Lukáš Heřmanský se mezi Svitavami, Prahou a nově Lomnicí nad Popelkou v posledních týdnech nezastaví. Nejenže jako prezident českého svazu lyžařů musí umět řídit organizaci, která sdružuje okolo 25 tisíc členů včetně reprezentantů na lyžích a snowboardu, ale od konce dubna se svým bratrem Markem řídí ve Svitavách i rodinný byznys.
„Táta vybudoval velký kolos. V 78 letech odchází na zasloužený důchod a má v nás plnou důvěru. Sice nás čekají i nepopulární kroky, ale pro udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti a dalšího růstu jsou nezbytné,“ říká ředitel společnosti Svitap Lukáš Heřmanský.
Rok 2021 je pro Svitap přelomový. Přebral jste žezlo rodinného byznysu. Musíte mít dosti napjatý diář…
Víc než napjatý. Jsem de facto pořád na kolečkách. Těším se už na 15. červenec, kdy odjíždím na třítýdenní dovolenou.
Bylo pro vás těžké naskočit do rozjetého vlaku? Jak dlouho jste koukal svému otci, jak se říká, pod ruce?
Po ukončení sportovní kariéry v roce 2002 jsem měl zhruba rok, abych si prošel celou firmu. Po roce táta potřeboval řešit situaci na divizi technické konfekce, kde jsem se stal ředitelem. Ale protože jsem potřeboval k obchodování zlepšit znalosti angličtiny, v roce 2007 jsem na necelý rok odjel do Kanady. Po návratu jsem se stal ředitelem dceřiné společnosti na Slovensku, kde jsem byl sedm let. Poté se kruh uzavřel a já se vrátil do Svitav, abychom mohli rozjet výrobu nanovlákenných membrán.
Lukáš Heřmanský40 let, ženatý, má jedno dítě. Od 28. dubna je spolu se svým bratrem Markem jednatelem společnosti Svitap, kterou od roku 1992 vedl jejich otec Jan Heřmanský. Ve společnosti na různých pozicích působil od roku 2003. Profesionálně závodil v severské kombinaci. Mimo jiné prošel juniorskou a seniorskou reprezentací, kariéru ukončil po zimních olympijských hrách v Salt Lake City, kde závodil v družstvech, nyní je prezidentem Svazu lyžařů ČR. |
Příští rok to bude už 20 let, co ve firmě působíte. Vás tedy pozice ředitele Svitapu s takřka 240 zaměstnanci v ničem nepřekvapila?
Ne. Byl jsem připraven firmu převzít dřív. Bylo to čistě na tátovi, který se letos rozhodl jít do důchodu.
Jak jste si ve firmě s bratrem rozdělili pozice?
Bratr má na starosti víc každodenní operativu a já víc strategii a směřování firmy. Myslím si, že máme tah na bránu.
V jakém stavu vám váš otec firmu předal?
Přestože jsme si prošli různými fázemi, kdy jsme jednou byli nahoře, podruhé dole, podařilo se našemu tátovi vybudovat za posledních 30 let velkou firmu. Situace a vývoj na trhu po pandemii nás však nutí firmu optimalizovat. Čtyři výrobní areály jenom ve Svitavách jsou vzhledem k rostoucím energiím a dalším nákladům neudržitelné. Rozhodli jsme se proto firmu očistit.
Jakým způsobem?
Jednak se chceme zbavit budov, které jsou pro nás finančně náročné a nepotřebné. Uzavírat budeme také provozy, které jsou ztrátové. Týká se to úpravny, která by vyžadovala velké investice, ale ještě nepadlo definitivní rozhodnutí.
Rozumím tomu správně, že se nevyhnete ani nepopulárnímu propouštění?
Doby, kdy Svitap měl 750 až 800 zaměstnanců, jsou nenávratně pryč. Na podobná čísla už nemáme ambici se dostat. Aktuálně máme necelých 240 zaměstnanců a kolem čtyř desítek lidí skončí.
Co na vaše plány říká otec?
Máme jeho plnou podporu. Sám věděl, že tyto kroky se musejí udělat, tedy včetně těch nepopulárních, které nechal na nás mladších. Přeje nám, aby se všechny plány ubíraly správným směrem.
Souvisí s restrukturalizací společnosti na začátku června podepsaná akvizice v podobě nákupu Technolenu v Lomnici nad Popelkou, tedy vašeho konkurenta na poli technické konfekce a stanů?
Ano. Výrobu technické konfekce chceme ve Svitavách zachovat, ale řízena bude z Lomnice. Zakázek je totiž tolik, že zachováme i pracoviště Svitavy. Kdybych to měl shrnout, z pěti divizí, z nichž tři jsou ve Svitavách, vzniknou lokality Svitavy, Lomnice nad Popelkou a Chropyně. Ve Svitavách zůstane výroba recyklačních PET pásek, výroba podstřešních fólií a zůstane tady i výroba nanomembránových vláken. V Chropyni, kde se zabýváme nánosováním technických tkanin, žádné změny neplánujeme.
O kolik více máte zaměstnanců po nákupu podniku v Lomnici? Šlo o dlouho zvažovaný krok, nebo se prodej naskytl zcela náhodně?
Polepšíme si o zhruba sedm desítek zaměstnanců. Technolen v Lomnici nad Popelkou jsme chtěli koupit už v roce 2012, to tehdy nevyšlo. Před rokem si na nás jeho majitelé vzpomněli a oslovili nás s nabídkou. Od loňského podzimu jsme na nákupu pracovali.
Co pro firmu expanze znamená a co si od ní slibujete?
Pro naši firmu to znamená především rozšíření kapacit technické konfekce. V Lomnici se vyrábějí de facto stejné produkty jako ve Svitavách. Každý jsme si šli vlastní cestou. Teď ty cesty chceme spojit. Věřím, že se nám podaří z Technolenu v Lomnici udělat velice dobrou výnosnou jednotku. Předpoklad je, že v Lomnici můžeme jít až o 30 procent nahoru. Zakázek tam máme dost, ale potřebujeme hlavně lidi. Pokud se nám je podaří zajistit, efektivita bude mnohem lepší.
Z vašich slov cítím, že v lidech bude ve vašem odvětví největší zádrhel.
Pracovníky se snažíme shánět, kde se dá. Měli jsme Vietnamce, Pákistánce, Ukrajince, Mongolce, ale je to komplikované. I proto chceme Svitavy zeštíhlit, abychom si kvalifikované lidi udrželi, dál je vzdělávali a byli jim schopni případně zvýšit mzdy. Dnes na trhu práce neseženete tkadleny, šéfa barevny nebo tkalcovny. V tomto budoucnost českého textilu není vůbec růžová. Neseženete absolventy vysokých škol, natož učňovských středisek. Ta v podstatě vymizela. České školství na textilní obory totálně rezignovalo.
Domníváte se, že v tomto stát selhal?
Řeknu to jinak. I když se o podpoře českých firem hodně mluví, v praxi se to u textilních firem vůbec neděje. Na rozdíl od Slovenska, kde máme dceřinou firmu Tatraľan, a tak můžeme porovnávat. Stát se snaží poptávat zboží u slovenských firem. Stačí se podívat na příběh s rouškami, když přišel covid. Všechno jsme museli dovézt z Číny, přestože umíme vyrobit nanomembránovou textilii pro roušky. To samé platí v armádě. Pokud by začala válka, tak se v rámci mobilizace s českými textilními podniky vůbec nepočítá. Kdyby se měly začít vyrábět třeba vojenské stany, maskované tkaniny, tak se vyrábět nebudou. V jiných státech to funguje. Dokud nebude mít stát vytvořený systém, nechce se mi o tom ani bavit a předhánět se s asijskou konkurencí.
Nakousl jste stany. Češi vždycky byli národem kempařů. Jak se daří výrobě stanů?
Pořád nás živí ze 30 až 40 procent. Jsou samozřejmě o typy lehkých stanů, které už nevyrábíme a nedělá je ani Technolen. Doba klasických áček je prostě pryč. Levné stany se dovážejí z Číny. Zaměřujeme se na lepší a VIP stany pro kempování od jara do podzimu. Dnes jde do kurzu takzvaný glamping, tedy moderní způsob rekreačního ubytování v přírodě. V tomto nám akvizice s Technolenem velmi pomůže na evropském trhu. Největší odbyt máme do Německa, Dánska, části Holandska, Itálie.
Do jaké technologie byste rád v budoucnu investoval?
Kromě nanomembrány, kterou jsme v roce 2014 vyvinuli ve spolupráci s Technickou univerzitou Liberec a vyrábíme ji třeba pro outdoorové oblečení, jsou to recyklovatelné materiály. Je to téma, o kterém se v rámci světa čím dál víc mluví. V současné době řešíme možné rozšíření našich kapacit z recyklovaných materiálů.
