Nadšené strhávání německých nápisů a všeho, co připomínalo nacistický útlak. Na Zeleném, tedy dnešní třídě Míru, byly davy rozjásaných lidí, kteří si na kabáty připínali trikolóry. Ve výlohách se začaly objevovat obrazy Beneše a Masaryka, na domech zavlály prapory Spojenců. Psal se pátý květen 1945 a všem v tehdejších Pardubicích se zdálo, že válka skončila.
„Odpoledne však přijde nečekaný německý zásah. Od Zelené brány prochází hlavní třídou silná rojnice německých vojáků po zuby ozbrojených samopaly, granáty a pancéřovými pěstmi. Doprovázel je jakýsi česky řvoucí kolaborant. Strhávají lidem trikolóry a zjednávají svůj pořádek,“ píše v publikaci Klubu přátel Pardubic pamětník Miroslav Seiner.
Jasné tak je, že útlak nacistů ještě zdaleka nekončí. Pardubice čekají ještě čtyři složité dny.
Ovšem už v neděli se opět zdálo, že by město mohlo být brzy svobodné. „Plukovníci Vondra a Klicpera společně s doktorem Blahoutem začali jednání s velitelem německé posádky plukovníkem Schenke. Ten však odmítl požadovanou kapitulaci wehrmachtu,“ říká pardubický historik Jiří Kotyk.
Přesto městský rozhlas oznámil, že Národní výbor převzal Pardubice do své správy. Ulicemi pak zněly fanfáry z Libuše a národní hymny.
„Z hlavní třídy však náhle zarachotí samopal. Po výstřelech jsme utíkali kolem tehdejší synagogy do Palackého ulice, kde jsme si skryli s dalšími lidmi ve sklepě,“ vzpomíná Seiner s tím, že na vlastní oči viděl jak německý voják postřelil dva mladíky, kteří se s ním schovávali ve sklepě. Podobných incidentů však bylo mnohem více, a to i přesto, že stále probíhala jednání o odsunu německých vojsk.
Ovšem ta nebyla úspěšná ani 7. května, kdy německý starosta J. Stumpf opět odmítl předat svůj úřad zástupcům české strany.
V úterý 8. května pak pokračovala jednání představitelů ONV na německém posádkovém velitelství, na radnici a na okresním úřadě, kde německý hejtman Rothberg odmítl také předat moc.
„Krátce potom se vydal doktor Novotný na gestapo převzít kanceláře. To však členové gestapa také odmítli a jeden z nich usmrtil četnického poručíka Trnku, jenž Novotného doprovázel,“ uvedl historik Kotyk.
Hejtman Rothberg a posádkový velitel Schenk na žádost předsedy ONV Blahouta poté nařídil zajistit členy gestapa wehrmachtem. Večer 8. května pak německé posádkové velitelství začalo předávat moc ONV.
„Téhož dne se stali posledními oběťmi wehrmachtu ve městě Vladimír Eliáš, po kterém je nazvána ulice v Polabinách, zastřelený dopoledne z kulometu umístěného na německém nákladním automobilu. Postřelen byl i poručík Smrž, jenž do týdne na následky zranění také zemřel,“ popisuje tehdejší události historik.
Téhož dne byla také stržena maketa DWH (Německé zimní pomoci) před německým posádkovým velitelstvím. V noci na 9. května opouštěly poslední německé jednotky Pardubice. Teprve 10. května vjely do již osvobozených Pardubic první sovětské jednotky IV. ukrajinského frontu.
Někteří ruští vojáci se nechovali právě džentlmensky
Údajně prvním sovětským vojákem v pardubických ulicích byl kapitán N. Solvěnko, jeho velitel A. I. Jeremenko přijel do města teprve 13. května a ubytoval se v Ulrichově vile na rohu Sakařovy a Gebauerovy ulice.
„Jeho pobyt v Pardubicích skončil 13. června. Předtím ještě Jeremenko 6. června převzal diplom čestného občanství Pardubic, čestným občanem Pardubic se stal 20 let poté, přesně 11. května 1965,“ doplňuje Jiří Kotyk, podle něhož je přehled květnových událostí roku 1945 přesvědčivým svědectvím, že Pardubice se ještě před příjezdem Rudé armády osvobodily vlastníma rukama.
Jak probíhaly květnové dny 1945 v PardubicíchV sobotu 5. května kolem 11. hodiny dopolední začali občané Pardubic odstraňovat německé nápisy, vyvěšovat československé vlajky a zdobit se kokardami s trikolórou. |
„To ostatně také představitelé ONV A. Blahout, J. Klicpera, L. Novotný, P. Thein, F. Aubrecht a J. Mísař - Job v 50. letech odnesli perzekucí za narušení osvoboditelské mise Rudé armády,“ přidává podrobnosti Kotyk.
Ovšem ani příchodem Rudé armády pro mnoho lidí z Pardubic a okolí nemuselo válečné příkoří končit. Kotyk upozorňuje třeba na to, že podle svědectví pamětníků května 1945 v Pardubicích shromážděných v knize Krajské knihovny “Všední život na Pardubicku 1939-45“ dokládá poměrně otřesné chování příslušníků Rudé armády ve městě.
„Jednalo se o krádeže, vybydlení přidělených bytů nebo pokusy o znásilnění,“ cituje Kotyk.
Ostatně v Pardubicích stále žije mnoho očitých pamětníků. „Do konce života si budu pamatovat, jak nás maminka s děvečkou schovávala do seníku, když kolem projížděli Rusové, měla o nás strach,“ vzpomíná Zdena Čermáková, která v roce 1945 žila v Ostřešanech u Pardubic a bylo ji dvanáct let.
