Muzeum ve Vysokém Mýtě letos výrazně obohatilo svoje sbírky. Návštěvníci se budou moci potkat například se skvěle zachovalým sedlem vysokomýtského jezdeckého pluku, raritním autobusovým přívěsem LP 30, dalšími historickými hasičskými stříkačkami vysokomýtské firmy Stratílek a dokonce jedním celým autobusem typu Karosa 732.
„Letos jsme oproti minulým letům získali do sbírek opravdu nebývalé množství exponátů,“ říká ředitel muzea Jiří Junek, kterého osobně těší zejména pořízení originálního koženého armádního jezdeckého sedla.
„Nesmírně zajímavý a důležitý pro nás je originálním označením jezdeckého pluku 9, který měl posádku zde ve Vysokém Mýtě, a byl nástupcem rakousko-uherského 2. hulánského pluku, v roce 1936 pak dostal název dragounský pluk 9,“ říká ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Jiří Junek.
Muzejníci nalezli toto sedlo na internetové aukci. Podle Junka stálo kolem šesti tisíc korun. „Nabízel ho pán ze Slatiňan, takže jsme se s ním dohodli a koupili ho. V době od Rakouska-Uherska do devadesátých let minulého století byli ve Vysokém Mýtě vojáci běžnou součástí života a možná právě proto nemáme v muzeu moc exponátů připomínající tuto éru. A dnes se nám právě třeba k době, kdy zde byl jezdecký pluk, těžko shánějí zajímavé exponáty. Tenhle je ale opravdu pěkný a solidní úlovek,“ uvedl.
Mezi největší letošní úlovky, a to i svým objemem, považují vysokomýtští muzejníci dvounápravový autobusový vlečný vůz D4 z roku 1950, který ale ještě vyvíjela firma Sodomka.
„Je to takzvaný ‚babosed‘, který se vozil od padesátých let za autobusy RTO, ale tohle je jeho předchůdce, který se používal za autobusy RO už běžně třeba i před druhou světovou válkou a po válce. Je pravda, že tyto přívěsy nebyly moc bezpečné. Když se takový vlečný vůz převrátil někde v příkopu, následky byly nejfatálnější,“ vysvětluje Jiří Junek. Dodává, že muzeum koupilo přívěs za cenu starého železa. „Jeho stav také není nikterak dobrý, ale doufáme, že ho do budoucna zrenovujeme, ač to nebude jednoduché a levné.“
A proč se říkalo vozu ‚babosed‘? Ředitel muzea vysvětluje, že když se tyto vlečné vozy začaly vyřazovat z běžné dopravy, končily často v jednotných zemědělských družstvech, kde sloužily jako přívěs za traktor.
„A dopravovaly se tím ženy na pole k okopávání řepy nebo brambor. Vůz sloužil jako zázemí, když pršelo, tak se v něm schovávaly před deštěm nebo v něm svačily. Jako malý si pamatuji, že opravdu tyto vozy na mezích a okrajích polí stávaly. A lidé si ho asi proto překřtili na babosed,“ řekl ředitel.
V lůžkovém přívěsu se vyspalo třicet lidí
Pozoruhodným přírůstkem do sbírek muzea je takzvaný lůžkový autobusový přívěs LP 30 vyrobený v podniku Karosa v roce 1967. Zkratka LP znamená „lůžkový přívěs“ a číslo 30 znamená, že se v něm vyspalo 30 lidí. Karosa ho vyvinula jako přívěs za „hranatými“ autobusy ŠD.
„Je to opravdu špek a zajímavý počin. Lidově se přívěsu říká rotel, což znamená pojízdný hotel na kolečkách. Po příjezdu zájezdu na místo, třeba do kempu, se přívěs ukotvil a zaklínoval a jedna stěna přívěsu se vysunula, takže se tento pojízdný hotel rozšířil a mohlo v něm přespat. Těchto přívěsů Karosa vyrobila celkem osm, tento má výrobní číslo dva a z osmi vyrobených se zachovaly do dnešních dnů jen tři. Jeden z nich je renovovaný, před několika lety ho lidé měli možnost vidět i na jednom ze Sodomkových Vysokých Mýt,“ říká ředitel Jiří Junek.
Muzejníkům se tento přívěs podařilo objevit náhodou. „Tento vůz sloužil na Broumovsku v jenom kempu místo chatky a my jsme se s majitelem dohodli na koupi. Nejdříve chtěl za něj vystavět chatu, ale poté jsme se dohodli na ceně. Na to, jak stál v kempu dlouho, není ale vůbec ve špatném stavu, interiér se zachoval v původním stavu,“ uvedl Junek.
Dalšími novými exponáty jsou dvoukolová motorová čtyřválcová hasičská stříkačka Stratílek. „Je zajímavá tím, že si ji objednali a doposud ji vlastnili hasiči ze Lhotky u České Třebové a zůstala v původním laku a stavu. Jejím pořízením jsme si v nedávno zřízené expozici hasičské techniky firmy Stratílek v muzeu doplnili jakousi řadu stříkaček firmy. Máme šestiválcovou a tato nám chyběla,“ říká ředitel muzea.
Dodává, že muzeum také pořídilo dvoukolový přívěs pro přenosnou motorovou stříkačku. „Byly to jakési vozíky pro stříkačku, kterou dva muži na místě požáru vytáhli a mohli ji donést blíže ohni. Vyráběla se i po znárodnění firmy Stratílek a to v podniku Sigma Pumpy Lutín, pod kterou asi dva roky vysokomýtský závod Stratílek spadal,“ vysvětlil Jiří Junek.
Dodal, že muzeum koupilo i přívěsný typ pro převoz hadic přenosnou stříkačku PPS 8 od firmy THZ Vysoké Mýto, vyrobený v roce 1968 či stříkačku na záda z padesátých let, která se používala nejen k hašení, ale třeba i k postřikování stromů.
Muzejníci pořídili i poměrně mladý autobus Karosa 732 z roku 1996. „Koupili jsme ji od Technických služeb v Havlíčkově Brodě. Do loňska ji jejich pracovníci využívali, je pojízdná a v původním stavu, takže jsme autobus i přivezli po vlastní ose,“ řekl Junek.
Muzeum se rozhodlo autobus koupit, protože tyto vozy už ze silnic mizí a pro historiky tento typ představuje poslední autobus, který se vyráběl před tím, než do firmy vstoupilo Iveco.
„A navíc se stále ještě dají autobusy této řady koupit doslova za hubičku. Zkušenost nám totiž velí, že za deset patnáct let bude jeho cena mnohem vyšší. Třeba za autobus RTO chtějí dnes lidé miliony, ač před dvaceti lety se daly koupit od vesnických fotbalových klubů nebo vodáků za desítky tisíc,“ dodal ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Jiří Junek.
