Originální je už fakt, že pod rukama zručných řemeslníků vznikají přímo z pahýlů topolů seříznutých ve třímetrové výšce.
"Byla jsem na někalika plenérech, ale nikdy jsem nepracovala se stromem, který má kořeny v zemi. Musím přiznat, že jsem se s tím první den nemohla smířit, byla jsem z toho úplně nešťastná. Nemám ráda, když je dřevo ještě živé. Ale dnes už jsem se s tím smířila," řekla včera jedna z řezbářek Vítězslava Morávková z Němčic u Litomyšle.
A nebyla jediná, kdo s tím měl problém. "Také mi to bylo trošku líto, ale na druhou stranu byla v tomto arálu vysazena spousta mladých stromů. Je to prostě koloběh života," řekl nejvzdálenější účastník řezbářského symposia Michal Hanula ze slovenského Ružomberoku.
Jestli nějaké výrůstky ještě na hotových dílech vyraší, to je otázka, spíše však ne. Řezbáři totiž stromy hrubě opracují motorovými pilami, později jemněji dotvoří za pomoci dlát a paliček, začistí je a napustí konzervačními prostředky proti houbám a červotoči.
Jednotným tématem je pohyb. Každý výtvarník ho zpracovává svobodně podle svých představ. O pestrosti přístupů svědčí již názvy plastik - například Kolo štěstí, Vzhůru, Artista či Pirueta.
"Tento plenér je zvláštní tím, že jsou na něj vybráni lidé, kteří jsou v naší branži renomované celebrity," pochvaluje si tento pracovní týden zkušený řezbář Jiří Kosina z Moravské Třebové, podle něhož ho spojuje s kolegy také jedno společné trápení.
Topol totiž není pro tuto práci zrovna ideální dřevo, protože nasává svými kapilárami písek a tím se skutečně hodně tupí nástroje.
