Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Masopust vždy obracel svět naruby, říká etnografka Ilona Vojancová

  7:55aktualizováno  7:55
Masopustní obchůzka je jednou z mála tradic, která se na Hlinecku dochovala v téměř nezměněné podobě až do dnešních dnů. Jedinečnost zapsanou v seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO s kořeny sahajícími až do pohanských dob bude i letos sledovat etnografka Ilona Vojancová.

Masopust na Veselém kopci. | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

Opravdu si masopustní obchůzka na Hlinecku udržela svůj tradiční ráz a nezměnila za posledních dvacet třicet let podobu a charakter?
V zásadě se neproměnila. Průběh obchůzky a úloha jednotlivých masek má stále stejný charakter. Proto jsou natolik jedinečné, že se dostaly na reprezentativní seznam UNESCO. Je však jasné, že v detailech se liší. Například na výrobu masek se používají soudobé materiály, už ne ty přírodní, tedy když nemluvíme o slaměných maskách. Tam zůstalo vše při starém. Posun je také v počtu masek náležejících do skupiny takzvaných masek černých, kterých chodilo před sto a více lety mnohem méně než dnes. Třeba masky slaměný a kominík chodily po jednom.

Fotogalerie

Proč masek chodilo méně? Na vesnicích bylo lidí vždy dost.
Skupina masek častokrát neměla zájem se rozšiřovat. V minulosti byly masopustní obchůzky pro některé lidi vítaným způsobem, jak si vylepšit rodinný jídelníček a rozpočet. Za takzvanou černou maškaru se například převlékali lidé, kteří na tom nebyli ekonomicky dobře. Je to stejné jako u koledních obchůzek na Nový rok nebo na svatého Štěpána. Výtěžek z obchůzky si poté aktéři dělili mezi sebou.

Ti, co si kostýmy masek pravidelně oblékají, uchovávají je jako oko v hlavě? Předávají se z generace na generaci?
Masky kromě masek Turků jsou ve vlastnictví těch, co je nosí. Opravdu je mají ve skříni, starají se o ně, sami si je doplňují, opravují, perou a oblékají. Základ masky, jako jsou čepice nebo artefakt, který se tolik neničí, si lidé předávají a v masopustních průvodech se objevuje třeba po desítky let. Jenom masky Turků jsou na vesnicích v majetku sboru dobrovolných hasičů, protože se za ně oblékají mladí hoši. Mají to být svobodní mládenci, kteří za Turka chodí dvě tři sezony, aby je mohli nahradit zase ti mladší.

Ví se, který konkrétní kostým masky je na Hlinecku nejstarší?
Třeba ve Studnicích jsou na některých napsané roky s tím, kdo je nosil a jak dlouho. Víme, že některé části kostýmů, například čepice, jsou z 20. a 30. let minulého století.

A co říkáte na novodobé doplňky, které se v posledních letech na kostýmech vyrojily? Příkladem jsou třeba „hanbaté obrázky“ na čepicích.
Tradice se vždycky vyvíjela a vyvíjí. Žádný obyčej není zakonzervovaný, bylo by špatně, kdyby byl. Nositelé, kteří si kostým takto vylepšili, to zdůvodňují tím, že masopustní obchůzky jsou navázány na kult plodnosti, na prosperitní magii, což z hlediska významu obyčejů má svoji logiku.

Tím se dostáváme k původu masopustu. Co pro naše předky znamenal?
Má velmi hluboké kořeny. My víme, k čemu sloužil, ale nevíme, jak přesně se vyvinul, protože jde o obyčej předkřesťanský. Je spojen s přelomovým obdobím kalendářního roku. Obchůzky se konaly v období, kdy pro naše předky začínal nový hospodářský rok, kdy v jejich představách končila zima a na dohled bylo jaro. V takovýchto zlomových okamžicích se snažili ovlivnit průběh věcí příštích. Jejich cílem bylo zajistit si bohatou úrodu a plodnost hospodářských zvířat i lidí. To bylo v době, kdy vesnické společenství bylo závislé na zemědělství. Lidé dělali tlustou čáru za zimou, ale i za všelijakými sváry nebo křivdami. Maska mění identitu. Lidé si v masce mohli dovolit víc, mohli se chovat jinak, mohli se za ní skrýt. Často se uvádí, že v období masopustu je svět „naruby“. Takovýmto až rozpustilým způsobem se vlastně společenství – obrazně řečeno – očišťovala.

Zůstalo v nás něco z toho do dnešních dnů?
Na Hlinecku, kde se obchůzky konají bez většího přerušení, lidé věci kolem prosperity v zemědělství vnímají stále. Dodnes umějí říct, jaká symbolika se skrývá za projevy té či oné masky. Předávají si i to povědomí, není to jenom zábava. To je odlišuje od karnevalů, kde se lidé jenom baví. Tady se baví také, ale když se jich zeptáte, všichni vědí, že udržují něco, co tady bylo za jejich pradědečků a prababiček.

Dnes masky chodí jenom o víkendu. Dříve bývalo zvykem chodit v úterý před Popeleční středou.
Je pravda, že masopustní obchůzky se v některých vesnicích konaly až do konce 60. let minulého století jenom v masopustní úterý. Vzhledem k proměněným společenským podmínkám se termíny obchůzek musí z nejrůznějších důvodů přizpůsobovat. Třeba kvůli volnému termínu kapel.

Co si jako etnografka myslíte o novodobých postavách v těch obcích, kde se podařilo obchůzky obnovit až v posledních letech?
Dívám se na to s pochopením, protože právě kvůli dlouhé pauze tam na základech něčeho tradičního vzniká něco nového. Daří se to například v Jeníkově nebo na Včelákově. Takové jsou z tohoto pohledu i masky v Blatně, které jsme do nominace UNESCO zařadili jako takový přechodový typ vývoje. Z objektivních příčin se tam před lety v průvodu objevily nové masky, dokonce se za některé masky převlékají ženy. Základní charakter obchůzky i úlohy tradičních masek však zůstávají stejné.

Jak si UNESCO hlídá zachování tradice?
Z hlediska regulí organizace UNESCO v případě ochrany nemateriálního kulturního dědictví nic nenařizuje. To je na rozdíl od hmotných památek jiné. Spolu s kolegy z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici máme za úkol jev nadále dokumentovat. V časových intervalech se pořizují fotografie i videozáznamy, které jsou archivovány. Je to předmět našeho odborného zájmu. V loňském roce jsme například předkládali organizaci UNESCO zprávu o stavu obyčeje. Pokud by došlo k výrazné odchylce a masky by začaly chodit třeba v kostýmech aktérů Hvězdných válek, tak by UNESCO jistě přehodnocovalo, zda má ještě smysl tuto záležitost chránit. Muselo by jít o naprosto fatální změnu. Ke ztrátě podstaty a charakteru obyčeje může dojít také nadměrnou komercionalizací. To není zaplať pánbůh případ masopustních obchůzek na Hlinecku.

Začínají masopustní obchůzky

Masopustní obchůzky na Hlinecku se od roku 2010 staly součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Pro širokou veřejnost je určena masopustní obchůzka na Veselém Kopci, kterou tuto sobotu předvedou ve skanzenu obyvatelé ze Studnice. V 10 hodin bude slavnostně uděleno povolení k obchůzce, tento obřad bude zopakován ještě jednou ve 13 hodin, pak průvod masek vykročí mezi roubené objekty. U každé roubenky masky zatancují obřadní kolečko. Návštěvníci si budou moci prohlédnout všechny tradiční masky: laufra, ženu, Turky, slaměné, rasa s kobylou, kominíky i kramáře.

Masopust na Hlinecku 2018

Veselý Kopec 27. 1., Vítanov 27. 1., Hamry 3. 2., Studnice 3. 2., Jeníkov: 3. 2., Blatno: 4. 2., Vortová 10. 2., Rozloučení s masopustem, Betlém 13. 2.

A co obchůzky, které se v minulých letech konaly až po Popeleční středě? Tedy v období, kdy by lidé měli až do Velikonoc držet půst a zdržet se jakýchkoliv veselic.
Pokud je to výjimka ovlivněná objektivními příčinami, pak to určitě není věc, která by zakládala důvod k tomu, aby se uvažovalo o vyškrtnutí ze seznamu. Daří se nám v tomto směru dělat osvětu, aby si lidé uvědomili a snažili se vrátit do časového období obchůzky. A musím říct, že se to letos opravdu srovnalo. Termíny obchůzek se nám za Popeleční středu nedostaly.

Díváte se do budoucna optimisticky? Podaří se obyčej uchovat i pro další generace?
Zatím mám z toho vývoje pozitivní dojem. Jeníkov, Vítanov nebo Včelákov jsou příkladem, že se obchůzku podařilo obnovit a dále udržet. To, jak se budou obchůzky vyskytovat dál, je záležitostí toho konkrétního vesnického společenství. Vždy to je o lidech, kteří to dokážou každoročně rozpohybovat. Obchůzky začala společnost vnímat jako něco mimořádného. I to je příslibem a nadějí, že bude zájem masopustní obchůzky udržet.




Nejčtenější

Foxconn chce Mongoly proto, že se neumějí ozvat, říká šéfka neziskovky

Helena Grundmanová, ředitelka obecně prospěšné společnosti Most pro kritizuje...

Pardubický výrobce elektroniky Foxconn chtěl přivézt do města další stovky dělníků z Mongolska, ale město nesouhlasí....

Na Svitavsku zemřel řidič auta. Nezvládl řízení a narazil do stromu

Řidička na Orlickoústecku nezvládla řízení a narazila do stromu (17. února...

V sobotu odpoledne mladý řidič nezvládl řízení na Svitavsku a s autem narazil do stromu. Muž na místě zemřel. Obdobná...



Spor o výsadbu u silnice z Chrudimi vyhrály stromy. Ale až u soudu

Spor o stromořadí. Policie mluví o ohožení bezpečnosti

Pro spor mezi zastánci a odpůrci výsadby stromořadí v těsné blízkosti silnic může středeční rozhodnutí pardubické...

Překonat nejde jen Kratochvílová. Welsch ztraceného rekordu nelitoval

Jiří Welsch (vlevo) v dresu Boston Celtics fauluje Shaquilla O'Neala z Miami...

Dlouhých třináct let byl Jiří Welsch nejlepším českým střelcem v basketbalové NBA. Na jeho 24 bodů si úspěšně troufl až...

Boj se státem je náročný. Chci ale dokázat zlo dotací, říká podnikatel

Podnikatel v nesnázích. Petr Fryč chce, aby mu stát nahradil škodu, kterou měly...

Dotace na stavbu dálnic či zateplení škol, proč ne? Ale posílat veřejné peníze do soukromého sektoru je čiré zlo, říká...

Další z rubriky

Pediatři v Pardubickém kraji nejsou, na byty je radnice lákají marně

Ilustrační foto

Byt, garáž a zavedenou ordinaci nabízejí Chvaletice lékaři, který v jejich městě začne léčit děti. Jenže pediatra se...

VIDEO: V Domě U Jonáše hučí vysoušeče, otevřít by se mohl v květnu

Nově otevřený tvůrčí ateliér v Domě U Jonáše v Pardubicích.

Kde jindy visí obrazy a koláže, tam jsou teď tužkou naznačené desítky malých terčíků. Značky odborníkům ukazují, jak...

Dvě stovky stromů ze zámeckého parku ve Slatiňanech zmizí

Zámek a park Slatiňany 15. 2. 2018

Řev motorových pil a značky zakazující vstup kolem zámeckého areálu ve Slatiňanech, které se tam objevily tento týden,...

Najdete na iDNES.cz