O víkendu oznámilo sedmnáct senátorů ústy Aleny Dernerové, že hodlají u Ústavního soudu zpochybnit amnestii prezidenta Václava Klause. V pondělí už jich bylo údajně přes dvacet.
Mezi prvními byla ve skupině "naštvaných" senátorka Miluše Horská. "Oslovila mě senátorka Dernerová, sama jsem pak vyzývala další senátory. Je totiž třeba dát najevo, že ani prezident si nemůže dělat, co chce," říká senátorka Horská.
Jaké byly vaše kroky, coby senátorky, po vyhlášení amnestie?
Snažila jsem se hned další den aktivovat Senát a zjišťovat, co se v tom dá udělat, přestože horní komora má jiné úkoly, než napomínat prezidenta. V tuto chvíli jsme na úrovni spontánní reakce, jenže ústavní zákon právě není to, co by si zasluhovalo jen spontánní reakci.
Proč přichází aktivita senátorů až po týdnu? Není to jen populistická reakce, která má sbírat politické body, když vidíte nespokojenosti lidí?
Hned druhého ledna jsem volala panu předsedovi Senátu. Jenže legitimní způsob, jak Senát může něco udělat, je svolat plenární schůzi. A až v nějakém schválení schůze může být nějaký výstup. Debatu jsme ale začali hned druhý den po vyhlášení amnestie.
Vy ale nevystupujete jménem Senátu, jste samostatní senátoři.
Ano, jsme senátoři, ze Senátu žádný závěr nevyšel, protože to je časově jinak náročné. Za ten týden se ale dala dohromady další aktivita a tou bude slyšení. Ale stále ještě nemáme přesnou analýzu toho, co amnestie obnáší. Rozhodně v tom není jen populistická snaha něco udělat.
Miluše Horská - ze Svítání do SenátuV letech 1978-1982 vystudovala Miluše Horská Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích se specializací národní škola-tělesná výchova. V období 1984-1992 pracovala jako učitelka na základních školách v Želivu, v Dašicích a Pardubicích. Od roku 1992 působí jako ředitelka Základní a praktické školy Svítání, o.p.s., která poskytuje vzdělání a sociální služby dětem i dospělým s mentálním a kombinovaným postižením. Ve volbách 2010 se stala senátorkou za obvod č. 43 - Pardubice, přestože ji v prvním kole překonal sociální demokrat Jiří Komárek v poměru 22,22 % ku 19,50 % hlasů, ve druhém kole však zvítězila Horská se ziskem 52,23 % hlasů. Kandidovala jako bezpartijní za hnutí Nestraníci. Od prosince 2012 je místopředsedkyní Senátu. |
Myslím, že není podstatná snaha, ale cíl. Jaké jsou vaše možnosti něčeho dosáhnout?
Přiznejme si, že nejsou zas až tak velké. V tuto chvíli je toto ale zřejmě jediná možnost, která dovede diskusi kolem amnestie na odpovídající úroveň. Teď se dá zkoumat, jestli práva těch, co poškozují práva jiných, nejsou výš, než práva obětí. To je to, co se dá nyní prověřit.
Zkoumat je dobré do budoucna, ale dá se něco vrátit?
To samozřejmě záleží na ústavních soudcích.
Je tu třeba jen teoretická možnost, že ústavní soudci řeknou: "Tato část amnestie se ruší?"
Teoretická určitě ano. A teď se bavme o té praktické, o které znovu podotýkám, že hrát si s ústavou není jednoduchá věc. Reakce na to, jak je naloženo s právem, jak je naplňováno právo, které se má vykonat, to je reakce vyvolaná jasnou akcí. Vyvolá to nějakou diskusi, kterou je potřeba dostat tam, kam patří, a to byl také důvod, proč do toho senátoři šli. Určitě se nyní budeme bavit o pravomoci prezidenta dál.
Ano, to je vize budoucnosti, ale lidi stále zajímá, zdali tady zůstanou po amnestii nepotrestaní tuneláři.
Ti lidé už nyní vidí, že se jich zastanou i někteří politici. Když každý z nás udělá nějaké gesto směrem ke svým voličům, tak si myslím, že to gesto má mnohem větší význam, než když ho udělá každý sám. A když nás bude sedmnáct, dvacet nebo i víc, tak o to to má větší váhu.
To ale stále nevíme, čeho dosáhnete. Podle mého právního vědomí nemůže být prezidentovi vyčteno nic jiného než vlastizrada.
I toto slovo padlo. Zkoumali jsme to také. O vlastizradu ale nejde. Ale ukázalo se, jak je ten zákon špatný. Vznikal totiž v době, kdy se předpokládalo, že prezidentem bude osoba uvážlivá, na jisté úrovni. Ale to není nic nového, že máme špatné zákony a některé dokonce záměrně. Jen to tu vykrystalizovalo v té nejelementárnější úrovni. Podle mě jsme svědky znevážení postu prezidenta, který má přitom mezi lidmi velikou úctu, přestože nemá kdovíjaké pravomoci. Tohle současný prezident hodně poškodil, shodil svoji roli obecně. A proto musí lidé vidět, že za nimi někdo stojí.
A není to s křížkem po funuse?
Zkuste mi říct vy, jak se měl Senát zachovat, jak měla vypadat jeho rychlá reakce?
Nevím, nejsem právník, ale podle mě jediný prostor byl mezi vyhlášením amnestie a jejím vydáním ve sbírce zákonů, v oněch asi čtyřiadvaceti hodinách.
Nejsem si jistá, jestli to všem tak rychle došlo. Vylézalo to na povrch postupně díky médiím.
Jaké budou vaše další kroky?
Tento týden podáme návrh Ústavnímu soudu na zrušení jednoho článku amnestie. Chceme ji tak zpochybnit. V únoru chystáme další slyšení v Senátu s osobnostmi, které se zabývají ústavou.
