Současná podoba dřevěné sochy Panny Marie.

Současná podoba dřevěné sochy Panny Marie. | foto: Martin Frouz

Vzácné soše Madoně z Osíka vrátí architekt tvář, její podoba je tajná

  • 0
Románská dřevěná socha Panny Marie přišla o svou tvář dost možná za husitských válek. Teď dostane novou, i když jen virtuální. Nezvyklá instalace příští týden odstartuje Smetanovu Litomyšl.

Lidé v Litomyšli příští týden uvidí nejstarší dřevěnou plastiku madony s dítětem dochovanou na našem území, takzvanou Madonu z Osíka. Ta byla objevena před šesti lety v pozůstalosti malířky Ludmily Jandové. Románská socha byla podle odborníků vytvořena před rokem 1180.

Instalace to bude výjimečná, uznávaný architekt Josef Pleskot se rozhodl, že doplní soše, která byla v minulosti poškozena, tvář. Madona bude vystavena v kryptě litomyšlského kostela Nalezení svatého Kříže 9. června, kdy začíná festival Smetanova Litomyšl.

Objevení sochy v roce 2010 bylo něčím mimořádným. Panna Maria stála dlouhá léta na knihovně v domě malířky Ludmily Jandové v Osíku u Litomyšle. Až po její smrti objevil historický význam sochy kunsthistorik Pavol Černý a následná radiokarbonová metoda stáří této plastiky potvrdila.

„Význam té sochy jsme si vždy uvědomovali, maminka byla hluboce věřící člověk, ale nikdy nebyl důvod ji historickým způsobem zkoumat a zařazovat,“ uvedl Martin Janda, který spravuje pozůstalost.

Rozhodnutí, že socha bude vystavena v Litomyšli, bylo podle Jandy přirozené vzhledem k tomu, že byla objevena jen dva kilometry od Litomyšle.

„Původním nápadem bylo ukázat lidem poškozenou sochu,“ sdělila vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu Městského úřadu v Litomyšli Michaela Severová. Jenže architekt Josef Pleskot měl jiný nápad. Sochu dotvořit a pokusit se nevystavovat jen památku s velkou historickou hodnotu, ale vrátit poškozené madoně život.

„Nejsem člověk, který by vyhledával poranění a deformace, člověk, který by si liboval v jakési estetice šrámů a ruin,“ pronesl Pleskot.

Socha patrně pochází ze švýcarských regionů

Co přesně první návštěvníci v kryptě piaristického kostela uvidí, má zůstat do 9. června tajemstvím. „Toho objektu se nijak nedotýkáme, vytváříme výtvarný koncept, nikoliv zásah do památky. Myslíme si, že umělecké dílo historické kvality není současnou výtvarnou koncepcí nedotknutelné, dějiny umění neskončily ve středověku ani vznikem památkové péče,“ řekl Janda.

Na neobvyklém projektu spolupracuje i prorektor Univerzity Karlovy a přední český znalec středověkého a raně novověkého umění Jan Royt. „Má-li být Madona z Osíka vnímána nikoli jenom jako estetický objekt, ale také jako socha Bohorodičky, jejímž prostřednictvím putují modlitby věřících k Bohu, pak pokus o ‚navrácení‘ její hlavy, třebaže v tuto chvíli virtuální, je naprosto legitimní a žádoucí,“ řekl Royt podle serveru www.tvarlitomysl.cz.

Socha vyrobená z lipového dřeva je vysoká 34 centimetrů a byla vytvořena mezi lety 990 - 1180. Na našem území se z doby Přemyslovců podobných sošek dochovalo jen několik, ale všechny pocházejí až ze 13. století.

Plastika je pokryta několika vrstvami polychromie. Na velké kouli v pravici Panny Marie jsou zbytky temně načernalé barvy. Na základě oděvu madony se historik umění Pavol Černý domnívá, že soška pravděpodobně pochází z prostředí švýcarských regionů a dobou jejího vzniku je druhá polovina 12. století.