Radim Urbánek nastoupil na počátku ledna do funkce ředitele ústeckého muzea hlavně se zkušenostmi z vysokomýtského Regionálního muzea.
„Začátek je vždycky velmi náročný a nyní byl obtížnější už vzhledem k potřebě připravit únorové výstavy a program na celý rok. Ale problémy jsou v první řadě k tomu, aby se překonávaly,“ říká Urbánek.
Proč jste změnil regionální muzeum za městské?
Rád bych uplatnil některé nápady, které ve Vysokém Mýtě už nezapadaly do specializace muzea zaměřeného na české karosářství. Svou roli hrálo i to, že jsem byl dlouho na jednom místě a chtělo to změnu. A v nesposlední řadě mě lákala secesní Hernychova vila včetně celého areálu, která má svůj potenciál a je velmi inspirativní.
Jaké změny může veřejnost s vašim příchodem očekávat?
Základem je obvyklá muzejní činnost, expoziční prostory v secesní vile umožňují souběžně stálé expozice a dočasné výstavy. Tento princip se mi líbí a nechci ho měnit, protože jedna výstava nikdy neuspokojí celou rodinu. Mým plánem je pořádat také řadu doprovodných akcí k výstavám v muzeu i mimo něj. Navazuji na to, co bylo, ale zároveň chci, aby muzeum rozšířilo svoje akce na náměstí, do parku Hernychovy vily, ale i za architekturou či technickými objekty a jinam.
Můžete uvést příklady?
Třeba v dubnu zahajujeme výstavu Pivovarnictví v Pardubickém kraji, k níž připravíme dva pivní večery. Návštěvníci uslyší přednášku o historických pivovarech, ale také o komínech a komínářích, budou si moci dát pivo. Další členové rodiny mohou ve stejnou chvíli ocenit třeba karikatury Marka Simona a kdo se hlouběji zajímá o historii, upřednostní třeba výstavu věnovanou pomníkům se vztahem k první světové válce a stému výročí republiky.
Jakým dalším způsobem doplníte výstavy?
Například cyklem Muzejní kafe. První setkání bude věnované pamětníkovi Josefu Habrmanovi, pilotu, který létal s letadélkem Nebeská blecha. Tento stroj sestavil v polovině třicátých let ústecký obyvatel Karel Bína. V tomto cyklu se také uskuteční setkání s vysokoškolskou pedagožkou a autorkou historických detektivek Marií Mackovou.
Chystáte také květnovou Muzejní noc?
Ano, naše muzeum ji uspořádá úplně poprvé, bude samozřejmě zaměřená na secesi a rodinám s dětmi nabídneme historické hry, hříčky a soutěže v prostorách zahrady.
Co dále přichystáte?
Dětem nové dílny nazvané „Cože? …ale jak?“ V první jsme si před několika dny vyzkoušely mletí obilovin a dále nás čeká znovuobjevování dalších starých technologií, jako je třeba výroba mýdla, ruční výroba papíru nebo provaznictví. Rodinám s dětmi nabídneme dvě výpravy na kole za lidovými stavbami a vodními mlýny, popřípadě i dalšími vesnickými technickými objekty. Pokračovat budou oblíbené sochařské dílny. Z dalších programů například upozorňuji na zářijovou vernisáž výstavy Oustecké osmičky, která bude neobvykle doplněna pořadem Divadelního spolku Vicena „Národní ironikové“. Už nyní zaznamenáváme velký zájem o říjnové celostátní symposium, které bude věnováno venkovským technickým objektům.
Muzejníci si obvykle stěžují na nedostatek prostor. Jak jste na tom v Ústí?
Pokud muzejník řekne, že má dost velký depozitář, buď je ironický, nebo se stal malý zázrak. Je to srovnatelné s počítačem. Dřív nebo později má hard disk malou kapacitu. Příkladem zmíním, že máme možnost převzít do sbírek velký tkalcovský stav, ale nemáme ho kde uložit. Hledáme další prostory.
V sedmdesátých a osmdesátých letech v Ústí běžné městské muzeum chybělo, nahradil ho takzvaný Památník revolučních tradic. Bylo založeno de facto až v roce 1990 a vilu začalo využívat až v roce 2008. Jak zasáhlo do muzejní tradice přerušení činnosti muzea?
Jednoznačně negativně, což vím mimo jiné ze svého minulého vysokomýtského působiště. V něm je uložena celá řada předmětů, které se tady v polovině šedesátých let likvidovaly a do Mýta byly převezeny a zachráněny díky tehdejší ředitelce Jarmile Rajmové, jinak by zřejmě přišly úplně vniveč.
Čeho si zvlášť ceníte z ústeckého sbírkového fondu?
Velmi mile mě překvapilo, že se i když se sbírka tvořila až od začátku devadesátých let minulého století jsou předměty natolik časově pestré, aby poskytovaly obraz o městě i o Orlickoústecku. Nacházejí se u nás tedy nejen předměty z 20. století, ale už od raného novověku.
Můžete být pokud se týče tipů na cenné součásti fondu konkrétnější?
Za pozornost stojí betlémy, Ústí je jedním z nejvýznamějších českých center betlémářství. A na druhém místě bychom mohli jmenovat řadu předmětů, ale z mého pohledu je to sbírka historické fotografie. Místa se mění ze dne na den a je důležité zachovat svědectví o průběhu těchto změn.
