Vzdělávací centrum otevřené loni na podzim obývají téměř všechny druhy těchto ptáků vyskytující se v Evropě.
Manželé Podolští žijí uprostřed sov a snaží se, aby svůj obdiv a lásku k těmto ptákům předali i jiným.
„V roce 2002 jsme dostali jako svatební dar výra velkého. Největší sovu světa a vůbec první naši. K ní přibyly časem další a další. A protože už dnes máme tolik druhů sov, rozhodli jsme se vybudovat jejich království. Tady ptáci zůstávají v prostředí, na které jsou zvyklí, a lidé mohou jezdit za nimi,“ říká Radek Podolský.
Proč mu učarovaly právě sovy? „Sova je zvláštní, tajemná, člověk ji v přírodě moc nevidí. Létají v podvečer nebo v noci, ale máme i některé druhy ryze denních sov,“ říká Podolský.
Sovy také nepatří mezi dravce jako orel, sokol či káně.
„Je to samostatná skupina ptáků, lidé je k dravcům přiřazují proto, že mají podobný způsob obživy a lovu. Jsou to ale příbuzní lelků. Za dne vidí barevně, za šera černobíle, a když je úplná tma, tak sovy nevidí vůbec a pomáhají si sluchem. Přestože v některých pohádkách sovy spí, v přírodě jen lehce bdí, spát si totiž nemohou dovolit kvůli predátorům, jako je větší sova, dravec, liška nebo kuna,“ vysvětluje chovatel.
Lidé podle něj sovy moc neznají. „Vůbec třeba nevědí, čím se tito ptáci živí. Jedna paní ze Slovenska mi třeba přivezla jako dar pro sovy krmivo - velký pytel granulí. Táhla se s tím zbytečně. Jiný člověk se zase před svými dětmi ptal, kde mají sovy misky na zrní. Přitom sovy žerou jen syrové maso,“ říká Radek Podolský.
Sovy mají nejraději drůbež a myši. „Naši ptáci spořádají asi dvanáct tisíc kuřat za měsíc. Čerstvé myši se dávají malým sovám, když je chceme odchovat. Za jaro, kdy se sovy líhnou, takto spotřebujeme tisíce myší,“ vysvětluje Podolský.
Mluvčím je krkavec
„A ty buď ticho!“ vzkřikne žertem k voliéře, odkud se občas ozve černý krkavec jménem Toníček, který se naučil odposloucháváním hovorů mluvit.
„Je to takový náš mluvčí. Umí pětadvacet slov a dokonce z nich tvoří krátké věty. Třeba: Co děláš? Nebo: Jak to vypadáš? Umí zavolat dceru Sáru, jestřábici Šajen a samozřejmě své jméno. Když promluví, tak sebou někdy trhneme, že na zahradě někdo je,“ líčí.
Sovy prakticky všech evropských druhů si Podolští přivezli i z různých zemí Evropy, do ucelené sbírky evropských sov už jim chybí jen kalous pustovka a kulíšek, nejmenší sova na světě, která váží jen pět deka.
„Je sice drahá, ale hlavně nejde sehnat. V Evropě žije třináct druhů sov, na světě jich je přes dvě stovky druhů.
V Království sov mohou návštěvníci vidět sovice sněžné zpopularizované filmy o Harrym Potterovi, kalouse ušaté, několik poddruhů nejkrásnější sovy pálené, sýce rousného i „hyperaktivního“ sýčka obecného, kterého odborníci loni vyhlásili ptákem roku. Ale také vzácnou sovici krahujovou. Nebo puštíky bělavé, obecné i bradaté.
Přestože už dnes je Království sov jedním ze dvou největších podobných zařízení v Česku, Podolští mají ještě nějaké sny. „Rád bych získal největší sovu Afriky, výra mléčného,“ říká chovatel.
Starat se o sovu není jako chovat papouška
Podolští mladé sovy odchovávají i pro zájemce, kteří chtějí tyto ptáky chovat.
„Hodně lidí se do sov zamiluje a chtěli by je chovat, jenže často hodně rychle couvnou, když vidí sovu porcovat myš. Lidi jsou dnes u nás zvyklí spíše na papouškářství. Koupí si ho, nasypou mu zrní a těší se z jeho společnosti. Tohle je trochu něco jiného. My dokonce lidi, kteří chtějí od nás sovu, testujeme, zda jsou schopni se o ni opravdu dobře starat a mají na to. Většinou ale vychováváme sovy pro zkušené chovatele,“ vysvětluje Petra Podolská.
Jako krkavec Toníček mají i některé sovy manželů Podolských svá jména. Výr velký západosibiřský se jmenuje Bubíšek, druhý výr velký Sam, je tu i Rozárka, sova známá z Tří oříšků pro Popelku.
„Menší druhy sov se dožívají kolem devíti let, ale ty největší jako výr velký do pětadvaceti let. Při dobrém chovu mohou v zajetí dožít až trojnásobku svého věku v přírodě, třeba i sedmdesáti let,“ říká Podolská.
Kdo se chce Královstvím sov projít a poslechnout si hodinu a půl zasvěceného výkladu o životě evropských sov, může se předem objednat na stránkách kralovstvisov.eu.
„Nejsme zoologická zahrada nebo zookoutek s cedulkami u klecí. Tím se lišíme od jiných podobných zařízení. Chceme se návštěvníkům věnovat a ti by se měli o sovách něco opravdu dozvědět,“ zvou Petra a Radek Podolští k návštěvě.
