Restaurátoři ho budou na konzervaci jediné studny potřebovat asi 600 kilogramů.
„Metoda s roztokem sacharózy, se používá na zachování dřevěných staveb ve světě často. Koncentrace se postupně zvyšuje, až cukr z velké části nahradí molekuly vody v buňkách dřeva a dřevěný prvek po vyschnutí zpevní,“ přibližuje proděkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Karol Bayer postup, který studnu stabilizuje a zpevní.
Do roztoku kromě cukru přijde také biocidní přípravek proti napadení dřeva mikroorganismy. Konzervační zásah podle restaurátorů potrvá 12 až 15 měsíců. Ani poté nebudou mít vyhráno.
Po vyjmutí dřevěných prvků z konzervačního roztoku budou muset být velmi opatrní a monitorovat proces sušení, aby se jim studna ze dřeva pokáceného mezi lety 5 256 až 5 255 před naším letopočtem nerozsypala pod rukama.
Studna nalezená nedaleko Ostrova na Chrudimsku se totiž v kompletním stavu zachovala zejména díky tomu, že byla celá tisíciletí pod vodou. I proto musejí restaurátoři s jednotlivými částmi pravěké stavby pracovat pouze v klimaticky stabilním prostředí tak, aby nedošlo k jejich vyschnutí.
„Náš postup od začátku konzultujeme také s experty na konzervaci dřeva z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze,“ dodal Karol Bayer, podle kterého nejde o první takovouto záchrannou akci.
„Zkoumali jsme kamenný reliéf z už neexistujícího Juditina mostu v Praze nebo se podíleli na průzkumu staveb v jordánském skalním městě Petra, ale tato studna je vůbec nejstarším dílem, kterým jsme se u nás kdy zabývali,“ dodal proděkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.
