Kniha jičínského rodáka, profesora Univerzity Karlovy, přibližuje události a okolnosti, které předcházely mnichovské dohodě v roce 1938.
"Byl jsem velmi příjemně překvapen. Tím spíš, že Kische obdivuji již od mládí," říká oceněný autor.
Právě Kisch totiž podle něj dokázal poutavou formou v několika rovinách barvitě popsat atmosféru i osudy lidí první poloviny 20. století.
V oceněné knize Poslední den historik připomíná, k jak tragickým koncům může vést líbivá politika, která vyústila v potupnou mnichovskou dohodu. Kniha nepřináší žádná převratná odhalení. Kvaček je seriózní vědec, který se nesnaží přepsat historii, spíše ji srozumitelně a logicky vykládá.
Stejně jako v dalších svých dílech, která jsou z velké části věnovaná velké hospodářské krizi, vzestupu fašismu a druhé světové válce.
Hrál ve finále Pardubické juniorky
"Je to logické. V té době jsem vyrůstal, zajímal se o události, změny, revoluce," zdůvodňuje své hlavní zaměření jedna z nejvýraznějších osobností historiografie moderních českých dějin.
Robert KvačekHistorik se narodil roku 1932 ve Dvorcích u Jičína, kde studoval na Lepařově gymnáziu. V letech 1951-1956 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde působí jako pedagog a vědecký pracovník. V roce 1966 se stal docentem moderních československých dějin, profesorem mohl být jmenován až po listopadu 1989. Věnuje se dějinám novodobé světové diplomacie, meziválečnému období a 2. světové válce. Popularizátor historie v tisku, rozhlase i televizi je několikanásobným nositelem Ceny E. E. Kische za nejlepší titul literatury faktu. |
Už od mládí se zajímal o vše, co se kolem něj dělo. Hrál ve finále tenisové Pardubické juniorky, v basketbale byl jedním z tvořivých hráčů Jičína a ve fotbale hrál v útoku mnohdy s větším zápalem, než hráči jeho oblíbené Sparty.
Ze všech zájmů a zálib jej ale nakonec přece jen nejvíc chytla historie. Po studiu na Lepařově gymnáziu v Jičíně vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde potom také přednášel.
Navzdory tomu, že v 60. letech patřil mezi nejvěhlasnější odborníky a stal se docentem, po nástupu normalizace musel své oblíbené období – první polovinu 20. století – opustit. Aby mohl na univerzitě jako pedagog zůstat i nadále, vrátil se v přednáškách o sto let zpátky.
"Ono nebylo 19. století pro soudruhy z vedení fakulty tak výbušné," říká s úsměvem. Ke svému oblíbenému období se mohl vrátit až po listopadu 1989, kdy byl konečně jmenován profesorem.
Zakládal Čtvrtečníky a nechce být loutkou
Přesto, že se ve svém díle orientuje spíše na témata globálního charakteru, nikdy nezapomněl na svůj rodný Jičín, kde s přestávkami bydlí dodnes. Je účastníkem mnoha tamních akcí, přednášek a dalších setkání.
Zhruba před deseti lety, ve svých sedmdesáti letech, stál například u zrodu spolku Čtvrtečníci. Ti vznikli po vzoru Čapkových pátečníků a scházejí se každý první čtvrtek v měsíci v restauraci U Matěje. Diskutují tu nejen o historii a literatuře, ale i o fotbalu, atletice, horolezectví nebo skautingu.
"Letos se nám navíc povedl docela husarský kousek. Při festivalu Jičín – město pohádky jsme uspořádali seminář nazvaný Jak se nestat loutkami. Asi nemusím blíže vysvětlovat, jakým tématům jsme se tam věnovali. A byli jsme velmi příjemně překvapeni, jaký zájem seminář vyvolal," dodává Robert Kvaček.
