"Od roku 1953, kdy přešel objekt do vlastnictví státu, chřadl a chátral a začal ohrožovat i ty poslední nadšence, kteří sem ještě našli cestu," přibližuje pohnutý osud Kuňky za minulého režimu kastelán Jiroušek.
Na Kuňku jste přišel v roce 1993 a hned jste ji otevřel veřejnosti. Proč to neudělali vaši předchůdci?
Hrad byl v hrozném stavu. Zarostlý křovím, zdivo se rozpadalo, nebyla tu voda ani elektřina. Původní záměr památkové péče přitom byl, že se brány otevřou, až bude hrad komplet opravený. To by se sem ale nikdo nepodíval ještě dnes. Na podobném objektu totiž práce nikdy nekončí.
Jak se vám tedy podařilo, že jste hrad pro veřejnost otevřeli?
Musím přiznat, že to nebylo jednoduché. Nakonec se mi ale podařilo vedení přesvědčit, že je líp, když si lidé mohou prohlédnout aspoň část areálu, a postupně jim nabízet další a další. Že do hradu přivedeme život. A to se nám snad daří.
Třeba i tím, že oproti jiným památkám u nás mohou návštěvníci chodit bez průvodce. Že nemusejí čekat, až se sejde potřebný počet lidí. Zastaví se, kde chtějí, a mohou si přitom prohlédnout i naše výstavy a expozice. A místy, která je nebaví, jednoduše projít dál.
Co tedy dnes návštěvníkům nabízíte?
Je toho opravdu hodně. Na rozdíl od začátků z roku 1993 tu dnes máme dva prohlídkové okruhy a každý rok se snažíme připravit něco nového. Výstavu nebo expozici. Pravidelně pořádáme řadu kulturních i společenských akcí.
Uplynulou neděli jsme tu například měli Festival dobových řemesel, kde se sešlo více než patnáct set lidí. Tuhle neděli nás čeká návštěva krále Vladislava Jagellonského s pasováním na rytíře. Zájem je také třeba o svatby.
V posledních letech je u vás také festival České hrady.cz. Jak vás vůbec napadlo přitáhnout skrze tuhle muziku mladé lidi?
Řeknu to trochu v nadsázce. Já si myslím, že většina diváků přijede z Pardubic, Hradce Králové a okolí. Mnoho z nich má Kuňku spojenou se zážitky, které tu prožili s rodiči nebo na školním výletě. Navíc je to další příležitost, jak hrad dále oživit a jak o sobě dát vědět.
Podobných akcí je stále víc a víc. Nemáte obavy, že bude diváků ubývat?
To sice máte pravdu, u nás je ale trend opačný. Zpočátku jsme měli obavy, aby se kapacita amfiteátru trochu slušně zaplnila, dnes je to obráceně. Nejsme si vůbec jisti, zda se k nám všichni zájemci vejdou.
Miloš JaroušekNarodil se v roce 1967. Pochází z Čermné nad Orlicí na Rychnovsku, vyrůstal v Pardubicích, kde žije dodnes. Vystudoval dějiny umění na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poté ještě památkovou péči, na ČVUT absolvoval studium dějin architektury. Od roku 1993 působí jako kastelán hradu na Kunětické hoře, který byl do té doby 20 let pro veřejnost uzavřen. Jiroušek tehdy hrad zarostlý křovinami, který byl bez elektřiny a vody, znovu otevřel veřejnosti. |
Jaké další akce máte ještě na léto připravené?
Po návštěvě krále Vladislava a Hradech tu první srpnovou neděli vystoupí v Rytířském sále hradního paláce Michal Hromek Consoret s koncertem skotské a irské hudby. S prázdninami se pak tradičně na konci srpna rozloučíme dětským dnem.
Červenec máte nabitý k prasknutí, v srpnu je to podstatně horší. Proč?
Přespolní turisté k nám sice nacházejí cestu stále častěji, většinu návštěvníků ale stále tvoří lidé z Pardubic. A ti se první dva týdny v srpnu z města stěhují na dovolenou a prázdniny jinam. Pardubice nejsou tak atraktivní destinací jako Český ráj, co by tady také turisté hledali. Semtín, nebo Rybitví?
Říkal jste, že práce na podobném objektu nikdy nekončí. Na které další opravené prostory se mohou návštěvníci v nejbližší době těšit?
Pracujeme na rekonstrukci vyhlášené restaurace s hodnotnými interiéry v západním traktu, kterou navrhl Dušan Jurkovič s architektem Paclem. Tu otevřelo Kunětické družstvo, které začalo ve dvacátých letech minulého století Kuňku opravovat a upravovat. Vzhledem k tomu, že stát přiškrtil finance na obnovu památek, musíme si na její znovuotevření ještě počkat.
Co říkáte tomu, že pod Kuňkou rostou příměstská sídliště, která se do zdejší krajiny příliš nehodí?'
K tomu není co říkat. Prostě se to stalo. Za svou malou osobní pomstu považuji výstavu, která v karikaturách představuje současnou "architekturu" těchto sídlišť, vedle nichž jsou fotografie krajiny, jak vypadala původně.
Nějakou veselejší zprávu na závěr byste neměl?
Ale ano. Získali jsme grant na úpravu okolí Kunětické hory, takže bychom se měli velmi brzy dočkat toho, že se zcivilizuje a zazelená.
