V minulých týdnech vystupovali v Moravské a České Třebové, Lanškrouně, Ústí nad Orlicí, Chocní a naposledy rozbili své ležení v Chrudimi. Čeká je totiž příprava na „zimní spánek“.
Letošní sezona pomalu končí, cirkusy budou zimovat. Kde přezimujete vy?
Každý cirkus někde zimuje a většinou zimují všechny tak do padesáti kilometrů kolem Prahy. My zimujeme v Novém dvoře, je to asi osm kilometrů od Nymburku. A v našem okolí zimuje asi pět dalších cirkusů.
Přes zimu nehrajete?
Ale ano, ale ne v České republice. Většina z nás jsou skvělí artisti a kumštýři, takže se snažíme vydělávat peníze venku. Vyjíždíme do Francie, do Německa, do Holandska, kde existují zimní cirkusové programy. Takže tak 20. prosince vyjíždíme s dcerami za hranice a trvá to tak do 10. ledna. Minulý rok jsem byl se lvy ve Francii, letos lvy nechávám doma a jedu s holkama s artistickými čísly k cirkusu do Německa, který nemá zvířata a provozuje nový cirkusový, spíše divadelní žánr.
Vybrali si dvě čísla, jedno děvče staví osmimetrovou pyramidu na židlích nebo na čtyřech lahvích, kde nahoře dělá stojky. Druhá balancuje na sestavě válců. Tři měsíce zimy jsou totiž někdy dlouhé a občas se třeba sezóna tolik návštěvnicky nevyvede, tak to musím trochu dohánět.
U nás o cirkusy není v zimě zájem?
Tady trvá cirkusová sezóna tak do listopadu, u nás už totiž lidé v polovině listopadu myslí na Vánoce a na návštěvu cirkusů jim nezbývá čas.
Živá zvířata přitahují lidi stále, je to vidět na často rekordních návštěvách zoo. Platí to i u cirkusů?
Určitě. Zatímco venku jsou i cirkusy bez zvířat, u nás jsou stále živá zvířata velkým lákadlem pro děti i dospělé. Proto má většina českých cirkusů zvířata. Ale hodně záleží i na dalším programu. Když není dobrý, lidé si to řeknou a je to poznat na návštěvnosti. Proto se snažíme mít kromě zvířat i dobrý program. Aby lidi chodili. Třeba v Chocni jsme poprvé a vypadá to, že máme velký úspěch. Asi tady takový cirkus dlouho nebyl. My jsme tuto část Pardubického kraje trošku zatím ignorovali, jezdíme spíše na Moravu a hodně na Slovensko. Slováci jsou oproti Čechům více této tradiční zábavě nakloněni. Podobně jako v Německu.
Máte drezúru berberských lvů. Jak jste se k nim dostal?
Mám už je asi třináct let. Chtěl jsem vždy být drezérem dravých zvířat, máme to v rodě, jeden z předků měl například jako jediný v zemi drezúru dravých ptáků. Moji lvi nejsou čistokrevní berberáci, mají v sobě asi sedmdesát procent jejich krve (berberští lvi už v přírodě vyhynuli, pozn. red.), takže to lidojedství tam částečně zůstalo.
Cože? To jsou lidojedi? Je to nebezpečné?
Pořád hrozí nějaké nebezpečí, protože lvi samozřejmě drápy a zuby mají. Jsem podrápaný a pokousaný, protože když si s nimi hrajete, vytáhnou občas packu nebo drápnou. Ale pořád je to takové kočkování, protože kdyby chtěli tak vás rozkoušou na kusy. My sice říkáme drezúra lvů, ale v podstatě to drezúra není. Tahle zvířata se nedají nadrezúrovat, dělají jen to, co chtějí a co vám umožní. Musíte se dostat do jejich smečky. Takže je to výchova od malička, já mám své lvy od malička, od flašky. Musíte mít lva od měsíce, nejpozději od dvou a být s ním pořád, hrát si s ním, chodit s ním na vodítku na procházky. Nácvik programu spočívá v tom, že je vezmete do manéže, oni si tam hrají, když skočí nebo přeskočí tak, jak chcete, musíte mu nebo jí dát odměnu. Já to říkám takhle: lvy nedrezúrujete vy, ale oni vás (smích). Podle toho vypadá i program. Když navštívíte mou drezúru lvů pětkrát, pokaždé bude jiná. Podle toho, jakou mají lvi náladu.
Co když ji nemají?
Pak už je to špatné. Takové zvíře nedonutíte dělat, co chcete vy. Když to zkusíte, je okamžitě zákeřné a agresivní. V takovou chvíli prostě spadne klec. Třeba dnes byla jedna lvice více nervózní, tak jsem ji nechal v klidu, seděla na místě, dělal jsem jen se zbývajícími třemi. Až na konci se uvolnila, tak jsem ji zapojil do ještě dvou částí. Drezúra lvů nesmí být o tom, že to zvíře třeba praštíte. Protože to se vám vždy vrátí. Třeba za pět, za deset let. Tomu zvířeti se to vrátí, v jeho mozku nastane desetisekundovka a normálně vás sejme. Pak vás nechá být a jde pryč, protože zjistí, že se něco stalo. Tak si třeba vedle vás lehne. Tohle jsem viděl v zahraničí, naštěstí dostali toho drezéra rychle ven z dosahu lva.
