Jan Pohorelec u své sbírky

Jan Pohorelec u své sbírky | foto: Vladimír Cettl

Dávno zapomenutá spadlá letadla dokáže vyhledat pomocí proutku

  • 0
Životní vášní Jana Pohorelce se stalo hledání letadel, která z různých důvodů spadla za druhé světové války. Už se zúčastnil vykopání zhruba 40 strojů. Majitelé pozemků jsou mnohdy překvapeni, že se právě u nich vrak nachází.

Letecký historik a sběratel Jan Pohorelec z Čepí u Pardubic se v dětství, podobně jako spousta jiných kluků, věnoval leteckému modelářství. Stavěl si modely všeho druhu, včetně odpalovacích raket.

Osud mu ale v tomto oboru nadělil přeci jen trochu více. Za svůj život byl jakousi zvláštní shodou náhod očitým svědkem pádu tří letadel. A právě hledání letadel, která z různých důvodů za druhé světové války "šla k zemi", se mu stalo velkou životní vášní a koníčkem.

Na jaře roku 1997 zorganizoval u Pardubic vykopání a vyzvednutí svého prvního stroje. Stal se jím německý útočný "střemhlavý" bombardér Junkers JU 87D-5 Stuka.

Jan Pohorelec u své sbírky

Od té doby se zúčastnil vykopání zhruba čtyř desítek dalších letadel. Ze strojů vykopaných z několikametrové hloubky dnes vesměs zbývají jen jejich motory, různé úlomky, v nejlepším případě kusy hliníkových plechů a často se nacházejí i osobní věci pilotů.

"Velmi zvláštní pocity jsou pak v případě, když se ve vykopávkách spolu se strojem nacházejí i ostatky pilota. Když jsem se dostal do takové situace poprvé, objednal jsem se vší pietou pohřební vůz a rakev. Pak si ale pro ostatky pilota přijeli němečtí kolegové se sáčkem na zip. Celý akt tak dostává úplně nový význam, když si příbuzní oběti, kteří měli do té doby pilota za pohřešovaného a mohli jeho památku po léta uctívat pouze u některého z pomníků, přijedou pro jeho ostatky a mohou si jej konečně pohřbít v klidu se všemi náležitostmi. Pak celé úsilí teprve dostává skutečný lidský rozměr," líčí dvaašedesátiletý muž.

Jednou z mnoha zajímavostí hledání Jana Pohorelce je, že k přesné lokalizaci hledání spadlého stroje si pomáhá tzv. proutkařením, tak jak to známe při hledání spodní vody pro vykopání studny.

"Máte na zahradě letadlo"

S proutkem kdysi dorazil do obce Radostín na Havlíčkobrodsku a u jednoho z domů se poptal majitele, zda je tohle parcela číslo 422.

"Když odpověděl ano, tak mu povídám, že by měl mít na zahradě spadlé letadlo z druhé světové války. Muž mi však odvětil, že by o tom něco musel vědět. Tak jsem ho požádal, jestli si mohu jeho zahradu projít s proutkem," vypráví Jan Pohorelec.

Pravděpodobné místo možného nálezu lokalizoval na zahradě pod jabloní. Muž sice stále nevěřil, ale nedalo mu to a po chvíli přišel z kůlny s krumpáči, s lopatou a jal se rychle kopat.

V hloubce necelého metru se nacházely drobné úlomky a střepy. Majitel stále ještě nevěřil, že by to mohlo být letadlo. Podle něj to mohla přeci být nějaká obyčejná zavážka.

"Ale pak jsem vzal střep, zapálil ho, abych demonstroval, že to není pouhé sklo, ale plexisklo, jaké se používalo v kabinách letadel. Majitele to nastartovalo a kopal a kopal o to víc. Někde ve dvou metrech narazil na větší pevné části. Pod jeho jabloní, která musela být pokácena, byl nakonec vykopán letoun Junkers 87 Stuka," vysvětluje hledač letadel.

Už léta sní svůj velký sen o leteckém muzeu. Projekt a pozemek pro budoucí muzeum už má a je stále optimistou, že jednou se snad seženou i peníze na důstojnou stavbu.

Výsledky hledání Jana Pohorelce a jeho kolegů, leteckých historiků z Východočeského leteckého archivu, jsou pak k vidění na výstavě, kterou pravidelně pořádají na pardubické Aviatické pouti. Ta se letos koná 31. května a 1. června.