Martina Vopařilová, šéfka ochránců přírody v Poličce

Martina Vopařilová, šéfka ochránců přírody v Poličce | foto: Michal Klíma, MAFRA

Nadšenci s kosami a křovinořezy jdou na pomoc orchidejím u Poličky

  • 4
Žádné sekačky s pojezdem a vozy, ale pěkně ve stoje posekat a ručně vyhrabat a vynést trávu. Jen to svědčí vzácným druhům orchidejí, které rostou na louce Damašek u Pusté Rybné nedaleko Poličky. Nadšenci se tu scházejí už tři desítky let, zamíří sem i o víkendu.

Kdyby nadšenci trávu na mokřadech nevysekali, vysoký porost by vzácné orchideje a rosnatky udusil. Víc než dvacet let se pravidelného sečení trávy na Damašku účastní Martina Vopařilová, která je deset let šéfkou ochránců přírody v Poličce.

"Pravidelně se nás tady od pátku do pondělí vystřídá kolem padesáti lidí. Vidíme, že naše snažení má cenu, protože rosnatky tady vytvářejí větší ostrůvky a orchidejí také neubývá," říká Martina Vopařilová.

Program se během třiceti let, kdy se akce koná, nemění. Do mokřadů, kde je možné zapadnout po pás, vplují jako první sekáči s kosami a křovinořezy.

Pracují hraběnky i vidláci

Následují je hraběnky, dívky s urozeným názvem, ale prostší pracovní náplní. Sekáčům odstraňují vysokou trávu a nahrabují ji pro vidláky, kteří ji přenášejí vidlemi k vozu, kde ji od nich přebírají další dobrovolnice, které nasekanou trávu ukládají a sešlapávají na vůz.

"Hraběnky" se pravidelně oblékají do sukňových hábitů. "Vždycky je něco originálního napadne," říká Vopařilová, která vede ochránce přírody jedenáctým rokem.

Na sečení trávy získávají ochránci přírody dotaci od ministerstva životního prostředí. Za ně nakoupí naftu a zajistí jídlo pro brigádníky. "Musí být vydatné, při téhle fyzické dřině to jinak být nemůže," říká Vopařilová.

Večery tráví parta u táboráku

Během čtyř dní padne pod kosami a křovinořezy skoro devět hektarů luk. Dříve měli problémy, kam trávu ukládat, protože v posečeném porostu se často vyskytuje tuhý rákos, který špatně tleje. "Našli jsme ale soukromníka, který trávu na své pole ukládá, za což jsme rádi," říká Vopařilová.

Večery o prodlouženém víkendu končí tradičně - na hájence u táboráku, kde všichni přespávají. Za třicet let s sebou mnozí milovníci přírody přivážejí také své děti, které třeba jednou záslužnou činnost sečení mokřadů převezmou. "Zatím slouží jako rychlé spojky mezi hájenkou a sekáči," konstatovala Vopařilová.

Ochránci přírody vítají každého nadšence, který bude chtít pomoci. "S sebou je třeba mít akorát stan, spacák a vhodné boty do mokřadů: holínky nebo sandály, aby voda mohla odtékat," říká.