Odsouzený prošel více věznicemi, za možnost odpykat si trest doma je vděčný. Ilustrační foto.

Odsouzený prošel více věznicemi, za možnost odpykat si trest doma je vděčný. Ilustrační foto. | foto: Petr Topič, MAFRA

Děti kontroly nevzbudí, popisuje odsouzený režim v domácím vězení

  • 10
Domácí vězení je režim, kdy člověk musí být od osmnácté hodiny večer do šesté ráno doma. Výjimky existují jen opravdu vážné, například nutná návštěva lékaře, ovšem po svolení mediačních úředníků. Jak to chodí, MF DNES zjišťovala u třiatřicetiletého muže z malé vsi na Orlickoústecku.

Jeho jméno redakce zná. On sám si však z pochopitelných důvodů nepřál být jmenován. Říkejme mu třeba Pavel.

O víkendu a svátcích musí být doma pořád. Dodržování režimu přijíždějí úředníci kontrolovat třeba ve čtyři ráno nebo v sobotu večer. Nevypočitatelný dohled ale Pavlovi nevadí.

„Provádí ho citlivě, protože vědí, že s námi bydlí také dvě děti. Vždycky, když přijedou třeba pozdě večer nebo brzy ráno na kontrolu, nezvoní a nebudí je, ale volají mobilem, ať přijdu k bráně,“ říká Pavel.

Odsouzen byl na jeden rok nepodmíněně. Soudce mu však část trestu změnil na domácí vězení. V režimu alternativního trestu má strávit celkem osm měsíců, doma je od prvního listopadu.

Za to, že si celý rok neodsedí ve vězení, může poděkovat i své přítelkyni.

„Našla jsem si informace na internetu a začala se o celou věc zajímat, chtěla jsem ho mít doma. Je tady užitečnější než v base. Tam se člověk nic dobrého nenaučí,“ uvádí Pavlova družka.

Ve vězení se moc nenapravíte

Pavel prošel několika věznicemi a za možnost odpykat si trest doma je vděčný.

„Poprvé jsem nastoupil do Kynšperku nad Ohří. Tam vozí lidi opravdu za trest. Odsud je to 460 kilometrů. Byl jsem na cele s mužem, který byl před propuštěním a odseděl si pětadvacet let. Když ho propouštěli, tak ho zajímalo jediné - jestli dostane ještě ráno snídani. A už přemýšlel, co
udělá, aby se do vězení vrátil. Tam se moc nenapravíte,“ vypráví Pavel, který splácí desítky tisíc dluhů, jež trestnou činností způsobil.

Do vězení šel i kvůli drogám. K těm se, jak sám říká, dostal kvůli bývalé přítelkyni. Poznal ji hned po škole. Zatímco on chodil do práce, ona nikdy nepracovala. Mají spolu i dítě.

„Měla dluhy a já jí dával peníze na jejich úhradu. Po třech letech jsem zjistil, že za to pro sebe kupovala drogy. Pak jsem potkal bývalého spolužáka, který vystudoval chemickou fakultu v Pardubicích a ten mi poradil, jak drogy vyrábět, protože to stálo hodně peněz. Spadl jsem do toho i já a výroba drog je
důvodem, proč jsem šel do vězení,“ přiznává Pavel.

Probační a mediační služba

V domácím vězení je v současné době v Pardubickém kraji osm lidí, na dohled se musí hlásit dalších 568 lidí. Vyplývá to z údajů Probační a mediační služby, která hledá účinné řešení konfliktů a organizuje výkon alternativních trestů. V České republice tato služba funguje patnáct let. „Za loňský rok jsme v kraji pracovali s celkem 1074 novými případy, v roce 2013 to bylo o 82 nových případů méně. Za tyto dva roky se zpět do vězení muselo vrátit třináct odsouzených, přičemž nejvyšší počet z nich byl v Pardubicích. Jednalo se o osm případů,“ uvedl regionální vedoucí Probační a mediační služby ve východočeském soudním kraji Martin Kracík. Probační a mediační služba usiluje o začlenění obviněného do společnosti, stará se o znovunalezení pocitu bezpečí u poškozeného a snaží se přispívat k celkové ochraně společnosti prostřednictvím řešení konfliktů.

Přestěhování na malou ves, kde bydlela jeho nová přítelkyně, mu prý prospělo.

„Přišel jsem sem ještě před soudem. Dnes nemám potřebu někde lítat po nocích po venku. To už mám za sebou. Do chvíle, než jsem přišel sem, jsem se hledal a protloukal různě. Tady jsem našel místo, kde chci žít a kde mám i smysl života,“ vysvětluje.

Když přišel o práci, pomohla mu probační a mediační služba. ¨

„Oslovila nás společnost hledající řidiče kamionů. Zaměstnají i lidi, kteří nemají zrovna skvělou minulost. Tak jsme to Pavlovi nabídli. Teď si dodělává řidičák a společnost slíbila, že ho pak zaměstná,“ říká probační úředník Luboš Brandýský.

Pavel se na práci řidiče kamionu těší. Věří, že lepší peníze na výplatu mu umožní rychleji splatit dluhy. Ve vězení s výplatou 550 korun za měsíc to podle něj moc nejde. Proto si teď obnovuje řidičák na osobní auto a pak přijde na řadu na náklaďák. Firma na něho počká - řidiče prý nabírá pořád.

Jeho přítelkyně říká spokojeně, že díky domácímu vězení prokoukla i jejich zahrada, kde je za Pavlem vidět kus práce. Oba plánují společný život - svatbu a dítě. Pavel ale upozorňuje, že nejdříve musí splatit dluhy.

„Mým snem je co nejrychleji vše splatit, začít žít normálně a vychovat svoje dítě,“ říká Pavel.