„Pohled na vlastní oči je úplně jiný než v televizi, protože to člověk víc prožívá. Vidí, jak jsou děti oblékané a že na tom nejsou úplně nejlíp. Dvě benzínky v Polykastru byly obrovnané stany a lidmi, žije to tam i o půlnoci jako jinde v poledne.Vypadá to tam jako na festivalu. To byl jen jeden tábor, jinak je jich tam na sto kilometrech naseto opravdu hodně,“ řekl Lukáš Fišer.
Kamion Scania Tandem vypravený firmou Isolit-Bravo vyrazil do Řecka minulý týden. Vezl pomoc, kterou za bezmála půl milionu korun nakoupila jablonská firma Isolit-Bravo, tedy podle přání českých dobrovolníků pracujících v Idomeni třicet tisíc trenek, třicet tisíc ponožek, deset tisíc kšiltovek, kecky. A dále dary od Armády spásy, Mlýnů J. Voženílka, Domova Olga, měst Brna a Bratislavy. Náklaďák i celý přívěs byl plný pytlů a krabic s oblečením, lehátky a dalších věcí, které by se uprchlíkům mohly hodit.
„Když jsem přijížděl ve čtvrtek večer podél hor a hranice k městu, viděl jsem mnoho a mnoho lidí, kteří tam stanovali a potloukali se tam. U stadionu jsem zahnul doprava kde byl velký štěrkový plac, na něm byl hangár a v něm byl sklad Czech teamu, kde se náklad druhý den vykládal. Při večerní procházce ke mně hned běžely děti, mají to tak naučené, když vidí cizince. Rozdal jsem jim nějaké sladkosti. Těch syrských dětí mně bylo opravdu líto,“ řekl řidič, který je otcem syna v předškolním věku.
Žádný jiný kamion do tohoto skladu české organizace Pomáháme lidem na útěku ten den nepřijel. V patnáctičlenné skupině dobrovolníků bylo pět Čechů, hlavně dívky. Kvůli vytížení kamionu jel později řidič ještě do řecké Soluně pro náklad, který během cesty domů vyložil na západě Čech. Za sebou má nyní čtyři tisíce kilometrů, 45 hodin řízení a skoro 1 200 litrů propálené nafty.
Lukáš Fišer jezdí pro Isolit-Bravo jen krátce, předtím byl sedm let šoférem u jiné firmy. Do Řecka už vozil ocel ze Švédska, cestu znal. Na humanitární misi však vyrazil poprvé.
Mise měla název Jsem váš uprchlík
„Setkal jsem se jen s pozitivními reakcemi. Jsem malinko dobrodruh, když mám jet do destinace, která není příliš obvyklá, tak mě to spíše láká. Jel jsem sám, bez nikoho. Můj kamarád byl na ukrajinské misi, tam je třeba mít s sebou koordinátora i policejní doprovod, mezi hranicemi by se s námi ani nemuseli bavit a mohli by nás otočit. Je to větší divočina, protože se tam válčí. Ale samozřejmě bych jel i na Ukrajinu, za dalším poznáním,“ dodal Lukáš Fišer.
Tato mise na pomoc potřebným měla název „Jsem Váš uprchlík“. Společnost Isolit-Bravo Jablonné nad Orlicí tak navázala na sérii humanitárních misí mířících na Ukrajinu.
„Když jsme loni a letos vysílali humanitární konvoje na východní Ukrajinu, scházelo se nás při rozloučení asi tak padesát. Dětský sbor místní ZŠ zazpíval ukrajinské lidové, nakonec Kde domov můj, pan farář požehnal, přijel i ukrajinský velvyslanec a vojenský atašé a zpočátku dokonce Česká televize. Dnes jsme se k rozloučení s kamionem naloženým humanitární pomocí pro uprchlíky v táboře u Idomeni sešli čtyři,“ uvedl ředitel strojírny Kvido Štěpánek, který vnímal tentokrát z okolí spíše nezájem, úsměšek, nepochopení až zášť.
„Díval jsem se za odjíždějícím kamionem napěchovaným potřebným, který ještě po vršek plachty doloží v Brně a Bratislavě, a byl jsem moc rád, že právě aspoň chvíli konáme. Nekecáme, makáme - ale tentokrát naštěstí ne z billboardů, pódií či z televize!“ vyjádřil své dojmy při odjezdu kamionu s pomocí uprchlíkům Kvido Štěpánek.
