Známý hrabalolog a literární historik Radko Pytlík uvádí, že číšník v Hrabalově knize Obsluhoval jsem anglického krále se původně jmenoval Mašek a působil v pražském hotelu Palace. "Bezprostředním podnětem bylo autentické vyprávění starého číšníka ze Sadské, jenž jako pikolík prodával párky na nádraží v Čáslavi," píše Radko Pytlík.
Bývalí hosté jedné z hospod v Ústí nad Orlicí si však myslí něco jiného. Podle nich byl předlohou pro roli pingla a číšníka František Dítě, tehdejší vrchní U Frimlů. Například folkový zpěvák Slávek Janoušek si myslí, že bez návštěvy této hospody by Bohumil Hrabal zřejmě nenapsal zmíněnou slavnou knihu.
Sto let od narození slavného spisovatele. Dva pohledy na fenomén Bohumil Hrabal |
"Když jsem chodil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let na gympl, pingloval František Dítě v hospodě U Frimlů. A docela vypadal podobně jako Jan Dítě, tedy jeho filmová postava v Menzlově filmu. Měl dlouhé šedivé vlnité vlasy, byl docela malý a zásadně chodil ve fraku, v černých gatích s puky a záložkami, v černých lakýrkách, bílé košili a s červeným motýlkem. Takto byl vyštafírovaný a se zednickou tužkou za uchem čárkoval porcelánové podtácky v hospodě čtvrté cenové skupiny, kam chodili umolousaní dělníci, co chodili už dopoledne na guláš a pivo," vzpomíná Slávek Janoušek.
Podle něj měl také zvláštní cupitavou gejšovskou chůzi, po hospodě hodně rychle spíše "jezdil", než chodil. Vedle zjevu bylo u něj mimořádné i to, že působil jako člověk znalý světa, občas vkládal do řeči cizí slova, používal například často francouzské "voulez-vous…", tedy "chcete…" A štamgasti ho s chutí parodovali výrazem "vole vul". A zvláštní byl také tím, že jednou za čas pili hosté na jeho účet, pivo měli zdarma po celý den, dokud nebyl sud prázdný.
"Odešel středem a volal - tady já nebudu"
"Jednou na něj v takový den někdo zavolal, že chce platit. Dodnes vidím, jak podtrhl ruku s plato piv v ruce, ještě chvilku jakoby visí ve vzduchu, než to celé spadlo na zem, vystříkly pěna i střepy. A Franta Dítě odešel středem, nechal za sebou otevřené dveře a volal - tady já nebudu. A odešel z hospody pryč, protože nebyl schopen pozvednout štamgasty na nějakou vyšší úroveň. Druhý den byl zase už zpátky," podělil se o svoji vzpomínku Slávek Janoušek.
Hrabalovy knihy ke staženíKnihy Bohumila Hrabala v elektronické verzi najdete na Knihy.idnes.cz |
Když v roce 1972 uspořádal Klub přátel výtvarného umění výstavu děl "něžného barbara" již zemřelého malíře a grafika Vladimíra Boudníka, přijel na vernisáž i výtvarníkův blízký přítel Bohumil Hrabal. Slávek Janoušek hrál na kytaru, po vernisáži s pořadateli a hlavním hostem se přesunuli do pábitelské hospody U Frimlů.
"Snažil jsem se dostat co nejblíž, v té době byl Hrabal už světově uznávaný autor. Potom jsem musel jít domů, ale od těch, co zůstali, jsem slyšel, že si vzal Dítě Hrabala s sebou dozadu do lokálu a už ho nikomu nepůjčil. Hrabal nechtěl už nikoho slyšet, s nikým mluvit a napjatě poslouchal, co mu Franta vypráví. Vím, že se vícekrát v hospodě povídalo o tom, jak Franta Dítě obsluhoval habešského krále. Později dokonce Hrabal někde říkal, že mu příběh vykládal nějaký vrchní a pak týden seděl nepřetržitě na psacím stroji a sepsal první verzi příběhu," dodal Slávek Janoušek.
Podle něj má tedy hospoda U Frimlů své místo i v literární historii. V té hudební ji má díky jeho oblíbené písni "Imaginární hospoda" a textu "zde přeci stála hospoda, Frimlovi a zde se čuralo a tam se pivo točilo". K jeho příběhu je třeba dodat jen malé post scriptum. Podle předsedy ústeckého Klubu přátel umění Jiřího Hartmana se výstava Vladimíra Boudníka uskutečnila v roce 1973 a Hrabal napsal svoji slavnou knihu v roce 1971. Není tedy vyloučeno, že ústeckého číšníka poznal ještě předtím, než spolu popili po vernisáži.
Upoutávka na film Obsluhoval jsem anglického krále:
