardubicích. Dnes slaví narozeniny - narodila se před 85 lety.
„Milena dostala za titul olympijské šampionky šest tisíc korun a já tři tisíce. Nejprve jsem to chtěla dát rovnou na konto vesničky SOS, ale nakonec jsem se bála, že by mě třeba nepustili na další soutěže,“ říká Marie Čermáková.
Marie ČermákováNarodila se 31. října 1929. Je jedenáctinásobná mistryně republiky ve skocích z třímetrového prkna a nejúspěšnější česká trenérka skoků do vody. Její svěřenkyně Milena Duchková získala zlatou olympijskou medaili v Mexiku v roce 1968. Za dobu své aktivní trenérské činnosti připravovala jedenáct finalistů mistrovství světa a Evropy včetně juniorských soutěží. Kvůli nejvhodnějšímu bazénu v republice se dokonce přestěhovala do Pardubic. Je nositelkou Diplomu Mezinárodního olympijského výboru za rok 2010 za vynikající přínos v zapojení žen a dívek do sportu. Letos vstoupila do Síně slávy Unie profesionálních trenérů. |
Jak jste překonávala strach ze skoku do vody?
Neměla jsem žádný, mně se to strašně líbilo. A totéž platí pro Milenu Duchkovou, která všechno dělala s klidem, nebyl na ní vidět žádný stres. Když se třeba zlámala v Praze všechna tři dřevěná skokanská prkna a tři měsíce se trénovalo na suchu, tedy v tělocvičně, jedině ona nechyběla ani jednou. Poznala jsem ji v osmi letech, byla tak malá, že měla bradu na úrovni stolu. Tehdy jsem trénovala starší dívky a studenty, ale ona stála o skákání tak, že jsem ji nebyla schopna odmítnout.
Její olympijské vítězství v Mexiku bylo překvapením, anebo byla favoritkou už před odjezdem?
Nikdo to nečekal, jen já sama. Věděla jsem, že má na medaili, ale která bude, to se ukázalo teprve v soutěži.
Užila jste si i oslavy?
Poprvé v životě jsem se opila. Slavili jsme, gratulanti pořád chodili s flaškou a střídali se a já jsem tam byla pořád.
O čtyři roky později na olympiádě v německém Mnichově získala Milena Duchková stříbrnou medaili. Jak jste s ní byly spokojeny?
Byly jsme nešťastné z toho, že vedla, ale při posledním skoku pokrčila při odrazu kolena a tím ji porazila Švédka. A navíc přišel jeden funkcionář a řekl: Sbalte se, neudělali jste zlato, pojedete hned domů. Tak jsme se sbalily a jely domů.
Milena Duchková odjela do Kanady v roce 1980 a už tam zůstala. Jak jste se od té doby vídaly?
I když už byla v té době zubařkou, odjela tam jako trenérka techniky suché přípravy. Poprvé jsme se setkaly až v roce 1990. Později jsem u ní byla několik týdnů. Někdy se vidíme, když občas přijede za sestrou do Prahy. Nyní mi už z Kanady volala a přála k narozeninám.
Na které další úspěšné svěřenkyně ráda vzpomínáte?
Třeba na Hanu Novotnou a Heidi Greckou. Hanka byla dobrá na věži, Heidi na prkně. Měla velkou smůlu na to, že nemohla kvůli solidaritě zemí sovětského bloku vyjet na olympiádu v roce 1984 do Los Angeles. Všechny předcházející mezinárodní závody vyhrála.
Jak jste se smířila s tím, že Pardubice přišly kvůli akvaparku o jediný skokanský areál v republice?
S tím jsem se nesmířila. Považuji to za obrovský nesmysl. Tady se konala mistrovství Evropy v plavání i skocích do vody, mistrovství světa juniorů ve skocích i závody evropského poháru. A bazén býval pořád obsazený - když se tam neskákalo, tak v něm byli potápěči či akvabely. Do nového akvaparku jsem se z protestu nikdy nešla podívat.
