Historička, archivářka a spisovatelka Marie Macková. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Finanční stráž populární nebyla, říká autorka detektivek z Králicka

  • 1
Historička a pedagožka Univerzity Pardubice Marie Macková vydala nedávno historický a zároveň detektivní román Příběh staré šperkovnice. Stejně jako ve své první knize se vrací v čase do Králík druhé poloviny 19. století.

Narodila se v Lanškrouně, žije v Ústí nad Orlicí, přednáší na pardubické univerzitě. Historička Marie Macková je autorkou jedenácti samostatných odborných monografií, na dalších historických pracích se podílela jako spoluautorka. V posledních letech relaxuje nejen návštěvou divadelních představení či cestováním, ale také tím, že své oblíbené 19. století prožívá i v příbězích vymyšlených postav.

Jak v případě prvního románu Příběh vzácné tabatěrky, tak v novém volném pokračování Příběhu staré šperkovnice jsou centrem děje Králíky druhé poloviny 19. století. Hlavní postavou je vždy komisař finanční stráže Eduard Plischek, který se potýká nejen s pašeráky, ale i se záhadnými vraždami.

S jakými ohlasy se setkáváte od čtenářů, kteří už stihli přečíst i vaši druhou knihu?
Zatím jsem potkala spíš ty vlídné. Třeba „čtenáři je řada postav sympatická a těší se, až se znovu objeví“. Docela si cením i charakteristiky „jedovatosti, v míře neškodné“. Ovšem například kolegové z oboru už našli a nesmlčeli i jeden „úlet“ od reality 19. století - prozrazovat ho však nebudu.

Je těžší napsat odbornou monografii, anebo detektivní román?
Nevím, oboje mě baví.

Marie Macková

Archivářka, historička, spisovatelka. Věnuje se regionální historii okresu Ústí nad Orlicí a dějinám správy. Dále se věnuje církevním a vojenským dějinám, dějinám Němců v Čechách a historii tabákového průmyslu v habsburské monarchii. To vše především v 19. století.

Rodačka z Lanškrouna. Studovala na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1993-2001 byla ředitelkou Státního okresního archivu v Ústí nad Orlicí. Od roku 2001 je pedagožkou Ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.

Výběr z titulů autorky: Z dějin české každodennosti: život v 19. století (spoluautorka), Voršilky v Čechách do roku 1918, To byla c. k. Trafika, Mladší princ: Karl Gustav Wilhelm Hohenlohe-Langenburg (1777 – 1866), Finanční stráž v Čechách 1842-1918, Příběh vzácné tabatěrky, Příběh staré šperkovnice

Co bylo tím hlavním impulsem, proč jste se rozhodla „změnit žánr“?
Nejspíš zvědavost. Zkusit, jestli se mi povede zaujmout čtenáře beletrie.

Proč jste zvolila do centra dění zrovna finanční stráž, které zjevně jako vyšetřovatelům fandíte víc než četníkům? Měla tehdy v 19. století výsadnější postavení než dnešní Celní úřad?
Někdo finanční stráži fandit musí - z podstaty věci ve své době moc populární nebyla. Na rozdíl od četníků neměla v náplni práce hájit zájmy zákonů dbalých obyvatel, ale především zájem státu. To nemuselo být některým lidem příjemné. Porovnat ji s dnešním úřadem dost dobře neumím.

V Králíkách nyní připravují stálou expozici celnictví v budově bývalého gymnázia na náměstí. Nebyla jste už požádána o spolupráci při přípravě expozice jako expert na pašeráky a finančáky?
O finanční stráži v Čechách mezi léty 1843 a 1918 jsem napsala i odbornou knihu, vyšla v únoru 2017. „Králíky“ jsou v ní obsaženy jako případová studie. V kontaktu jsem byla s kolegy z tamního městského muzea. Domnívám se, že chystaná expozice se bude věnovat meziválečnému Československu, což už není doba, kterou bych zkoumala.

Že se vám daří promítnout do děje jaksi nenápadně i znalost evropských dějin, zázemí bitevních polí či tehdejších zákonů, tolik nepřekvapí, ale v obou románech se vám také podařilo zasvěceně vystihnout atmosféru malého města a charakter postav rozličných profesí a postavení. Čemu za toto umění vděčíte?
Snad střípkům vyprávění. A vyprávění je zakódováno v každém z nás z těch dávných časů, kdy bylo třeba naslouchat příběhům bardů.

V nové knize napětí obstarává motiv řetězení předcházejících maskovaných úmrtí pokračující v době otevření děje. Ten však „zlidšťujete“ mnoha dalšími motivy. Dá se říci, že bez té mnohotvárnosti obrazů by vás psaní beletrie ani nebavilo?
Ani žánr historické krimi by neměl být jenom souvislou řadou precizně vykonstruovaných a čtenáři naservírovaných mordů. To by pak nebylo to správné počtení.

Velmi důležité místo v ději této historické detektivky hraje klášter servitů na Hoře Matky Boží nad městem Králíky a jeho obyvatelé. Čím je tento cíl poutníků pro vás osobně?
Mám tu výhodu, že do Králík mohu jezdit jako návštěvnice, a když se vyškrábu z města až na schodiště poutního areálu - nejlépe na začátku září a ve všední den, když tam je minimum poutníků a turistů - vždycky si uvědomím, jak moc mám ráda hory lemující sever české kotliny.

Máte v žánru historické detektivky nějaké vzory?
Ráda si přečtu práce leckoho, ale je pohodlnější zůstat sama sebou. Na někoho nemám a na někoho mít nechci.

Neobáváte se, že si někteří vaši studenti na pardubické univerzitě budou chtít s vámi raději povídat o detektivkách než o tématech historických učebnic?
Klidně. Z obou detektivek je velmi jednoduché udělat dějiny správy, tedy obor, který na fakultě přednáším především, včetně pohovoru u zkoušky.

Finanční stráž v Čechách 1842 - 1918

Pod tímto titulem vydaným letos Univerzitou Pardubice přibližuje historička Marie Macková poprvé celkové dějiny tohoto zvláštního uniformovaného ozbrojeného sboru s civilním vedením a převážně úřednickými povinnostmi tak, jak jej stvořila administrativa habsburské monarchie ve druhé čtvrtině 19. století. Úkolem finanční stráže bylo bránit podloudnému obchodu a veškerým důchodkovým deliktům ze strany veřejnosti, odhalovat podobná přestoupení ze strany úřadů a jejich zaměstnanců, poskytovat všestrannou podporu dalším prováděcím úřadům, zabraňovat vstupu do země lidem bez odpovídajících dokladů, znemožnit opuštění země lidem, kteří k tomu nebyli oprávněni, a v předpisem vyjmenovaných případech pomáhat se zajištěním veřejné bezpečnosti. Financové se zaměřovali hlavně na kontroly v trafikách, lihovarech, pivovarech a cukrovarech. Při honbách za pašeráky nesměli překročit státní hranici, také bylo stanoveno, jak hluboko do vnitrozemí může být pašerák stíhán.