Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je to adrenalin, který má smysl, říká novinářka o cestách do Sýrie

  9:05aktualizováno  9:05
Novinářka a cestovatelka Markéta Kutilová z Poličky v poslední době několikrát navštívila Sýrii. A říká, že na místě tamních lidí by se z této země rozvrácené válkou snažila utéct také. Vysvětlovala to nedávno i na besedě v Králíkách

Markéta Kutilová z Poličky se snaží vozit do Syrské Kobaní pomoc. | foto: Archiv Markéty Kutilové

Válka v Sýrii a Islámský stát. Únosy, mučení, vraždění, oranžový hábit, znásilnění, bombardování, uprchlíci. A hlavně všudypřítomný strach.

To vše poznala při svých cestách do Sýrie Markéta Kutilová z Poličky, která už několikrát jako nezávislá novinářka a členka sdružení Femisphera se svou kolegyní, novinářkou Lenkou Klicperovou, navštívila Sýrii. Naposledy to bylo na počátku letošního roku, vrátila se do České republiky v únoru.

Nedávno na besedě v Králíkách, kde před časem chtělo ministerstvo vnitra zřídit zařízení pro uprchlíky, vysvětlovala, že obyvatele Sýrie žene pryč z rodné země hlavně strach.

„Všude ho cítíte, je jakoby pořád ve vzduchu. Jsem sama matkou, kdybych tam žila v tom neustálém strachu a napětí, tak tam nevydržím ani půl roku a také se snažím utéci. Nikdy nevíte, kdy dopadne bomba na váš barák nebo kdy zemřete vy nebo někdo z vaší rodiny. Obyvatele Sýrie žene pryč ze země i velká ekonomická inflace, kdy je dnes všechno desetkrát dražší než před pěti lety, kdy válka začala. A vy máte stejný plat,“ říká Markéta Kutilová.

Obyvatelé Králík, kteří se besedy s Markétou Kutilovou zúčastnili, se ptali, zda má při pobytech v Sýrii, kde se neustále s kurdskými vojáky pohybuje na hranici s Islámským státem, strach i ona.

„Musíte být připraveni na rizika. Největším je asi únos Islámským státem, proto si pečlivě vybíráme a prověřujeme lidi, kteří nás Sýrií provázejí. Když jedeme do opravdu nebezpečné oblasti, využíváme ozbrojený doprovod místních milic,“ líčí novinářka a cestovatelka.

Největším rizikem podle ní je, že může být v nesprávný čas na nesprávném místě. „Může dojít k atentátu, může nastat nenadálý útok nebo výbuch sebevražedného atentátníka. Třeba v restauraci. A vy tam jste,“ říká žena, které při jejím posledním pobytu v Sýrii bojovníci Islámského státu ostřelovali auto.

„To je hodně nepříjemné, když vám dopadají granáty tak tři sta metrů od auta nebo rakety. Jsme s tímto rizikem smířené, každopádně ale nejsme Hanka a Tonča, které jedou do těchto oblastí na výlet,“ popisuje Markéta Kutilová.

Markéta Kutilová a Lenka Klicperová vydaly loni ze svých zážitků knihu Na dostřel od Islámského státu. Kniha se dobře prodává a obě novinářky z jejího výtěžku financují pomoc pro město Kobani, které se stalo jakýmsi novým Stalingradem Blízkého východu a symbolem boje proti Islámskému státu.

„Kurdové je za dva roky doslova vyrvali zpět z rukou Islámského státu, a to bojem o každý dům. Dnes musejí stále odrážet nájezdy islamistů, dnes se ale do tohoto města vrátilo možná na devadesát procent původních obyvatel. Čistí jej od min a opět v něm začínají žít,“ říká žena z Poličky.

Novinářky v Sýrii pomáhají. Kupují školní lavice i léky

Markéta Kutilová a Lenka Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a země, právě při posledním pobytu v únoru přivezly do Kobani i díky výtěžku ze své knihy čtyři sta tisíc korun.

„Za ně jsme nechaly u místního truhláře vyrobit tři sta školních lavic, dnes už jsou ve škole. Teď jsme nechaly v jedné zcela rozstřílené škole ve vesnici Dagerman dovézt kontejner a školní lavice, aby tam mohla začít výuka v provizorních prostorách. Nemocnici v Kobaní jsme koupily léky a do všech škol jsme koupily počítač a tiskárnu,“ říká Markéta Kutilová a dodává, že sbírka stále trvá na internetových stránkách SOS Kobani.

„Naším cílem je koupit porodní lůžko, přístroj na měření EKG a operační lůžko, protože to, co tam je, byste nechtěli ani vidět,“ říká žena.

Ženy také poznaly, jak je tradiční zemědělské město Kobaní islamisty zničené a jak v něm lidé stále umírají.

„Lidé město čistí od min a trosek, ale někteří z nich už nežijí, protože město je zaminované. Proto tam spousta lidí po našlápnutí na minu zemřelo, desítky jich přišlo o ruku nebo nohu. Jeden muž, majitel sadu čtyři sta olivovníků, přišel na to, že má sad zaminovaný, když najel traktůrkem na minu ve svém sadu a škaredě mu to zranilo ruku. Měl tehdy za sebou už sedm nalezených min. Jeho sad je teď v podstatě minové pole. Když jsme tam s ním šly, musely jsme šlapat přesně v jeho stopách. Stačí krok vedle a letíte,“ líčí novinářka.

Novinářky se také loni mezi bojovníky proti Islámskému státu, kteří přišli do Sýrie z různých zemí, skamarádily s Němcem z Hamburku.

„Byl to skvělý bodrý padesátník a teď, když jsme tam přijely znovu, jsme se dozvěděly, že ho zabila mina, na kterou šlápl. To není jen případ tohoto muže, ale více bojovníků, které jsme znaly. A už nežijí. To je pro nás moc smutné,“ říká Markéta Kutilová.

Smrt v Sýrii je nemilosrdná. „Každá rodina za pět let války o někoho přišla. Každá. Byly jsme na velkém pohřbu devíti lidí. Dvě mladé holky a sedm kluků. Všem bylo do třiceti let. Byla to moc smutná událost, přišlo se s nimi rozloučit tisíce lidí. Plakala celá rodina, plakali i jejich spolubojovníci. Je to velice emočně vypjaté,“ líčí Markéta Kutilová.

Obě novinářky potkaly v Sýrii i snajpra Azada, který jim vyprávěl, jak vypadá boj chudých kurdských milicí proti dobře vyzbrojeným islamistům.

„Má 34 let, je vystudovaný biolog a nikdy nechtěl bojovat se zbraní v ruce. Šel ale dobrovolně bojovat do Kobani. Na velitelství dostal kalašnikov a zastaralé granáty. Jako z druhé světové války. Kvalitní munici a zbraně získal, až když o ně obral dva zabité bojovníky Islámského státu,“ říká Markéta Kutilová.

Zažila i odvážné a dnes ve světě hodně populární kurdské bojovnice proti Islámskému státu. Ty jsou často velkým postrachem islamistů. Teroristi žijí ve víře, že po obětavé smrti na ně čeká ráj a dvaasedmdesát panen. Ovšem nesmí je zabít žena. Takže nám vyprávěli, že při některých nájezdech radikálů na Kobani začaly ženské bojovnice vydávat zvuky jako útočící indiáni a bojovníci Islámského státu zdrhali. Je pro ně nejhorší představou, že je zabije žena,“ říká Markéta Kutilová.

Politici využívají strachu lidí z uprchlíků, říká novinářka

Novinářka vyjádřila také svůj názor na migrantskou krizi a strach z uprchlíků, kvůli němuž obyvatelé Králík odmítli na území města uprchlické středisko.

„V Evropě dnes žije na čtyřicet milionů muslimů a počet dnešních uprchlíků, který děsí odpůrce migrace, není oproti tomu, který už zde často dlouho a poklidně žije, nijak závratný,“ míní novinářka.

Současnou uprchlickou krizi si podle ní Evropa způsobila tím, že nedokázala včas reagovat a změnit zastaralé zákony.

„Tím, že se od počátku neselektuje, kdo má na azyl právo a kdo ne a v podstatě sem pouštíme všechny, tato krize narostla. Negativní světlo pak dopadá na ty, kteří zde právo na azyl mají, třeba na Syřany, utíkající opravdu z pekla na zemi. Dnes v Sýrii v podstatě není bezpečné místo, tudíž ty lidi není kam vracet,“ míní Markéta Kutilová.

Markéta Kutilová

Žije v Poličce, působila dva roky v Lidových novinách, poté šest let jako projektová manažerka pro společnost Člověk v tísni. Pro tuto společnost pracovala v Íránu po zemětřesení, na Srí Lance po tsunami, na Haiti po zemětřesení a v Kongu. Je členkou společnosti Femisphera, což je společenství čtyř českých novinářek, jejichž cílem je dokumentovat problematiku života obyvatel rozvojových zemí a válečných oblastí s důrazem na ženská témata.

Fobii z několika stovek tisíc muslimů podle ní vyvolávají někteří politici, kteří využívají strachu lidí. Přitom se prý zapomíná například na genocidu, kdy v Jugoslávii bylo za druhé světové války zabito tři sta tisíc muslimů.

„Já osobně jsem žila v několika muslimských zemích a neměla jsem nikdy problém se soužitím s muslimy. Když jsem žila v Íránu, tak jsem musela chodit zahalená, jinak vás zavřou. Ale nakonec jsem si zvykla a dokonce mi to i vyhovovalo. Když jsem ráno vstala, nemusela jsem řešit, jestli mám umyté vlasy, jak se učešu, co na sebe. Vezmete si šátek a jdete. A necítila jsem se v tom špatně,“ říká s úsměvem Markéta Kutilová.

A co ji stále táhne do neklidných, nebezpečných míst? „Samozřejmě novinařina. Ale zároveň je to možná i jistá míra adrenalinu. Ale toho, který má smysl. Nepůjdu skočit padákem, protože to pro mne smysl nemá. Ale pomoci v nebezpečném území, to pro mne smysl má,“ říká Markéta Kutilová.

Autor:


Nejčtenější

Vyschlá přehrada Pařížov se stala atrakcí, místo vody je měsíční krajina

Téměř vyschlá přehrada Pařížov na řece Doubravě. (7.8.2018)

Přehrada Pařížov byla postavená před 105 lety, aby chránila okolní krajinu před povodněmi. V roce 1997 ani její...

Muž nařezal dřevo a odjel. Od žhavých pilin mu málem chytla chata

Oheň zachvátil palivové dřevo. Stačila chvíle a přeskočil by na chatu.

O štěstí může mluvit chatař z Jankovic na Chrudimsku, který v pondělí dopoledne řezal vyschlé smrkové dřevo. Kotouč...



VIDEO: Chatař chytil zlodějku, která jej okradla a ujela na jeho člunu

Chatař si chytil zlodějku, která mu ujela na člunu

Chatař z domu v chatové oblasti nedaleko pardubické Cihelny úspěšně pronásledoval ženu, které mu ukradla cenné věci a...

VIDEO: Pardubické letiště okupantům odolávalo, i díky šrotu na ranveji

Letiště v Pardubicích.

Pardubické letiště dnes využívají především turisté. Civilním účelům ale začalo sloužit až v roce 1995. Do té doby...

Zemřel plochodrážní jezdec Jedrzejak. Opora Pardubic spáchala sebevraždu

Závody ploché dráhy ve Slaném

Ve věku 39 let zemřel v úterý polský plochodrážní jezdec Tomasz Jedrzejak, který v posledních letech patřil v české...

Další z rubriky

Bojiště u Králík ožije tanky i gripeny, Cihelna tu bude už po jednadvacáté

Historická technika během přehlídky.

V Králíkách začíná v pátek Cihelna 2018, už 21. ročník vojensko-historické akce, připomínající obranu státu v minulosti...

Honí mě chlapi s lopatami, opakoval muž. Celou noc seděl na stromě

Městská policie Pardubice mění vzhled svých vozidel. Foto: MP

Neobvyklý zásah si brzy ráno připsali pardubičtí strážníci. Z koruny vzrostlého listnáče v chatové oblasti v Brozanech...

Muž nařezal dřevo a odjel. Od žhavých pilin mu málem chytla chata

Oheň zachvátil palivové dřevo. Stačila chvíle a přeskočil by na chatu.

O štěstí může mluvit chatař z Jankovic na Chrudimsku, který v pondělí dopoledne řezal vyschlé smrkové dřevo. Kotouč...

Najdete na iDNES.cz