„Já obecně nemám rád rozdělování lidí, dávání nálepek, kategorií a podobně. Myslím si, že lidé jsou stejní, a měli bychom se k nim chovat stejně, a to slušně. Já hodně dám na slušnost,“ říká Jiří Málek.
Jak probíhalo samotné jmenování? Jak vy osobně vnímáte to, že klasický ceremoniál letos neproběhl?
Je lepší dostat jmenování na Hradě, to určitě. Ale já si myslím, že ta náhrada, která se připravila, a to jmenování v Karolinu, byla důstojná. Pan ministr se toho zhostil s elegancí. A myslím, že to nakonec vůbec nebylo špatné. Jmenovací dekret má všechny náležitosti, podpis prezidenta, podpis předsedy vlády. Mě sice mrzí, že se tato věc stala, mrzí mě trochu nešťastná komunikace, ale co s tím mohu udělat.
Jakým způsobem ta komunikace probíhala? Vy jste nějaké pozvání na ceremoniál dostal?
Ano, sekretariát dostal telefonickou informaci přibližně týden předem, že se bude konat akt na Hradě v úterý ve dvě hodiny odpoledne. Až z médií jsme se dozvěděli, že tomu tak není. Chápu, že to mohlo souviset třeba se zdravotními potížemi prezidenta, s únavou a podobně. To je všechno lidské, pro to mám pochopení. Proto z toho nedělám žádné velké závěry.
Tady asi jde spíše o tu komunikaci než o samotný akt...
To asi ano, ale to mi nepřísluší komentovat.
Jak vy osobně vnímáte rozdělení společnosti, o kterém se nyní hodně mluví? Jak to berete z pedagogického hlediska? Jde na univerzitní půdě udělat něco pro to, aby se společnost spíše scelovala a nerozdělovala?
Slušné vystupování a férovost přístupu jsou velmi důležité, a snažím se to praktikovat jak ve své pedagogické praxi, tak v roli rektora. Chci spojovat, nikoli rozdělovat.
Spojení na univerzitě je vidět i v tom, že vy navazujete na práci rektora Miroslava Ludwiga, který před lety naopak střídal vás. Byla vaše spolupráce úzká už předtím, než jste se vrátil do rektorského křesla?
Určitě, známe se mnoho let. Já už jsem zde jako rektor působil. Vlastně před dvanácti lety jsem byl ve stejné situaci, jako jsem dnes. Potom jsem se rozhodl, že se vrátím zpět k vědě, výzkumu a učitelskému působení, což je věc, která mě velmi baví a naplňuje. Ale zase po těch osmi letech v uvozovkách odpočinku, protože to odpočinek určitě nebyl, jsem vyslyšel výzvy svých kolegů, abych opět přemýšlel o kandidatuře na rektora. Dlouho jsem to zvažoval a nakonec jsem se rozhodl, že znovu stanu v čele univerzity.
Ve volbě jste neměl protikandidáta. Vnímáte to jako dobrou zprávu, že máte takto silnou podporu, nebo tak, že je doba hledání nových osobností, které by se časem mohly podílet na vedení univerzity?
To, že jsem neměl protikandidáta, mě velice překvapilo. Nové osobnosti vítám. Tým, který mám okolo sebe, je doplněn o nové osoby nebo staronové v jiných rolích a myslím si, že univerzita i společnost by měla generovat nové lidi, nové kandidáty, mladé lidi. Udělám všechno pro to, aby to tak bylo. To, že jsem neměl protikandidáta, vnímám jako výraz uznání a respektu, a nebo nedostatek odvahy. Nevím.
Jiří MálekNarodil se v roce 1959. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích v roce 1982 a o čtyři roky později obhájil disertační práci. Působil jako pracovník vědy a výzkumu na Katedře anorganické chemie a ve Společné laboratoři chemie pevných látek původní VŠCHT Pardubice a Akademie věd. Od roku 1990 se podílel na výuce pro posluchače specializace na pardubické katedře anorganické technologie, kde byl v roce 1997 jmenován docentem. V letech 2000 – 2006 zastával na Univerzitě Pardubice funkci prorektora, nejprve pro vnější vztahy a rozvoj Univerzity Pardubice, poté prorektora pro výzkum a vnější vztahy, respektive prorektora pro vědu a zahraniční vztahy. V letech 2006 – 2010 stál v čele Univerzity Pardubice coby její rektor. Málka zvolil akademický senát v říjnu loňského roku, byl jediným kandidátem. |
Čekají vás čtyři roky ve vedení univerzity. Dokážete si představit, kde by se univerzita za tyto čtyři roky pod vaším vedením mohla nacházet? Jak z hlediska výzkumu, tak z materiálního hlediska a budování.
Myslím si, že co se týká areálu, budov, zařízení a vybavení, jsme na velmi slušné úrovni. Na nadstandardní, ve srovnání s jinými školami. Máme ucelený kampus, dobře vybavené laboratoře, máme projekty a získáváme peníze na určité projekty. V tomto se budeme posouvat pochopitelně dál. Ale můj hlavní důraz by měl být na lidi. To nejcennější, co máme, a to nejen na univerzitě, ale i ve společnosti, jsou lidé. Měli bychom o ně pečovat, snažit se vycházet jim maximálně vstříc a hledat vždycky ty lepší stránky. A také bych rád podporoval talenty. Chtěl bych se soustředit i na mladé pracovníky, mladé lidi a vytvářet jim lepší prostředí. Není to úplně jednoduché, protože univerzita je jedna věc a fakulty jsou věc druhá. Fakulty mají vysokou míru autonomie a samosprávnosti čili jde spíš o to dohodnout se s děkany na politice uvnitř univerzity, kterou pak budeme všichni společně aplikovat.
Asi to nebude úplně jednoduché, když má univerzita včetně zaměstnanců kolem deseti tisíc lidí...
Není to o rozhodnutí jednoho člověka. Je to o pěstování a kultivaci toho prostředí. To je věc, která mě baví, a myslím si, že v této oblasti mohu k něčemu přispět. Je to jeden z důvodů, proč jsem do té funkce šel. Mě baví práce s lidmi, mě baví je stmelovat a hledat společné jmenovatele, a ne je rozdělovat.
Univerzitě v posledních letech vlivem nástupu slabších ročníků ubylo studentů. Má to nějaké ekonomické důsledky pro univerzitu?
Jistě. Jsme placeni mimo jiné také podle počtu studentů, i když ne výhradně. Znamená to, že musíme čelit jistému úbytku financí a některé věci přeskupit. Ale zatím to zvládáme docela rozumně, protože tady máme ještě druhou oblast činností, a to je výzkum, kde zase můžeme získávat prostředky ze státních nebo privátních zdrojů na konkrétní vědecké kroky. To je věc, která nás samozřejmě velmi zajímá a zajímá nás čím dál více. Chceme být výzkumnou univerzitou. Na některých fakultách je to více než padesát procent, které získáváme z výzkumu. U jiných je ten poměr jiný, tam máme třeba více ze vzdělávací činnosti.
