Byla to velká rána, když na konci dubna 2012 jen pár dní po zisku dalšího titulu vešel do sekretariátu HC ČSOB Pojišťovny Pardubice majitel klubu Roman Šmidberský a rozloučil se s dlouholetým manažerem Zbyňkem Kusým.
To jmenování Ondřeje Šebka jeho nástupcem už takový ohlas nevyvolalo. Přece jen syn známého pardubického historika Františka Šebka už v předešlých letech v klubu pracoval a dobře znal jeho fungování.
Ovšem i tak bylo od začátku jasné, že nového šéfa nečeká nic lehkého. Po úspěchu se dal očekávat propad tabulkou, který se nakonec také dostavil.
"Očekávání, že ten první rok bude těžký, se potvrdila. Musím ale říct, že v jiných oblastech, než jsem čekal. Co se týče fungování klubu, tak jsem věděl, do čeho jdu, a to mně pomohlo. Takže tam problém nebyl a naopak se hodně věcí povedlo. Nakonec nám vlastně hořela hlavně výkonnost extraligového týmu. Ten je však jasně nejviditelnější částí organizace, takže jako celek musíme tu sezonu hodnotit jako neúspěšnou," říká Ondřej Šebek, který během roku výrazně změnil vybavení i dekorace bývalé kanceláře Zbyňka Kusého.
Proč myslíte, že se týmu sezona nepovedla a skončil až desátý?
Mimo jiné na tom má velký podíl právě ten předcházející titul. V klubu totiž logicky panovalo uspokojení, také se třeba později začalo trénovat. Navíc se pak povedlo přípravné období, kdy jsme porazili třeba mistra Švédska a všem se zdálo, že tady není třeba hledat problémy. Mysleli jsme si, že vše ve sportovní části běží, jak má, a více jsem se věnoval ekonomické části fungování klubu nebo marketingu.
Taky vám fanoušci během sezony vytýkali, že se více věnujete mimohokejovým akcím než právě sportu jako takovému...
Tak to skutečně mohlo vypadat. Ale my jsme ty věci udělat museli a budeme z toho v budoucnu těžit. Třeba zavedením nových elektronických médií si vychováváme nové fanoušky a tak dále. Pravdou ale je, že hokej je stále to hlavní, o co tady jde. Toho jsme si vědomi. Ale znovu opakuji, důraz na ostatní věci jsme dali ve chvíli, kdy jsme měli pocit, že sezona bude ze sportovního hlediska v pořádku.
Jak vlastně dopadla sezona po ekonomické stránce?
Byla dobře rozjetá, a kdybychom postoupili alespoň do čtvrtfinále, skončila by v kladných číslech. Právě čtvrtfinále je hranicí ekonomického neúspěchu a úspěchu. Kdybychom postoupili ještě dál, mohl tam být i zajímavý finanční výsledek. Není žádné tajemství, že sezona pro nás nebyla levná. A to hlavně kvůli výluce v NHL. Jen pojistky smluv Aleše Hemského a Davida Krejčího nás stály několik milionů korun. Mysleli jsme, že tady budou hrát tři týdny a pak se v zámoří začne hrát. Nakonec z toho byly tři měsíce. Ale i tak platí, že jsme hrozně rádi, že za nás hráli takoví borci a že jsme je fanouškům mohli ukázat v našem dresu. Navíc oba dva byli velmi produktivní. Klady jejich angažmá tak převažují.
Na čem jste při absenci v play-off nejvíce tratili? Na příjmech ze vstupného?
Ano, to je jeden z významných příjmů, druhý je pak v bonusech od sponzorů. Právě účast týmu ve čtvrtfinále je totiž hlavně o plusech. Přece jen ty další náklady třeba na cestování už nejsou tak významné.
Jak jste prožíval sérii předkola play-off s Kladnem? Bylo to silnější, než když jste pracoval na klubu v jiných pozicích?
Bylo, a to celou sezonu nejenom s Kladnem. Nejhůře mi bylo, když jsme pár kol před koncem prohráli v Liberci a vypadalo to, že budeme hrát play-out. Tomu jsme se nakonec naštěstí vyhnuli. Jasné ale je, že to vnímání z pozice šéfa je diametrálně jiné. Je vám jasné, že nad vámi už nikdo není a že ta tíha rozhodnutí leží právě na vás. Nedá se to srovnat s tím, když jsem tady působil na pozici obchodního manažera. Ta odpovědnost je veliká a není se na co vymlouvat.
Asi nejtěžší pro vás bylo během oslav výročí klubu a těsně před slavnostním zápasem s Plzní odvolat trenéra Trličíka. Jak to rozhodnutí vypadalo?
Byl to hodně hektický a náročný den. Celé to bylo dost nepříjemné, ale bylo evidentní, že nějaké rozhodnutí udělat musíme. Tu inkriminovanou neděli jsme dokázali dotáhnout ke zdárnému konci domluvu s Milošem Říhou a bylo nám jasné, že pokud dohoda je, musíme ji naplňovat okamžitě. Nebyl prostor pro nějaké otálení. Určitě nebylo ideální odvolat Mojmíra Trličíka prakticky těsně před zápasovou rozcvičkou, ale nakonec se ukázalo, že jsme dobře udělali. Zápas jsme vyhráli a získali tři klíčové body. Příjemné to nebylo, ale pan Trličík to vzal profesionálně. I on věděl, že ty výsledky nejsou ideální a situace byla kritická.
Před rokem jste si jako pravou ruku pro sportovní fungování klubu vybral Petra Hemského. Nyní z klubu odchází. Proč?
Domluvili jsme se tak, a to hlavně z toho důvodu, že jsme zejména v závěru sezony a v přípravě té další měli jiné názory na řešení konkrétních situací. Těžko jsme hledali shodu i u těch významných rozhodnutí. Proto jsme se takto dohodli.
Jak často jste v kontaktu s majitelem klubu Šmidberským? Jak moc zasahuje do dění v klubu?
Telefonujeme si docela často, jednou za 14 dní mu osobně podávám zprávu o činnosti klubu. O všem důležitém ví, i když do běžného chodu klubu zpravidla nevstupuje, ta zásadní rozhodnutí s ním vždy konzultuji.
Ale u odvolání Mojmíra Trličíka byl velmi blízko, že?
Byla to tehdy výjimečná situace, která volala po rychlém řešení. Pan Šmidberský byl osobně přítomen finální dohodě s Milošem Říhou a jeho přítomnost jednání velmi pomohla, stejně tak jako i atmosféra právě probíhajících oslav 90 let od založení klubu. Všichni jsme se chtěli vyhnout ještě větším problémům. Samotného odvolání trenéra Trličíka se osobně neúčastnil.
Jak vůbec zvládáte funkci skloubit s rodinou a osobním životem. Před Novým rokem jste mi říkal, že tam cítíte velký dluh...
Tak už při pohledu na mě vidíte, že se mně urvat čas pro sportování příliš nedaří. Je to skutečně náročné, povinností je hodně. Snažím se, ale ta činnost na klubu výrazně převyšuje běžnou pracovní dobu. Ale nechci si stěžovat, myslím, že toto je běžný režim většiny manažerů, a to nejen v hokeji.
Jaká máte očekávání od další sezony? Z určitého pohledu pro vás může být náročnější než ta poslední. Přece jen klub s věhlasem Pardubic si nemůže dovolit dva průšvihy za sebou.
Ohradil bych se proti označení "průšvih". Sezona se po sportovní stránce sice nepovedla, ale troufnu si říct, že v řadě věcí se nám podařilo dosáhnout progresu. Hlavně bych to nechtěl nějak personifikovat. Vůbec tady nejde o mně, ale o celý klub a jeho fungování. Jde o to, aby se nám všem dařilo, protože to má návaznost na sportovní výsledky, chuti fandů chodit na stadion, ochotě sponzorů poskytnout nám peníze. Pokud jde o náš manažerský tým, který klub nově vede, tak je nutné přiznat, že vstup se po sportovní stránce nepovedl a vnímání celého klubu ve spojitosti se sportovními výsledky je velmi propojené. Další sezona musí být prostě lepší.
Je asi těžké stanovit cíle, ale přesto to zkuste...
Vloni jsme před sezonou mluvili o semifinále a z dnešního pohledu je jasné, že to bylo trochu moc optimistické a scházela nám i větší pokora k tomu, co nás čeká. Liga je velmi vyrovnaná, což poslední ročník jasně ukázal. Budu se opakovat, ale zůstanu u tvrzení, že ta příští sezona musí být prostě lepší. A mám na mysli výsledky i výkony. Obojí je důležité.
Vloni jsem se vás ptal, jestli v případě horších výkonů hráčů vletíte dolů do šatny a ztropíte tam stejně jako váš předchůdce virvál. Došlo na to nakonec?
Musím říct, že jsem nic takového neplánoval, ale ve druhé polovině sezony jsem byl v šatně docela často. Došlo na to.
