Nové album vydala po šesti letech pardubická skupina Dukla vozovna. Deska s názvem Sen nezbedného punka obsahuje devět písniček.
Jak byste popsali nové album? Je něčím výjimečné?
Anděl: Jiné je především v tom, že má lepší zvuk než všechna předcházející. Dali jsme si s ním totiž mnohem více práce. Písničky ale mají pořád stejnou strukturu.
Drejsl: Jsme ale rádi, že jsme se k tomu vůbec donutili.
Anděl: Už jsme si říkali, že pokud album nenahrajeme, vykašleme se na to a skončíme. To nás vyděsilo, takže jsme začali zkoušet a nahráli ho.
Nové album vydáváte po šesti letech. Proč to trvalo tak dlouho
Anděl: Protože jsme hrozně líní zkoušet a bez zkoušení se nové písně vymyslet nedají. Hrajeme ale každý víkend, pátky i soboty. Když je volno, snažíme se jet někam jinam než do zkušebny. Za posledních šest let jsme měli asi pět zkoušek, proto nic nového nevznikalo.
Čemu jste se po tu dobu věnovali?
Anděl: Všichni pracujeme. Když je nějaké volno mezi hraním, raději jedeme někam na dovolenou.
Desku jste pojmenovali Sen nezbedného punka. Proč?
Anděl: Jasný důvod to nemá. Dlouho jsme nad tím přemýšleli, původně se měla jmenovat Oříšek, což nám ale přišlo hloupé. Na druhou stranu to aspoň mělo příběh. Když jsme byli nahrávat na Seči, chodili jsme na pivo a tam jsme pod stolem našli vlašský oříšek.
Drejsl: Nafotili jsme booklet na ubrusu, měli jasné nápady, jak to bude vypadat, a byli jsme z toho nadšení. Pak jsme ale vystřízlivěli a přišlo nám to hodně stupidní.
Album jste dali ještě před jeho fyzickým vydáním fanouškům na internet celé zdarma ke stažení. Co vás k tomu vedlo?
Anděl: Všichni si ho stejně nakonec stáhnou a je určitě lepší, když to bude od nás v seriózní kvalitě i s obalem. Kdo bude chtít, ten si ho koupí. V dnešní době je cédéčko mrtvý nosič. Jde nám spíš o to, aby lidi na koncertech už nové písničky znali.
Kapely často berou album jako promo...
Drejsl: Je to tak. Je potřeba, aby si lidi přišli nové písničky poslechnout na koncert, kde vstupné zaplatit musí. Z internetu si to vždy nějakým způsobem stáhnou. Nemá cenu tomu házet klacky pod nohy.
Kolik desek budete nechávat lisovat?
Drejsl: Asi tisíc. Celkově nás pak nahrání i s vylisováním vyjde přibližně na osmdesát tisíc korun.
Je nějaká šance, že by se vám to vrátilo?
Drejsl: Máme nějaké podporovatele, kteří nám finančně pomohou. Přes polovinu platíme z toho, co nám zbylo i z koncertů.
Anděl: Hudba nás neživí, není to naše práce. Prostě děláme něco, co nás baví.
Jaké zatím máte ohlasy na nové písničky?
Anděl: Z těch devíti jich už asi sedm hrajeme na koncertech a ohlasy na ně jsou pozitivní.
Baví vás na pódiu improvizovat?
Anděl: Nemůžu říct, že by mě to bavilo, ale často mi nic jiného nezbývá. Nikdo z nás není schopný napsat text. Chceme hrát nové písně, takže to dopadne tak, že hrajeme hudbu a já do toho zpívám nějaké nesmysly. (smích)
Kdo tedy píše texty?
Anděl: V podstatě všichni.
Drejsl: Funguje to strašně pod tlakem.
Anděl: Celá hudební stránka alba byla hotová, zpěvy se dělají vždy poslední. Měli jsme už domluvený termín jejich nahrání, ale neměli jsme texty. Každý si proto vybral jednu nebo dvě písničky a měl povinnost napsat text. Já jsem to pak opravil, aby to sedělo do hudby.
Co vás inspiruje k tvorbě textů?
Drejsl: Co jsme zažili a co nám přišlo vtipné.
Anděl: Nejsme textaři, takže to děláme pod tlakem, něco napíšeme, pak se toho chytneme a trochu to rozvedeme. Pak hledáme rýmy, škrtáme, nahrazujeme a tak podobně.
Jak dlouho to takovým způsobem trvá?
Anděl: Nejlepší je, když přijde nějaká vlna a trvá to čtvrt hodiny. Když to trvá celý den, tak je to pak většinou špatné.
Jedna z písní se jmenuje Pardubická. To vás do takové míry ovlivňuje, že žijete v Pardubicích, nebo je to jen náhoda?
Anděl: Máme Pardubice rádi. Tím, že jsme bývalí hokejisté, tak v různých městech i provokujeme. Hlavně v Hradci Králové. Jsme patrioti, ale spíše po té sportovní stránce.
Drejsl: Nikoho ale neurážíme. Kromě toho Hradce. (smích)
