„Snažil jsem se jako hlavní autor posbírat svědectví ještě žijících pamětníků a poskládat obrázek o událostech roku 1945 v Jablonném, Mladkově, Králíkách a dalších obcích v okolí,“ řekl Kvido Štěpánek, kterému nešlo o systematický přehled všeho tehdejšího dění, ale hlavně o lidskou a uměleckou výpověď .
Jablonský továrník je scenáristou, režisérem a částečně kameramanem pětapadesátiminutového filmu. Jeho spolupracovníkem, hlavně střihačem a kameramanem, je personalista firmy Martin Šlesingr.
Kvido ŠtěpánekPůvodní profesí konstruktér a později technolog OEZ Letohrad Kvido Štěpánek koupil spolu se svými kolegy jablonský závod Isolit v roce 1993. Je ženatý, má tři děti. Jeho názory: „V praxi raději vezmete člověka nadaného se vzděláním základním než magistra či inženýra, který absolvoval některou z minimálně náročných vysokých škol, žádné nadání nemá a umí málo.“ „Člověk by očekával, že si stát vynutí na těch neslušných, aby daně platili. Ale představte si, že se tak neděje. Slušní platí, sprostí neplatí a život jde dál.“ |
Určitým zklamáním pro režiséra bylo, že řada pamětníků odmítla hovořit o událostech na konci války a těsně po jejím skončení.
„Někdy to je ze strachu, který je naprosto neoprávněný, protože ta doba dávno přešla. Ale netýká se jen našich lidí. Stalo se mi i v Německu, že člověk bydlící tam už půlstoletí se mimo kameru rozpovídal, ale před ní nechtěl říci nic a vymlouval se na vzdálené české příbuzné. To bylo pro mě smutné zjištění,“ řekl sedmapadesátiletý Kvido Štěpánek, který má k tomuto období niterný vztah.
Své rodné jméno totiž dostal po bratrovi svého otce jménem Quido, který podlehl v červenci 1945 po dvouměsíčním utrpení smrtelným střelným zraněním z jablonského protifašistického povstání.
Film je jakýmsi pomníkem době, v níž se odehrály příběhy, které jsou podle Štěpánka „otřesné a je hrůza je jenom číst nebo vyprávět“. I proto sestavuje seznam násilně ubitých během války a krátce po ní - poté jim chce zhotovit vlastním nákladem bronzové pamětní kříže.
Princip kolektivní viny, který byl uplatněn proti Němcům, odsun i s projevy mučení a zabíjení, považuje za nesprávný a bezprávný, v rozporu s principy lidskosti.
Film Sudety není zdaleka jeho začátečnickým dílem. Autor má za sebou sadu krátkých filmů a videoklipů, někdy dokonce v podobě grotesek. Tyto snímky propagují výrobky a provozy podniku vyrábějícího automobilové díly, elektrospotřebiče i zahradnické potřeby.
Dosud nejdelším Štěpánkovým filmem je více než hodinový částečně hraný dokument s názvem „Jak to bylo s andělem?“.
Renovace staré sochy anděla na památném místě se pro něj stala podnětem k návratům do atmosféry 18. století, doby emigrace z Čech do Pruska kvůli osobnímu přesvědčení. V další linii se film věnuje historicky různým pohledům na existenci andělů coby lidských souputníků.
„Zatímco na druhou světovou válku ještě existují pamětníci, které je možné natočit, tak na anděly je nemáme,“ řekl Kvido Štěpánek. Premiéra druhého dílu tohoto filmu se uskuteční v pátek 5. prosince.
