Zdá se, že se do Tyršových sadů na čas vrátí dělníci a stavební stroje. Jen po pár týdnech provozu obnoveného centrálního pardubického parku totiž radním došla trpělivost s jednou poměrně vážnou závadou. I po menších deštích se část cestiček v sadech zalévá vodou.
„Dílo musíme reklamovat. Konstrukce povrchů chodníku měly být výš tak, aby nekončily pod vodou. Měly by se určitě dosypat mlatové cesty nad úroveň okolního terénu, aby se na nich nedělaly kaluže,“ řekl pardubický primátor Martin Charvát.
Ten je profesí stavař, a proto má pro práci lidí z firmy BAK Trutnov pochopení. Vzhledem k tomu, že Tyršovy sady leží pod hladinou Chrudimky i Labe, není podle šéfa radnice snadné je dobře odvodnit.
„Sady mají komplikovaný meliorační systém, který nezareaguje hned. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet, jasné ale je, že některé cesty se musí zvednout,“ dodal Charvát.
Na problém s možným zatopením parku i po jeho nákladné rekonstrukci už dopředu upozorňovali někteří odborníci. Nyní se zdá, že došlo na jejich slova.
„Co vysoké hladině spodní vody řeknou nově zasazené stromy a trávník, uvidíme na jaře. Naše sdružení bude projekt dále sledovat,“ uvedl za občanské sdružení Chráníme stromy Jaroslav Svoboda, který patřil mezi hlasité kritiky projektu.
Zastupitel prvního pardubického obvodu Filip Sedlák poukazuje, že Pardubice zatím nějaké extrémní deště nezažily. „Odvodnění očividně nefunguje a bude hůř. Některé deštivé roky prší i týdny v kuse. Až k tomu dojde, bude člun jediný prostředek, jak se dostat přes park,“ uvedl s nadsázkou Sedlák.
Parkový komplex existuje v okolí pardubického zámku už od roku 1931. Tehdy vznikl jako zázemí pro Výstavu tělovýchovy a sportu. Rozlehlé výstaviště se stalo oblíbeným vycházkovým místem. Po válce začaly sady chátrat a poslední výstavní pavilon zanikl v roce 1977. Rozsáhlejší rekonstrukce se uskutečnily v 80. letech.
V novodobé historii vznikla první studie na revitalizaci sadů v roce 2002. V roce 2011 měla začít první rekonstrukce, práce však firma DIS Brno záhy přerušila.
Druhý tendr řešil antimonopolní úřad, což zahájení obnovy sadů také zdrželo. Rekonstrukci také čtyři roky komplikoval spor s ochránci přírody, kteří si nepřáli masivní kácení. Desítky stromů a keřů nakonec zachránili.
