Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je to adrenalin, který má smysl, říká novinářka o cestách do Sýrie

  9:05aktualizováno  9:05
Novinářka a cestovatelka Markéta Kutilová z Poličky v poslední době několikrát navštívila Sýrii. A říká, že na místě tamních lidí by se z této země rozvrácené válkou snažila utéct také. Vysvětlovala to nedávno i na besedě v Králíkách

Markéta Kutilová z Poličky se snaží vozit do Syrské Kobaní pomoc. | foto: Archiv Markéty Kutilové

Válka v Sýrii a Islámský stát. Únosy, mučení, vraždění, oranžový hábit, znásilnění, bombardování, uprchlíci. A hlavně všudypřítomný strach.

To vše poznala při svých cestách do Sýrie Markéta Kutilová z Poličky, která už několikrát jako nezávislá novinářka a členka sdružení Femisphera se svou kolegyní, novinářkou Lenkou Klicperovou, navštívila Sýrii. Naposledy to bylo na počátku letošního roku, vrátila se do České republiky v únoru.

Nedávno na besedě v Králíkách, kde před časem chtělo ministerstvo vnitra zřídit zařízení pro uprchlíky, vysvětlovala, že obyvatele Sýrie žene pryč z rodné země hlavně strach.

„Všude ho cítíte, je jakoby pořád ve vzduchu. Jsem sama matkou, kdybych tam žila v tom neustálém strachu a napětí, tak tam nevydržím ani půl roku a také se snažím utéci. Nikdy nevíte, kdy dopadne bomba na váš barák nebo kdy zemřete vy nebo někdo z vaší rodiny. Obyvatele Sýrie žene pryč ze země i velká ekonomická inflace, kdy je dnes všechno desetkrát dražší než před pěti lety, kdy válka začala. A vy máte stejný plat,“ říká Markéta Kutilová.

Obyvatelé Králík, kteří se besedy s Markétou Kutilovou zúčastnili, se ptali, zda má při pobytech v Sýrii, kde se neustále s kurdskými vojáky pohybuje na hranici s Islámským státem, strach i ona.

„Musíte být připraveni na rizika. Největším je asi únos Islámským státem, proto si pečlivě vybíráme a prověřujeme lidi, kteří nás Sýrií provázejí. Když jedeme do opravdu nebezpečné oblasti, využíváme ozbrojený doprovod místních milic,“ líčí novinářka a cestovatelka.

Největším rizikem podle ní je, že může být v nesprávný čas na nesprávném místě. „Může dojít k atentátu, může nastat nenadálý útok nebo výbuch sebevražedného atentátníka. Třeba v restauraci. A vy tam jste,“ říká žena, které při jejím posledním pobytu v Sýrii bojovníci Islámského státu ostřelovali auto.

„To je hodně nepříjemné, když vám dopadají granáty tak tři sta metrů od auta nebo rakety. Jsme s tímto rizikem smířené, každopádně ale nejsme Hanka a Tonča, které jedou do těchto oblastí na výlet,“ popisuje Markéta Kutilová.

Markéta Kutilová a Lenka Klicperová vydaly loni ze svých zážitků knihu Na dostřel od Islámského státu. Kniha se dobře prodává a obě novinářky z jejího výtěžku financují pomoc pro město Kobani, které se stalo jakýmsi novým Stalingradem Blízkého východu a symbolem boje proti Islámskému státu.

„Kurdové je za dva roky doslova vyrvali zpět z rukou Islámského státu, a to bojem o každý dům. Dnes musejí stále odrážet nájezdy islamistů, dnes se ale do tohoto města vrátilo možná na devadesát procent původních obyvatel. Čistí jej od min a opět v něm začínají žít,“ říká žena z Poličky.

Novinářky v Sýrii pomáhají. Kupují školní lavice i léky

Markéta Kutilová a Lenka Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a země, právě při posledním pobytu v únoru přivezly do Kobani i díky výtěžku ze své knihy čtyři sta tisíc korun.

„Za ně jsme nechaly u místního truhláře vyrobit tři sta školních lavic, dnes už jsou ve škole. Teď jsme nechaly v jedné zcela rozstřílené škole ve vesnici Dagerman dovézt kontejner a školní lavice, aby tam mohla začít výuka v provizorních prostorách. Nemocnici v Kobaní jsme koupily léky a do všech škol jsme koupily počítač a tiskárnu,“ říká Markéta Kutilová a dodává, že sbírka stále trvá na internetových stránkách SOS Kobani.

„Naším cílem je koupit porodní lůžko, přístroj na měření EKG a operační lůžko, protože to, co tam je, byste nechtěli ani vidět,“ říká žena.

Ženy také poznaly, jak je tradiční zemědělské město Kobaní islamisty zničené a jak v něm lidé stále umírají.

„Lidé město čistí od min a trosek, ale někteří z nich už nežijí, protože město je zaminované. Proto tam spousta lidí po našlápnutí na minu zemřelo, desítky jich přišlo o ruku nebo nohu. Jeden muž, majitel sadu čtyři sta olivovníků, přišel na to, že má sad zaminovaný, když najel traktůrkem na minu ve svém sadu a škaredě mu to zranilo ruku. Měl tehdy za sebou už sedm nalezených min. Jeho sad je teď v podstatě minové pole. Když jsme tam s ním šly, musely jsme šlapat přesně v jeho stopách. Stačí krok vedle a letíte,“ líčí novinářka.

Novinářky se také loni mezi bojovníky proti Islámskému státu, kteří přišli do Sýrie z různých zemí, skamarádily s Němcem z Hamburku.

„Byl to skvělý bodrý padesátník a teď, když jsme tam přijely znovu, jsme se dozvěděly, že ho zabila mina, na kterou šlápl. To není jen případ tohoto muže, ale více bojovníků, které jsme znaly. A už nežijí. To je pro nás moc smutné,“ říká Markéta Kutilová.

Smrt v Sýrii je nemilosrdná. „Každá rodina za pět let války o někoho přišla. Každá. Byly jsme na velkém pohřbu devíti lidí. Dvě mladé holky a sedm kluků. Všem bylo do třiceti let. Byla to moc smutná událost, přišlo se s nimi rozloučit tisíce lidí. Plakala celá rodina, plakali i jejich spolubojovníci. Je to velice emočně vypjaté,“ líčí Markéta Kutilová.

Obě novinářky potkaly v Sýrii i snajpra Azada, který jim vyprávěl, jak vypadá boj chudých kurdských milicí proti dobře vyzbrojeným islamistům.

„Má 34 let, je vystudovaný biolog a nikdy nechtěl bojovat se zbraní v ruce. Šel ale dobrovolně bojovat do Kobani. Na velitelství dostal kalašnikov a zastaralé granáty. Jako z druhé světové války. Kvalitní munici a zbraně získal, až když o ně obral dva zabité bojovníky Islámského státu,“ říká Markéta Kutilová.

Zažila i odvážné a dnes ve světě hodně populární kurdské bojovnice proti Islámskému státu. Ty jsou často velkým postrachem islamistů. Teroristi žijí ve víře, že po obětavé smrti na ně čeká ráj a dvaasedmdesát panen. Ovšem nesmí je zabít žena. Takže nám vyprávěli, že při některých nájezdech radikálů na Kobani začaly ženské bojovnice vydávat zvuky jako útočící indiáni a bojovníci Islámského státu zdrhali. Je pro ně nejhorší představou, že je zabije žena,“ říká Markéta Kutilová.

Politici využívají strachu lidí z uprchlíků, říká novinářka

Novinářka vyjádřila také svůj názor na migrantskou krizi a strach z uprchlíků, kvůli němuž obyvatelé Králík odmítli na území města uprchlické středisko.

„V Evropě dnes žije na čtyřicet milionů muslimů a počet dnešních uprchlíků, který děsí odpůrce migrace, není oproti tomu, který už zde často dlouho a poklidně žije, nijak závratný,“ míní novinářka.

Současnou uprchlickou krizi si podle ní Evropa způsobila tím, že nedokázala včas reagovat a změnit zastaralé zákony.

„Tím, že se od počátku neselektuje, kdo má na azyl právo a kdo ne a v podstatě sem pouštíme všechny, tato krize narostla. Negativní světlo pak dopadá na ty, kteří zde právo na azyl mají, třeba na Syřany, utíkající opravdu z pekla na zemi. Dnes v Sýrii v podstatě není bezpečné místo, tudíž ty lidi není kam vracet,“ míní Markéta Kutilová.

Markéta Kutilová

Žije v Poličce, působila dva roky v Lidových novinách, poté šest let jako projektová manažerka pro společnost Člověk v tísni. Pro tuto společnost pracovala v Íránu po zemětřesení, na Srí Lance po tsunami, na Haiti po zemětřesení a v Kongu. Je členkou společnosti Femisphera, což je společenství čtyř českých novinářek, jejichž cílem je dokumentovat problematiku života obyvatel rozvojových zemí a válečných oblastí s důrazem na ženská témata.

Fobii z několika stovek tisíc muslimů podle ní vyvolávají někteří politici, kteří využívají strachu lidí. Přitom se prý zapomíná například na genocidu, kdy v Jugoslávii bylo za druhé světové války zabito tři sta tisíc muslimů.

„Já osobně jsem žila v několika muslimských zemích a neměla jsem nikdy problém se soužitím s muslimy. Když jsem žila v Íránu, tak jsem musela chodit zahalená, jinak vás zavřou. Ale nakonec jsem si zvykla a dokonce mi to i vyhovovalo. Když jsem ráno vstala, nemusela jsem řešit, jestli mám umyté vlasy, jak se učešu, co na sebe. Vezmete si šátek a jdete. A necítila jsem se v tom špatně,“ říká s úsměvem Markéta Kutilová.

A co ji stále táhne do neklidných, nebezpečných míst? „Samozřejmě novinařina. Ale zároveň je to možná i jistá míra adrenalinu. Ale toho, který má smysl. Nepůjdu skočit padákem, protože to pro mne smysl nemá. Ale pomoci v nebezpečném území, to pro mne smysl má,“ říká Markéta Kutilová.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jediná linka, která zbyla, projede za den sedmnáctkrát třídu Míru. Zastánci...
Už jednou to nevyšlo. Přesto Pardubice chtějí podnikatelský inkubátor

Pardubičtí politici chtějí oživit nápad, který už jednou zkrachoval. Poté, co po technoparku ve Starých Čívicích zbyly hlavně dluhy, plánují, že vznikne nový...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Partnerka pobodala muže už loni, další útok nožem tentokrát nepřežil

V Krasíkově na Lanškrounsku podle policie zavraždila žena svého partnera. Roli sehrál alkohol, vražda byla však vyvrcholením dlouhodobých konfliktů. Stejného...  celý článek

Zklamaní hráči Pardubic (vepředu Petr Sýkora) po vysoké prohře v Plzni.
Hokejové Dynamo se sune vpřed. Ale jde to pomalu a dost to bolí

Na žádné velké jásání to není. Přesto příznivci Dynama Pardubice mají po delší době alespoň občas důvody ke spokojenosti. Jejich oblíbenci během první čtvrtiny...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.