Zvlněná dlažba s propadlými žulovými kostkami není jediný průšvih, který má město coby investor s rekonstrukcí třídy Míru. Další vady na kráse ulice, která se měla stát ozdobou města, se objevují s dalším pokračováním stavby.
Takřka metrový hydrant trčící z prostředku chodníku, přechod pro chodce ignorující české normy nebo zbytečné sloupy trolejbusové vedení. Ale také záhadné rozdělení zakázky na napojení třídy Míru k navazujícím křižovatkám, kvůli němuž se nemusela dělat soutěž, to vše provází obří investiční zakázku města.
Oprava pěší zóny vyjde na 120 milionů korun a většinu peněz má dát Evropská unie. Kvůli uvedeným nedostatkům hrozí, že město dotaci buď nestihne vyčerpat, anebo o ni přijde jinou cestou.
Ani nepřebíráme, ani neplatíme
Radnice totiž odmítá zvlněnou dlažbu převzít kvůli nedostatečné kvalitě. „Město nepřevezme žádnou špatně udělanou práci. Takže ani nepřebíráme, ani neplatíme,“ uvedl končící náměstek primátorky Jindřich Tauber.
Radnice má však jen necelé čtyři měsíce na to, aby práci dokončila a následně požádala o proplacení dotací. „O problémech s dlažbou vím, ale stále pevně věřím, že vše stihneme,“ uvedl ekonomický náměstek Jiří Rozinek.
Přes odpor autora projektu architekta Jaromíra Waltera se na pěší zónu také dostaly sloupy trolejového vedení, které podle něj ulici doslova hyzdí.
„Od začátku jsem ulici projektoval bez trolejbusů. Zastupitelům jsem stále opakoval, že ty sloupy budou ulici hyzdit. Nakonec však zastupitelstvo schválilo něco jiného a já musel návrh pozměnit,“ uvedl architekt.
Stejně tak lidi musí při procházce zaskočit požární hydrant, který do takřka metrové výšky ční z chodníku. Zmíněná „pěst na oko“ je u budovy banky v samém středu třídy Míru.
Přechody pro chodce odporují normě
Navíc se ukázalo, že investor není schopen ani správně zajistit přechody pro chodce. Na konci ulice u domu Magnum se před lidmi objevil přechod, jehož pruhy se od jednoho okraje vozovky k druhému rozšiřují jako trychtýř. To je však v rozporu s normou, která takzvané vodorovné dopravní značení upravuje.
Historie třídy Míru v Pardubicích* Vznikla za Arnošta z Pardubic, k rozvoji dochází až v 16. století za pánů z Pernštejna. * Na začátku 19. století tam stály bídné chaloupky s předzahrádkami, dvory a chlévy. Impulz k přeměně na městskou třídu daly parforsní hony. * Dalším podnětem byl vzrůstající počet obyvatel poté, když město získalo železnici po roce 1845. * V roce 1874 byla ulice povýšena na třídu, když na paměť návštěvy císaře Františka Josefa I. byla pojmenována Královskou třídou. * Do poloviny 20. století se mezi lidmi držel název Na zeleném, který se stal názvem oficiálním za německé okupace. |
Město také riskuje, že dostane pokutu nebo přijde o část evropských peněz za to, že upravilo zakázku na připojení obou konců třídy Míru k přilehlým křižovatkám u obchodních domů AFI Palác a Grand.
Práci za sedm milionů korun město rozdělilo na dvě poloviny, čímž se každá zakázka dostala pod hranici podlimitní zakázky šesti milionů a nebylo třeba na ni vypisovat výběrové řízení. Vzápětí zakázku v takzvaném režimu „in house“ dostaly Služby města Pardubice, které už si samy bez soutěže vybíraly své subdodavatele. Město tvrdí, že obě stavby bylo potřeba zadat samostatně.
„Napojení bylo nutné dořešit samostatným projektem z důvodů časové návaznosti na prováděnou rekonstrukci křižovatky a ulice 17. listopadu,“ uvedl Jaroslav Hruška, vedoucí odboru majetku a investic.
Podle zákona to ale není správný postup. „Služby měly vyhlásit jednu zakázku, zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v zákoně,“ uvedl právník Vladan Rámiš.
