Když se Lidický podílel na umělecké podobě areálu Památníku v Lidicích, kde mimo jiné ztvárnil sochu ženy chránící si obličej před plameny hořící obce u základů lidického kostela, považoval to za natolik velký úkol, že ho srovnával už jen s realizací pomníku Mistra Jana Husa pro Karlovu univerzitu.
Socha jednoho z nejznámějších hlineckých rodáků dodnes stojí na nádvoří Karolina, už od roku 1957.
„Sochařina není pro mne zaměstnáním, ale povoláním, a jedině tak je v ní něco možno udělat. A pak… kromě jediného, je i záležitostí svalů. Mezi nimi toho nejdůležitějšího… srdce,“ říkal mimo jiné o své práci sochař Karel Lidický, který by 17. června oslavil kulaté výročí.
Přitom stačilo málo a výstavu věnovanou velkému rodákovi málem zhatil koronavirus. „Ze začátku jsme tápali, ale pak jsme si řekli, že do výstavy půjdeme za každou cenu a maximálně se obejdeme bez vernisáže. Nakonec i tu uspořádáme,“ uvedl ředitel hlineckého muzea Martin Horák.
Poslední monotematická výstava věnovaná Karlu Lidickému se konala v roce 1960, kdy byl tehdejšímu profesorovi na Akademii výtvarných umění zasvěcen první ročník Výtvarného Hlinecka.
„Mezi českými sochaři 19. a 20. století patří určitě k těm nejvýznamnějším. S výstavou si navíc připomínáme hned dvojí výročí, sto dvacet let od jeho narození a šedesát let od prvního Výtvarného Hlinecka,“ dodal Horák.
Talent mladíka odhalil na Akademii výtvarných umění v Praze sochař Otakar Španiel. Jeho práce se mu zalíbily natolik, že ho požádal o pomocnou spolupráci na modelu vrat pro Svatovítskou katedrálu. Vedle studentských úkolů Lidický v roce 1928 začíná pracovat na svém prvním větším díle, kterým se stal Pomník padlým v Kameničkách.
V Hlinsku jsou jeho díla k vidění nedaleko centra. Mimo jiné je autorem českého lva a reliéfu ztvárňujícího poštovní spojení u hlavního vstupu pošty. Průčelí sousední budovy někdejšího okresního soudu z roku 1931, dnes městského úřadu, se pyšní nadrozměrným státním znakem.
Karel LidickýNarodil se 17. června 1900 v Hlinsku v rodině kameníka. V dílně otce zůstal do roku 1914 jako jeho učedník a pokračovatel rodinné tradice. V roce 1922 studoval na sochařskokamenické škole v Hořicích. V roce 1925 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1931 se začal věnovat samostatné sochařské práci. Zúčastnil se výstav skupiny Nezávislí a díky kladným uměleckým kritikám byl přijat do Umělecké besedy. Po válce působil jako pedagog, v letech 1967 až 1973 jako profesor na Akademii výtvarných umění. Zemřel 21. května 1976 v Praze. Výstava s názvem Karel Lidický 1900–1976 potrvá do 20. září. |
Stěžejní dílo, kterým byl po 2. světové válce pomník Mistra Jana Husa pro nádvoří pražského Karolina, mělo mít od Lidického i Hlinsko už ve 30. letech.
„Tehdy byla vyhlášena soutěž na sochu Mistra Jana Husa, do které se zapojil i Karel Lidický. Zřejmě se domníval, že to vyhraje. Hlinecký stavitel Fiala měl však jiné zájmy. Nakonec byla soutěž zrušena. V muzeu jsou dodnes uloženy dopisy, ve kterých se Lidický odvolává, že nesouhlasí s výsledkem soutěže,“ uvedla bývalá ředitelka Městského muzea a galerie v Hlinsku Jana Vašková.
Lidickému tato křivda nedala spát, socha Jana Husa pro Hlinsko se mu podařila uskutečnit až o třicet let později. Je dokonce stejná jako ta, která stojí na půdě Karolina nebo v Husinci. Jen není z bronzu, ale ze sádry.
„Váže se k ní zajímavá příhoda. Sochu Lidický Hlinsku poskytl na první ročník Výtvarného Hlinecka, který mu byl věnován. Socha byla původně v orlovně. Po skončení výstavy museli sochu Husa rozříznout na půlku. Na koňském povozu pak obě půlky vezli na matracích do muzea. Byla to tehdy velká operace,“ líčí ředitel muzea historku starou šedesát let, která je zdokumentovaná i na výstavě.
Do expozice zapůjčily sochy i dosud žijící dvě Lidického dcery. Kromě jejich bronzového dvouportrétu bude vystavena například bronzová socha Krista. K vidění budou i dláta a špachtle z ateliéru Karla Lidického.
