Ladislav Cihlo chtěl už odmalička řídit trolejbus. Nyní se mu to konečně

Ladislav Cihlo chtěl už odmalička řídit trolejbus. Nyní se mu to konečně splnilo. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Student dopravní fakulty si splnil dětský sen a začal řídit trolejbus

  • 1
Jako osmiletý kluk chodil Pardubicemi a fotil trolejbusy. Po večerech pak rozprávěl s řidiči o úskalích jejich profese. Nyní si dvaadvacetiletý student dopravní fakulty Ladislav Cihlo splnil svůj dětský sen a sám začal trolejbusovou linkou číslo pět vozit cestující po městě. Dokonale tak propojil studium s praxí.

Někdo řídí rád auto, jiný motorky, další je posedlý pilotováním letadel. Ladislav Cihlo už odmalička věděl, že jeho vysněný stroj se pomalu plouží ulicemi Pardubic, překáží ostatním řidičům a potichu si mručí.

"Může se zdát, že trolejbusy mají více tlačítek. Je to ale různé ovládání ventilace, osvětlení. Vysokopodlažní trolejbusy, ty klasické staré, se ovládají třemi pedály. Levou nohou řidič ovládá brzdu, pravou nohou pedál akcelerace a elektrickou brzdu, to je taková odlehčovací a používá se při brzdění z vyšších rychlostí," vysvětluje.

Ladislav Cihlo

Narodil se 14. července 1990 v Pardubicích. Od svých patnácti let se věnuje fotografování autobusů a trolejbusů a spravuje stránky www.pardubickamhd.cz.
Letos na jaře úspěšně obhájil bakalářskou práci na dopravní fakultě pardubické univerzity a ve studiu pokračuje dál v oboru Technologie a řízení dopravy. Od letošního července řídí trolejbusy, čímž si splnil velký dětský sen.

Ladislav Cihlo si vzpomíná, že už odmala ho fascinovala doprava, zejména velké vozy. Trolejbusy si z ulic města pamatuje tak od tří čtyř let. "Tedy z doby, kdy člověk začíná vnímat svět okolo sebe," říká Cihlo. A trolejbusy s jejich řidiči mu učarovaly.

Chcete něco vědět o trolejbusech? Vše má na webu

S pořízením digitálního fotoaparátu začal dopravu v Pardubicích dokumentovat. Občas proto zachytil i věci, které se nebudou nikdy opakovat, jako různé provozní situace nebo podobu vozidel. Pořizováním fotografií se mu podařilo zmapovat mimo jiné i vývoj města.

"Protože fotografie se neomezuje jen na to vozidlo, ale také na jeho okolí," říká. Což byl také důvod, proč se rozhodl fotky zveřejnit na svých internetových stránkách. "Web o pardubické hromadné dopravě vznikl na podzim roku 2005. To mi bylo patnáct," vzpomíná Cihlo.

Úplně první trolejbus ale vyfotil v roce 1998 ještě na kinofilm. Na otcův fotoaparát tehdy zvěčnil nový trolejbus na Slovanech. "Shodou okolností právě tímto strojem čas od času vozím cestující na lince číslo pět. A pojedu s ním i dnes," usmívá se Cihlo.

Díky focení se seznámil i s profesionálními řidiči. "Na internetu se vytvořila komunita lidí, kteří se o městskou dopravu zajímali, a logicky mezi nimi byli i řidiči," říká Ladislav Cihlo.

V pubertě jezdil večerními spoji a bavil se s řidiči

Místo aby v pubertě vysedával u počítače nebo se spolužáky po hospodách, jezdil mladý řidič večerními spoji a o pauzách diskutoval s profíky. "Byli to lidi, se kterými jsem si měl co říct, a v hospodě sedět nemohli," vysvětluje Cihlo.

Není náhoda, že se po maturitě na gymnáziu rozhodl pro studium dopravní fakulty pardubické univerzity. "Doprava je potřeba pořád. I když si to málokdo uvědomuje, tak je to něco, s čím se setkáváme každý den," vysvětluje svou volbu.

Letos na podzim usedne Ladislav Cihlo do posluchárny jako student prvního ročníku magisterského stupně. Práce v pardubickém dopravním podniku mu je pro studium tou nejlepší praxí.

"Řidičák na autobus jsem si udělal hned v jednadvaceti. Od února jsem nastoupil jako řidič autobusu. Teprve od července mám možnost jezdit i s trolejbusem," říká Cihlo.

Nejdražší? Zaplatit "profesák"

Získat řidičský průkaz podle něj zas tak obtížné není. Nejdražší záležitostí je průkaz profesní způsobilosti řidiče. Ten je potřeba k řízení v zaměstnaneckém poměru a v současné době stojí podle Cihla asi čtyřicet tisíc korun.

Hlavním rozdílem mezi řízením autobusu a trolejbusu určitě není chybějící spojka. Tu ostatně nemají už ani autobusy. "U trolejbusu je potřeba hlídat výhybky a rychlost, jakou se do některých míst vjíždí, aby nedošlo k výpadku sběračů," říká Cihlo.

Jednou za čas se to ale stane každému a i on si už vyzkoušel, jaké je to nahazovat sběrače za ostrého provozu.

Student dopravní fakulty však řídí především pro radost. "Než sedět doma na počítači, tak radši půjdu mezi lidi, budu se bavit ježděním s trolejbusem a budu dělat něco pro ostatní," popisuje. Řízení pro něj bude asi i do budoucna spíše než zaměstnáním koníčkem. "Když bude čas a chuť," říká.