Více než sto rukopisů adresoval Bohuslav Martinů svému příteli Franku Rybkovi mezi lety 1940 až 1959.
„Plním slib, který jsem dal 28. října loňského roku rodině Rybkových. Že při první vhodné příležitosti do Poličky dorazím, dopisy neztratím a dohlédnu na jejich předání,“ řekl velvyslanec Hynek Kmoníček při předání ojedinělého souboru rukopisů do rukou starosty Poličky Jaroslava Martinů.
Ucelený soubor dopisů, které psal Bohuslav Martinů v exilu svému krajanovi, se do sbírek muzea rozhodli věnovat Rybkovi potomci žijící v USA.
Korespondence bude zajímavým vhledem do jeho života v Americe, o kterém se toho v českém prostředí moc nevědělo.
„Dopisy ze 40. let vyznívají, jako kdyby byly psané včera. Je to ojedinělý náhled do jeho osobního a přátelského života v Americe. V jednom dopisu například popisuje, jak ho posedla strašná lenost, kvůli které se mu nechce ani komponovat,“ řekl Kmoníček.
Darem se nyní budou zabývat odborníci z poličského Centra Bohuslava Martinů. „Dopisy musíme nejdříve zaevidovat, přepsat a zdigitalizovat. V budoucnu plánujeme jejich vydání. Doufáme, že ozřejmí období Bohuslava Martinů, které nemáme dostatečně zmapováno,“ uvedla muzikoložka Monika Holá.
Obsah některých listů se do povědomí čtenářů dostal už v Americe před několika lety, když syn Franka Rybky vydal pro tamní čtenáře publikaci o Bohuslavu Martinů.
„Tam leccos z těch dopisů poodkrývá. S některými fakty z osobní korespondence měl možnost pracovat také zřejmě nejvýznamnější badatel Bohuslava Martinů, profesor Jaroslav Mihule,“ dodala Monika Holá s tím, že kompletní korespondenci bude mít příležitost zpracovat až nyní poličské muzeum.
Bohuslav Martinů se s varhaníkem a violoncellistou Frankem Rybkou znal od roku 1925. Frank Rybka se při cestách do tehdejšího Československa zastavil v Paříži, kde Martinů zrovna působil. Znovu se setkali o několik let později v USA, kde se z nich stali důvěrní přátelé, a to až do smrti skladatele v roce 1959.
