Úředník a sběratel Josef Portman nekouřil, ale přesto na své zahradě za první republiky pěstoval tabák. Posílal jej grafikovi a spisovateli Josefu Váchalovi místo peněz, které výstřednímu umělci slíbil za neobvyklou výmalbu svého domu - dnešního Portmonea. Váchal si stěžoval, že kvalita tabáku je strašlivá, ale odebíral ho.
Poté, co Pardubický kraj loni Portmoneum koupil za 15 milionů, prochází dům pod správou Regionálního muzea v Litomyšli řadou změn. A jednou z nich by mělo být i to, že se na zahradě muzejníci pokusí tabák opět pěstovat.
Jiné novinky ale návštěvníci uvidí hned v sobotu 25. března, kdy se Portmoneum poprvé otevře. Zahájení první sezony doprovodí až do 21. května výstava fotografií pořízených v minulosti, které zachycují podstatné události od dob mecenáše Josefa Portmana a Josefa Váchala. A to až do otevření muzea Portmonea jeho zachráncem Ladislavem Horáčkem v roce 1993.
Ředitel Regionálního muzea René Klimeš řekl, že Portmoneum dostalo nové zabezpečovací systémy a dům byl samozřejmě s výjimkou Váchalovy tvorby vymalován.
„Nechali jsme v domě udělat statické posudky i posudek maleb v domě. Ale ten je velmi dobrý, poslední generální restaurování maleb se uskutečnilo v roce 2009,“ uvedl Klimeš.
Muzejníci vytvořili novou stálou expozici, která přestavuje tři „otce“ Portmonea, tedy majitele domu a objednatele maleb Josefa Portmana, výtvarníka Josefa Váchala a právě Ladislava Horáčka, který počátkem devadesátých let koupil dům jako naprostou ruinu od Národní galerie a celý ho ze svých prostředků opravil a otevřel v něm muzeum Josefa Váchala.
„Chceme ale také zpřístupnit zahradu domu a malý domeček, který na ní stojí. Je to bývalá prádelna, ale my v něm necháme instalovat projekt Camera Obscura výtvarníka Aleše Hvízdala a Marka Volfa. V domku bude i malá kavárna. Pracovníci litomyšlského muzea v současnosti natáčejí rozhovory s pamětníky, kteří měli s Portmoneem něco společného a pamatují i doby, kdy Josef Portman žil.
Camera ObscuraV zahradním domku v Portmoneu lidé uvidí projekt Camera Obscura výtvarníka Aleše Hvízdala a Marka Volfa. Princip camery obscury spočívá v promítnutí vnějšího obrazu do vnitřního prostoru, za využití otvoru v jedné ze stěn objektu a zákonitostí lomu světla. Promítaný obraz je ve výsledné podobě vzhůru nohama a zrcadlově převrácený. Projekt však jde ještě dál. Cameru obscuru umisťuje vždy do veřejného prostoru, který současně mění a doplňuje jedinečnou instalací. Pozorovatelům uvnitř camery obscury tak ukazuje prostor, který dobře znají, v jiném světle a nepřímo je nutí vidět věci z jiných úhlů. |
„Aby se třeba za sto let z natočených záběrů daly sestříhat dokumenty. Začali jsme logicky s nevlastním synem Josefa Portmana Václavem Josefym, který byl i nejmladším odsouzeným v roce 1950 v monstrprocesu Stříteský a spol. On a jeho o pár let mladší bratranec pamatují, jak se v domě bydlelo, kde co bylo a jak to vypadalo. Hovořili jsme s manželi Látalovými, kteří malby restaurovali začátkem 90. let, nebo s památkářkou Alenou Randákovou, která prakticky zachránila Portmoneum v 70. letech,“ popisuje ředitel litomyšlského muzea.
Muzejníci zvažují, že natočené rozhovory využijí také v dalších plánech na rozšíření muzea.
„Přemýšlíme, že bychom nějak zpřístupnili podkroví Portmonea, kde se i bydlelo. Sám Ladislav Horáček tu třeba měsíc přespával, když pobýval v Litomyšli, nebo tam bydleli účastníci akcí v Portmoneu či studenti restaurátorské školy, kteří do Litomyšle dojížděli a neměli kde bydlet. Jsou tam dva pokojíky. Úpravy tohoto prostoru ale souvisí s nějakou větší investicí. A právě tam by se po úpravách mohl promítat nějaký stálý dokumentární film, v němž bychom rozhovory rovněž využili,“ říká ředitel René Klimeš.
