Jeden z největších kriminalistických pomníčků na východě Čech je stále velkou záhadou. K případu se dostal jako první kriminalista Jiří Kacafírek z prvního oddělení policie v Chrudimi.
Největší chybou podle něj bylo, že se o zmizení dívky policie dozvěděla s půlročním zpožděním. Vyšetřování nepomohla ani nejistota policistů v polistopadových dnech.
Sedmnáctiletou studentku s nadprůměrným prospěchem její příbuzní viděli naposledy na konci července 1989. Jednoho dne odešla z domova neznámo kam. Nezvyklé zmizení v období letních prázdnin zpočátku rodiče podcenili. Zřejmě si nepřipouštěli, že by se dívce mohlo něco stát. Jak dny přibývaly, obavy rodičů narůstaly, a naopak přesvědčení, že dívka stanuje přes prázdniny někde s kamarády, se vytrácelo.
Obrátili se tak s prosbou o pomoc na svého známého - policejního důstojníka. Prověřoval fotografa, u něhož se nechala dívka fotit, i všechny její kamarády. Nikdo však o Barboře nic nevěděl.
Policie rozjela pátrání až v lednu 1990, kdy traktorista z Vítanova spolu s dalšími lidmi našel v zarostlém remízku nedaleko Rváčova u Hlinska lidské ostatky.
Igelit z Elektro Pragy Hlinsko v obci používal kdekdo
Oproti jiným případům, které kriminalisté vyšetřovali, byl tenhle jiný.
Tělo dívky na dohled od osady svatého Mikuláše a stejnojmenného kostela leželo podle soudních lékařů v remízku zhruba půl roku.
„Nebylo tam prakticky cokoli poznat. Půlroční rozkládání se na devastaci těla projevilo značně. Vzpomínám si, že tenkrát využil kriminalistický ústav tzv. superprojekci, aby z tvaru lebky a fotografie potvrdili totožnost. K identifikaci nám pomohly také zbytky oblečení. Otisky žádné, všechno zmizelo,“ říká kriminalista, který je dnes už v důchodu.
Nejčtenější krimipomníčky |
Na místo, kde byla dívka nalezena, ji s největší pravděpodobností odnesl či dovedl pachatel. Když detektivové vyslýchali lidi z Rváčova, prakticky nic se nedozvěděli. Tipy vedly do prázdna, stejně jako další důležitá stopa: igelit s vyraženými číselnými údaji, do něhož bylo uloženo tělo. Tato indicie nakonec byla jedinou velkou stopou, kterou kriminalisté měli. Našli dokonce muže, který ji odřezával z palety s materiálem.
V ničem jim to však nepomohlo. Ve Rváčově totiž byla v té době pobočka Elektro Pragy Hlinsko a tento typ igelitu v obci kdekdo používal. Pachatel proto nemusel být ani ze Rváčova, povalující se igelit mohl sbalit do auta z příkopu u silnice či z kontejneru na návsi.
Policisté se radili i s léčitelem
„Vyslechli jsme strašně moc lidí. Podezřelých bylo dost, sledovali se lidé, kteří byli před tím i potom zavření. S jedním podezřelým jsem byl i na detektoru lži v Praze. Výsledek byl padesát na padesát. Dokonce jsme byli vyslýchat dělníky na Slovensku, kteří tehdy prováděli výkopové práce ve Rváčově,“ líčí Jiří Kacafírek snahy kriminalistů pachatele v co nejkratším termínu dopadnout.
Přitom právě čas byl pro policisty tím největším nepřítelem, který hrál v jejich neprospěch. Vyzkoušeli snad všechno: detektor lži, prověřování stovek svědků i delikventů, radili se s psychotroniky a léčiteli, jakým byl například proslulý Jindřich Paseka ze Svratoucha, u něhož hledaly pomoc davy lidí.
„Pana Paseku jsem osobně znal, ale k jeho odhadům jsme se stavěli s rezervou. Jeho názor byl takový, že za tím stojí rodinné problémy. Už tenkrát nám radil, abychom případ pustili k ledu. S jeho názorem jsme nesouhlasili, ale člověk se po tříletém intenzivním vyšetřování chytá všeho možného. Hlavního podezřelého jsme oficiálně neměli. A vůči těm, které jsme podezřívali, jsme neměli dostatek důkazů,“ říká bývalý kriminalista.
Jisté je jen to, že dívka nespáchala sebevraždu. Ačkoli jsou policisté přesvědčeni, že nezemřela přirozenou smrtí, o vraždě s jistotou nemluví.
Nejsou ani přesvědčeni o tom, že byla před smrtí znásilněna. Při pitvě lékaři nezjistili frakturu lebky ani zlomeniny, příčinou smrti proto mohlo být nejen škrcení, utonutí, zardoušení, i úmrtí při dopravní nehodě.
Kriminalisté už tehdy vylučovali střelbu a také loupežnou vraždu. U těla totiž byly nalezeny řetízky oběti a její hodinky.
Po Listopadu vládla nejistota, říká bývalý policista
Nejhorší dopad na vyšetřování neměla jen dlouhá doba, po které se policie o případu dozvěděla, své prý dokonaly i změny na resortu vnitra po listopadu 1989.
„Levá ruka nevěděla, co dělá pravá. Lidé ze sboru byli v nejistotě, co bude dál. Lidi se báli něco rozhodnout. Nikdo netušil, zda se s nimi dál počítá. V té době jsme potřebovali povolit operativní úkon, který povolovala jenom Praha. Bohužel povolení trvalo tak dlouho, že nám bylo později k ničemu. Navíc něco jiného bylo objasňovat trestný čin, nějakou vraždu druhý den, anebo s půlročním zpožděním. Proč to nebylo oznámené hned na začátku?“ klade si dodnes otázku bývalý kriminalista.
Letitý spis záhadného úmrtí dodnes leží na krajském policejním ředitelství v Hradci Králové. Jedno je jisté. Kvůli promlčecí lhůtě za tento konkrétní čin už nikdo potrestaný nebude.
„Byť nás promlčení po dvaceti letech neopravňuje potrestat konkrétního pachatele, kolegové z kriminálky mají podobné případy v paměti. Pokud bychom se dozvěděli nové skutečnosti, budeme na případu pokračovat,“ dodává k tomu mluvčí královéhradecké policie Jan Čížkovský.
Údajný svědek byl před 14 lety falešnou stopouNaposledy se o případu Barbory Dymákové veřejně mluvilo v roce 2002, kdy Česká televize odvysílala v pořadu Na stopě informaci, že se po 13 letech objevil nový svědek. Měl to být řidič z Liberce, který dívku viděl naposledy. Domníval se, že ji vezl. Nakonec v jeho autě seděla úplně jiná dívka. Tehdy se naposledy vyjádřili i rodiče dívky. „Samozřejmě nás mrzí, že nikdo nebyl potrestán, věřím ale ve vyšší spravedlnost, té těžko někdo ujde. Jen díky tomu se můžeme snažit s tím vyrovnat,“ řekla před 14 lety matka Barbory Dymákové. |
