Pivovarník Karel Witz hrál kdysi v kapele Modus s Mekym Žibrkou. Šéf poličského...

Pivovarník Karel Witz hrál kdysi v kapele Modus s Mekym Žibrkou. Šéf poličského pivovaru věří, že tradiční výroba piva je cestou, jak konkurovat velkým pivovarům. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Zájemce o naše pivo už odrazujeme, říká ředitel poličského pivovaru

  • 18
Měšťanský pivovar v Poličce své pivo do zahraničí nevyváží. Je nepasterizované, tudíž je třeba ho vypít rychle. Na malý odbyt si ale nestěžuje. Naopak, víc piva než nyní vařit zatím nemůže.

Z pivovaru v Poličce letos v létě odešel ke konkurenci sládek, s nímž mnozí pivaři spojují i rozmach tohoto pivovaru v posledních letech. Měšťanský pivovar však našel rychle nového a mezitím se svou desítkou vyhrál Dočesnou v Žatci a zaznamenal rekordní prodej piva v nedávném tropickém létě.

„Nový sládek Tomáš Dvořák má veškeré receptury od předešlého sládka k dispozici. Je to mladý svobodný muž z Poličky a shodou okolností vykonával druhým rokem po absolvování vysoké školy s oborem pivovarnictví praxi ve Starobrnu,“ řekl ředitel pivovaru Karel Witz.

Každý rok zvyšujete výstav piva zhruba o šest procent. Jak se odrazila vedra na prodeji piva?
Psalo se, že letošní vedra se příliš na obchodu s pivem neprojevila. U nás však ano. Vystavili jsme abnormální objemy piva. Například jedenáct dvanáct tisíc hektolitrů piva za měsíc už je pro nás opravdu hodně. Letos v červenci jsme navařili 13 441 hektolitrů piva, v srpnu téměř dvanáct a půl tisíce. Loni to bylo celkem téměř 109 tisíc hektolitrů piva, letos to bude o asi šest procent více. Uvidíme, kde skončíme. Náš pivovar je skutečně vyprodaný a vaříme dnes pivo na hranici jeho kapacity. Už dokonce odrazujeme další nové zákazníky od koupě našeho piva.

Opravdu? A jak?
Například jsme zvýšili jako jediný ‚pivovárek‘ v Čechách a na Moravě zálohy za nerezové sudy z tisícovky na 1 900 korun. U malých desetilitrových a patnáctilitrových KEGů máme dokonce zálohu tři tisíce. Všichni zákazníci musí platit při koupi v hotovosti nebo dopředu. Říkali jsme si, že to přece musí některé nové zákazníky odradit. Ale nestalo se tak.

Říkáte pivovárek, a vaříte na doraz. Neuvažujete tedy o rozšíření?
Předpokládáme rozšíření výroby o asi padesát procent. K tomu nám ale chybí postavit novou varnu, expedici, propagační stanici, spilku a ležáckých sklep. Zhruba na kapacitu 170 tisíc hektolitrů piva ročně. Výstavba ovšem potrvá řadu let, možná patnáct.

Chlubíte se tím, že k vám jezdí zákazníci pro pivo sami. Že si ho sami jezdí vybírat, a to kdykoliv.
Ano. Začínali jsme s tímto non stop prodejem v devadesátých letech a na začátku tvořili zákazníci, kteří si k nám jezdili pro pivo, jedno procento všech našich odběratelů. Loni už si k nám přijelo pro pivo osmdesát procent všech smluvních partnerů, a to se svými vlastními povozy. Někteří si kvůli tomu dokonce koupili vlastní kamiony. Jen devatenáct procent rozvážíme zákazníkům my. Pokud si nakreslíme okolo komína kruh, tak má poloměr 200 kilometrů. Zasahuje na východě do Ostravy, na jihu do Brna, na sever do Hradce Králové a na západ do Prahy.

Kde všude vaše pivo v regionu teče?
Poličské pivo se pije v kraji kdekoli. Z drtivé většiny dodáváme odběratelům sudové pivo. Pokud si kdokoli objedná nefiltrované pivo, dostane stejné pivo, jako je to filtrované, jenom s nepatrným zákalem, jemnější a barevnější chuti.

Kam jste se v poslední době s vaším pivem dostali?
Naše pivo neexportujeme do ciziny, protože je nepasterizované, a tedy není vhodné ho déle skladovat. Dodáváme je minimálně jednou týdně například na hospody v Praze či v Ostravě do dvou hospod ve Stodolní ulici.

Se svým pivem některá města docela ovládáte. V Chocni máte i vlastní hospodu, kde je stále plno i proto, že je tam pivo „za babku“. Jak je možné, že vaše pivo stojí v řadě restaurací v regionu pod dvacetikorunu?
Prodejní cena je věcí hostinského, do toho nemůžeme mluvit. Vím, že choceňský Růžek bývá nekřesťansky narvaný. Někdy se tam člověk ani nevejde a někdy to uvnitř vypadá jako ty přeplněné hospody za socialismu. Ale na druhé straně to není proto, že jsme nějací lidumilové. My na tom pivu i tak dost vyděláme. Máme více svých restaurací, například v Chotěboři.

V září jste dostali cenu na Dočesné v Žatci. Jak významné je to ocenění?
V degustační soutěži v Žatci letos v září obdržela naše Hradební výčepní desítka první cenu. Letos jsme získali od Spolku přátel piva i třetí místo pro speciál třináctku Eliška. Každá cena je milá. Na tom ovšem své úspěchy nestavíme.

Jak vypadá v současnosti boj mezi malými a velkými pivovary? Necítíte se někdy proti těm velkým slabí?
Boj mezi malými, menšími, středními a velkými pivovary trvá staletí, někdy od roku 900 našeho letopočtu, a má hodně podob. Po roce 1994 a privatizaci se Měšťanský pivovar soustředil na obnovu a v té době se o velké pivovary sváděly vlastnické boje. Velké pivovary se daly často ‚německou cestou‘. Pořizovaly stojící cylindrokónické tanky, které v pivovarech nahradily tradiční spilku i ležácký sklep. A začaly ředit uleželý pivní extrakt odkysličenou vodou. Chtěly ušetřit peníze. To jsou možná i důvody, proč se řada pivařů od velkých pivovarů odvrací a přiklání se k pivovarům s tradiční výrobou, které neměly na to, aby si koupily moderní technologii.

Polovina českých pivovarů už patří cizím majitelům. Co na to říkáte?
Jedná se dnes o tři čtvrtiny až čtyři pětiny všech pivovarů. Asi do roku 2007 to byly existenční potíže pivovarů zapříčiněné základní schopností či spíše neschopností pivovaru řádně hospodařit. Později se v Čechách vyskytli dokonce ruští majitelé peněz. Někdo, kdo se nenamáhal přemýšlet o dalším osudu pivovaru, svůj podnik prodal. Například nedávno prodali čeští majitelé do Číny majoritu dvou středních a pěti malých Lobkowiczkých pivovarů. Anheuser Busch nedávno koupil od SAB Miller tři velké pivovary, které na českém trhu mají 48 procent výstavu. Z těch větších pivovarů zůstal státu jen Budvar, českým majitelům pak Moravsko-slezské pivovary a tři pivovary v čele s Pivovarem Svijany.

Jak velký jste pivař? Dáte si ho?
Samozřejmě. Ale přes den jsem většinou v práci, a to autem. Takže si nemohu dovolit vypít nic. Možná na ochutnání, jakou má navařené pivo chuť.

Byl jste vždy pivovarníkem, nebo jste se to musel učit?
Pivovarníkem jsem se musel učit. Pivu jsem se původně věnoval po právní stránce. Když jsem napomáhal dnes emeritnímu sládkovi Jiřímu Vášovi jako obecný zmocněnec v soudním procesu. Když nám pivovar soud ve Svitavách v roce 1993 vydal, po ruce nebyl nikdo, kdo by se ho ujal.

Působil jste kdysi jako muzikant v oblasti první ligy pop-music. Hrál jste v kapele Modus s Marikou Gombitovou a Mekym Žbirkou, v Collegium Musicum s Mariánem Vargou, také jste hrál s kapelou Indigo a Petrem Nagym. Zahrajete si ještě občas?
Bylo to v říjnu rok, co jsem přijal nabídku fanoušků z Košic, abych tam zahrál. Chtěli mne prostě vidět. Koncert se uskutečnil 18. října v košické Thálii, což je maďarské divadlo v Košicích. Vlastní kapelu nemám, poprosil jsem tedy o doprovod svého syna Erika, který má i kapelu i konzervatoř na kytaru z Košic.

Teď trochu kontroverzní téma. Už 10 let se s radnicí přete o část hradeb, kde máte svůj hotel Pivovar. Město říká, že vám tato část hradeb nepatří. Vy u soudů vyhráváte. Jenže to může vypadat, že tím bráníte konečné celistvé obnově unikátního komplexu městských hradeb v Poličce...
Bohužel pro své tvrzení nepřineslo město za deset let sporů jediný argument. Loni v lednu prvé dovolání žalobce města Poličky Nejvyšší soud České republiky zamítl. Dnes je dovolání města po jednáních Okresního soudu ve Svitavách i Krajského soudu v Pardubicích v uplynulých dvou letech opět u Nejvyššího soudu ČR. Radnice může jít ještě k Ústavnímu soudu a potom k evropskému soudu, jak předpokládáme. My na svou obhajobu tvrdíme, že podle fotografií z roku 1903 místo dnešní bašty a nově vystavěné „hradební zdi“ stály obytné či provozní domy. Že tedy nejde o obnovení původních hradeb. Město používá studie pražského architekta Dobroslava Líbala, který v roce 1955, tedy v době nejtužšího lidově demokratického režimu a kdy všechno bylo všech, navrhl, že by si Polička měla vybudovat něco zajímavého. Například, že by si mohla rekonstruovat hradby. Jenže to není žádná obnova původních hradeb.