Ačkoli o masných krámech v Poličce se zmiňuje již zakládací listina z roku 1265, kdy byl Přemyslem Otakarem II. pověřen založením královského města lokátor Konrád z Limberka, základy moderního řeznictví v regionu položil o několik staletí později Jan Jílek.
Narodil se v roce 1871 u Poličky, kde se dobře učil, ale protože rodina neměla dost peněz na studia, odešel do Jihlavy vyučit se řezníkem. První praxi získal v obchodě u Nepomuckých v Praze Na Perštýně, který s oblibou vyhledávali i tehdejší vlastenečtí nadšenci, aby často v hmotné nouzi sehnali levnější večeři.
„Pro svou laskavost a neobyčejnou zručnost byl Jan přidělen do krámu. Tak se seznámil s velikým počtem významných českých lidí, pozdějších důležitých účastníků veřejného národního života,“ píše se ve Vlastivědném sborníku okresu litomyšlského a vysokomýtského z roku 1942-43.
Po vojně se na žádost rodičů vrátil do Poličky, kde si zřídil malou řeznickou dílnu a udírnu. Najal prvního učně a pronajal si masný krámek na náměstí. Brzy nato se oženil s dcerou bohatého živnostníka Jindřiškou Jonákovou, která mu s vedením podniku pomáhala.
Společně si roku 1897 koupili první vlastní prostory – domek na rohu ulic Litomyšlské (dnes Tyršovy) a Husovy. Postupně se mu povedlo zbudovat velký řeznicko-uzenářský objekt.
Jílkovi se dařilo. V roce 1898 získal zlatou medaili za šunku na světové výstavě v Paříži. Tou dobou najal první obchodní zástupce, kteří zboží nabízeli po celé Evropě. Šunky dovážel do Vídně, Německa, Chorvatska, dokonce i do Turecka.
O zaneprázdnění významného řezníka svědčí i otevírací doba jeho obchodu. „Otvíral krám i v neděli nejen dopoledne, ale i od 5 do 9 hodin večer. Obchod byl zavřen jen o Božím hodu,“ stojí ve sborníku Od Trstenické stezky.
Práce v poličském řeznictví nebyla žádný med. Všechno se dělalo ručně. Zaměstnanci museli pracovat také na poli. Na druhou stranu Jílek o své zaměstnance náležitě pečoval. Svobodné ubytoval v podkrovních ubikacích přímo v závodě. Kromě mzdy měli plně hrazené ubytování a pět jídel denně.
Zaměstnanci dostali na cestu výslužku
Ženatí zaměstnanci se v neděli nestravovali v podnikové jídelně, ale doma s rodinou. Na cestu každý týden dostali jeden kilogram kostí na polévku, půl kila hovězího a tři čtvrtě kila vepřového, telecího nebo skopového masa.
Z útlumu ve výrobě, který přinesla první světová válka, se podnik zotavoval celá dvacátá léta. Jílek v 55 letech začal přemýšlet, komu firmu předá. Jeho synové Jan a Jaromír se také vyučili řezníky, Jan kromě toho vystudoval vysokou školu obchodní v Praze. Volba tedy padla na ně, a proto v roce 1926 rodina založila veřejnou obchodní společnost, jejímiž společníky se stali oba synové a také jejich maminka Jindřiška. Fakticky však až do své smrti v roce 1945 vedl firmu otec.
V meziválečném období si podnik pořídil i velké chladírny. Zároveň rostl počet zaměstnanců – v roce 1930 jich bylo už 59. Ročně dokázali zpracovat 35 tisíc vepřů a 6 tisíc krav (skoro 100 prasat a 16 krav denně).
Před druhou světovou válkou šly nejvíce na odbyt konzervy, kterými Jílek zásoboval československou armádu. Podnik však záborem pohraničí přišel o 60 % svých odbytišť, výroba se omezila a tržby klesaly. Přesto se Jílkovi snažili moc nepropouštět, navzdory tomu, že na tom finančně nebyli dobře.
Jan Jílek zemřel ve věku 74 let. Synové podnik vedli svědomitě a pomalu zase nabírali nové zaměstnance.
Podoba uzenáře se zřejmě nedochovala
Další rozvoj přerušil komunistický převrat. Jak se v historických pramenech dochovalo, hned v únoru 1948 okresní národní výbor rozhodl o znárodnění podniku. Národním správcem byl jmenován vedoucí dílny Adolf Bezděk, jeho zástupcem účetní závodu František Popelka, další správci byli přiděleni z Prahy.
Přestože byl Jílek ztělesněním podnikatele moderního formátu, jeho podobizna se zřejmě nedochovala. „Bezesporu ve svém oboru patřil na Poličsku k těm nejvýznamnějším. Po roce 1948 však tento typ lidí měl propadnout do zapomnění. Do té doby uzenáře brali zřejmě jako současníka, proto v muzeu máme zachycenu pouze jeho provozovnu,“ řekl historik muzea v Poličce David Junek.
Řeznická řemeslná tradice v Poličce však v jiných kulisách pokračovala. Nevyhovující prostory zestátněného podniku Jana Jílka v roce 1985 nahradil nový masokombinát vybudovaný za městem.
Provoz, který po privatizaci v roce 1992 noví majitelé postupně zmodernizovali, je dnes největším českým zpracovatelem hovězího masa.
