Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Z recese je nejstarší pochod v kraji, turisté vyrazí „skrz Maló Hanó“

  • 1
Už popadesáté se v sobotu vydají turisté v Moravské Třebové na dálkový pochod stylově nazvaný Vandr skrz Maló Hanó. Akce se řadí k nejstarším pochodům v Česku.

Myšlenka pořádat turistický pochod se zrodila v hlavách Josefa Schneeweisse a Pavla Grunty, kteří navrhli jak základní námět, tak první trasu. Vedla z Moravské Třebové na jih, do královského města Jevíčka, kterému se někdy říká hlavní město Malé Hané.

„Říkali jsme si, když to jde v Praze, do Prčic, proč bychom to nemohli zkusit tady. A skutečně jsme byli v kraji takovými průkopníky. Prakticky dva roky po prvním pochodu Praha - Prčice jsme v dubnu 1968 pochod zahájili. Další známý pochod, Lanškrounská kopa, byl až dva roky po nás,“ řekl Josef Schneeweiss, spoluzakladatel a organizátor nejstaršího turistického pochodu v Pardubckém kraji. Koná se každoročně každou druhou sobotu v dubnu.

Pochod Vandr skrz Maló Hanó

Prezence pro všechny účastníky začíná v sobotu ve vestibulu radnice v Moravské Třebové od 7 do 9.30 hodin.

Všechny trasy končí na nádvoří zámku v Moravské Třebové, kde bude letos připraven kulturní program.

Za padesáti ročníky tradičního pochodu se v moravskotřebovském muzeu ohlíží i výstava, která potrvá do 15. dubna.

V prvních letech se trasy v délkách 50 a 25 kilometrů chodily hlavně po silnicích. Organizátoři zprvu netušili, o jak masovou akci za pár let půjde.

„V prvních ročnících šlo svým způsobem o recesi. Šlo nám o to vytáhnout z domů mládež. Na sobě měl každý kde co. Chodili jsme s různými transparenty, aby nám to ubíhající cestu zpestřilo. Přitáhlo to další a další lidi. Po několika málo ročnících jsme dospěli k názoru, že pořádat pochod po silnici není zcela nejvhodnější, protože většina z účastníků nebyla trénovaná a náplastí na puchýřích s přibývajícími kilometry přibývalo,“ vzpomíná Josef Schneeweiss coby režisér půl století trvající akce. Dnes se jí účastní každoročně kolem tisícovky lidí.

„Během prvních pěti let nám narůstal počet účastníků tak, že dospěl do maxima 2 500 lidí, a to už byla do jisté míry komplikace. Nebyli jsme na to vůbec připraveni. Brigády socialistické práce se musely účastnit chtě nechtě. Místní šéfové fabrik i tajemník strany se chtěli ukázat. Zjistili však, že jsme málo političtí, tak je to pak velmi rychle přešlo. Vždycky šlo o sportovně turistickou záležitost. Nakonec se to nějakým způsobem zvládlo, jen sehnat pro všechny diplomy byl docela oříšek,“ směje se Josef Schneeweiss, který letos oslaví sedmasedmdesáté narozeniny.

Na trase pochodu přibývaly zastávky

Postupně se vandr přenesl na polní a lesní cesty, které byly k nohám účastníků vstřícnější.

Začalo přibývat i různých zastavení postupně propojených turistickými značkami - zřícenina hradu Cimburk nad Městečkem Trnávkou, památník padlých členů partyzánské skupiny Borkaňuk u Předního Arnoštova či lesní hřbitov válečných zajatců u Vísky u Jevíčka u nedobudované Hitlerovy dálnice.

Dnes je pravidelnou zastávkou například nedávno postavená rozhledna Pastýřka, odkud je úchvatný výhled na Moravskou Třebovou.

„Za těch 50 let jsme si jistí, že je to na Moravskotřebovsku to nejlepší, co můžeme nabídnout,“ dodává 170. držitel čestného odznaku Vojty Náprstka a titulu zasloužilého mistra turistiky.

Dnes už „padesátku“ účastníci pochodu neabsolvují, vybírat mohou z variant 13, 22, 32 a 42 kilometrů. Podle organizátorů lidé o delší trasy ztrácejí zájem, narůstá i pohodlnost.

Od 90. let je pochod rozšířen také o padesátikilometrovou trasu pro cyklisty. Několik let se chodí i dětský vandr doplněný soutěžemi a hry pro ty nejmenší na šestikilometrovém okruhu.