János Bán a Marián Labuda ve filmu Vesničko má středisková. Tedy v jednom z filmů, který podle distribučních firem neměl číšník právo dát veřejně ke zhlédnutí. Ilustrační foto.

János Bán a Marián Labuda ve filmu Vesničko má středisková. Tedy v jednom z filmů, který podle distribučních firem neměl číšník právo dát veřejně ke zhlédnutí. Ilustrační foto. | foto: Isifa

Pirát pověsil filmy na YouTube, distributoři u soudu chtějí statisíce

  • 495
Po číšníkovi z Poličska, který umístil na YouTube notoricky známé filmy, požadoval Bontonfilm a další dvě firmy třináct milionů korun. Při pondělním jednání u pardubické pobočky krajského soudu se ukázalo, že nakonec by mohl zaplatit „jen“ několik set tisíc korun.

Na YouTube si je možné pustit film Vesničko má středisková hned ve čtyřech verzích. To ale ještě neznamená, že když někdo zveřejní pátou, nic se mu nestane.

Přesvědčil se o tom číšník z Poličska, který mezi lety 2011 až 2014 na YouTube umístil několik známých filmů. Uživatelé serveru nejvíc ocenili Dědictví aneb Kurvahošigutntág, které mělo 181 tisíc zhlédnutí, úspěch měla i Kráčející skála.

Společnosti Bontonfilm, AQS a Filmexport Home Video, které vlastní práva na zveřejněné filmy, po číšníkovi chtějí u soudu veřejnou omluvu a nahradit škodu.

Firmy z původních milionů slevily. Je to specifický případ, říkají

Tři společnosti po muži, který dostal od okresního soudu ve Svitavách podmíněný trest, žádaly původně 13 milionů 224 tisíc korun, v pondělí na začátku jednání u pardubického krajského soudu svůj nárok snížily na částku 528 tisíc.

„Tento případ je specifický tím, že filmy byly zveřejněny na YouTube, které je na rozdíl od jiných úložišť velmi známé, a řada lidí si myslí, že když je něco zveřejněno právě tam, tak je to v pořádku,“ sdělil Jan Křivánek, který zastupuje firmy z České protipirátské unie.

Číšník firmám navrhl, že by splácel tisíc korun měsíčně, maximálně však padesát tisíc korun. „Pochybil, důsledky svého jednání nedomyslel, je připraven se veřejně omluvit, byť ze svého jednání neměl žádný přímý prospěch,“ uvedl obhájce Miloš Vízdal.

Několik desítek tisíc je ale podle Křivánka málo. „Mělo by se jednat o částku přesahující sto tisíc korun. Firmy to nedělají pro to, aby si vylepšily svoje hospodaření, ale snaží se vytvářet soustavný tlak na to, aby zde bylo dodržováno autorské právo,“ řekl Křivánek.

Zástupci obou stran se pokusí během dvou měsíců uzavřít dohodu o náhradě škody. Její součástí má být i ustanovení, že výše zaplacené částky nebude zveřejněna. Pokud se ale firmy s číšníkem nedohodnou, začal by dlouhý a komplikovaný spor.

Přesný postup na vypočítání škody soudy nemají

České soudy totiž dosud nepřišly na to, jak náhradu škody v takovýchto případech vypočítat.

Nejvyšší soud se loni zastal piráta, který měl zaplatit za sdílení filmů 11 milionů korun, když na takzvané filehostingové servery, které umožňují ukládání dat, nahrál 372 filmových a 33 hudebních děl.

Ušlý zisk nositelů autorských práv je totiž podle soudu nutné prokázat s potřebnou mírou jistoty, a nikoliv jen hypotetickou úvahou. „Musel by být opatřen skutkový podklad svědčící o tom, že počet prodaných legálních nosičů se snížil právě o tolik kusů, kolikrát si uživatelé počítačové sítě internet stáhli z datového úložiště dílo, které tam obviněný neoprávněně v několika kopiích umístil,“ uvádí Nejvyšší soud v rozsudku.

Těžko lze očekávat, že by si všichni lidé, kteří si filmy zdarma stáhli, jinak koupili jejich originální nosiče. Filmy byly ke stažení i na jiných serverech.

Na to upozornil i soudce pardubické pobočky krajského soudu Aleš Korejtko s tím, že není jasné, k jakým závěrům o výši škody by znalci dospěli.

„Vše je založeno na domněnkách, byť by byly potvrzeny znaleckým razítkem,“ řekl.

Na druhou stranu je podle Křivánka jasné, že firmy poškozeny byly. „A škoda nebyla nulová. I kdyby jedno stažení mělo cenu padesáti haléřů, stále jsou to při množství zhlédnutí nezanedbatelné částky,“ uvedl Jan Křivánek.