Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nebezpečí fašismu je potřeba si stále připomínat, nabádá historik Kotyk

  8:10aktualizováno  8:10
Pardubický fašismus má devadesátiny. Připomíná to kniha historika Jiřího Kotyka s názvem Český fašismus v Pardubicích a na Pardubicku v letech 1926 - 1939. Uznávaný historik přibližuje dobu, kdy Pardubice patřily mezi zásadní pilíře tohoto nedemokratického hnutí.

Jiřího Kotyka zajímaly dějiny už od malička. Sledoval historické filmy a půjčoval si historické romány, | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Pardubicko patřilo ke sloupům českého fašismu, už podle dobových textů se nazývalo jeho kolébkou. Politické poměry tomu nahrávaly.

„V obecních volbách na začátku třicátých let se kandidáti Národní obce fašistické dostali nejen do zastupitelstva, ale někteří i do městské rady,“ řekl Jiří Kotyk, podle něhož některá tehdejší hesla oslovují i dnešní populisty. I proto stojí za to, do jeho nové knihy o fašismu přinejmenším nahlédnout.

Měl by se pojem fašismus ponechat pouze historii?
Určitě ne. Celá řada lidí nerozlišuje pojmy nacismus a fašismus, i když bychom je měli silně oddělovat. Při nedávném projevu prezidenta Zemana v Lidicích bylo patrné, že je neumí rozlišovat ani on. Ten si naběhl tím, že oprávněně kritizoval Vandasovu Dělnickou stranu sociální spravedlnosti a Kotlebovu parlamentní Ľudovou stranu Naše Slovensko.

Mně také nejsou obě strany sympatické, ale pokud chci kritizovat tyto jevy, neměl bych stát na Albertově vedle pana Konvičky známého svou protiislámskou tematikou, silnou rétorikou a tvrzením, že své odpůrce namele do masokostní moučky.

Prošel jste řadu dobových médií. Jak dopadne porovnání tehdejších demokratických novin a časopisů s fašistickými?
Tam byly rozdíly v profesionalitě i neprofesionalitě. Na první pohled je patrné, že to druhé platí o úrovni fašistického tisku. Zajímavostí je, že jediný pardubický bulvár té doby, Východočeský rozhled, se snažil český fašismus dehonestovat. I to, co považujeme za bulvár, může tedy někdy odhalit podstatu.

Což mi připomíná dnešek, kdy se v Pardubicích objevují takzvané Národní listy, což byly kdysi nejčtenější české noviny mladočechů, a kdosi se nestydí jim tento nadpis ukrást. (Pozn. red.: Tyto noviny kolující po Pardubicích vydává podle dostupných údajů Úsvit s Blokem proti islamizaci).

Čiší z toho profesionální nedovzdělanost. Kdoví, jestli to není placené z ruských peněz, když tam čteme palcové titulky, aby země okamžitě vystoupila z Evropské unie - nechť si každý uvědomí, čím bychom se stali a komu by to vyhovovalo. Ta neprofesionalita je srovnatelná s českými fašistickými tiskovinami a dnešní rozpory vydavatelů připomínají animozity, jaké byly mezi českými fašisty, kteří se prali navzájem, kdo bude vůdcem.

V čem byly Pardubice specifické v rámci fašistického hnutí?
Už z prací marxistických historiků bylo známo, že takzvaný český fašismus měl své zajímavé centrum v Pardubicích a na Pardubicku, proto mě jako regionálního historika zajímalo, proč tomu tak bylo.

Jiří Kotyk

Historik a emeritní vysokoškolský pedagog Univerzity Hradec Králové, předseda pardubické odbočky Masarykovy společnosti. Dlouhodobě se věnuje regionalistice Pardubicka jako vedoucí redaktor Zpráv Klubu přátel Pardubicka.

A zjistil jsem, že tady byla úrodná půda kvůli některým jedincům, jejichž mocenské ambice nebyly demokratickým režimem úplně ukojeny, a tito lidé začali téma otevírat a snažili se prosadit do čela politické scény.

Český fašismus vznikal pod vedením bývalého legionářského generála Rudolfa Gajdy, který do Pardubic často jezdil a byl levicí představován jako „vrah uralsko-sibiřských dělníků“.

S čím se pardubičtí fašisté snažili oslovit veřejnost?
Český fašismus převzal Mussoliniho tezi takzvaného stavovského státu, kdy společnost neměla být vyhrocena třídně, ale naopak třídy, v italské terminologii stavy, měly jako dělníci, zemědělci a duševní pracovníci spolupracovat. Italští a poté čeští fašisté chtěli odstranit z demokracie takzvané slabé prvky, vnímali ji jako cosi slabého, o fašismu mluvili, že to je také demokracie, ale autoritativní, chtěli vládu pevné ruky. Ostatně známá česká feministka Božena Viková-Kunětická říkala, že Jan Žižka z Trocnova byl prvním českým fašistou, protože to byl muž silné ruky.

Čím dále si chtěli získat voliče?
Řadu Čechů také zaujaly národovecké teze o tom, že německá menšina si uzurpuje v Československu příliš velká práva na úkor státního národa českého. Pak tam byl sociální akcent, na který slyšeli sociálně slabší, zvláště z řad obyvatel dřevěných baráků v takzvané „Karanténě“, což byla původně rozsáhlá vojenská nemocnice, později sloužily přízemní dřevěné baráky k nouzovému bydlení.

Ti se zúčastňovali komunistických i fašistických schůzí a na obou slyšeli totéž - svrhnout nespravedlivý kapitalismus, nahradit ho sociálně spravedlivějším státem. Fašisté zdůrazňovali ideje rovnostářství a boje proti korupci. Hesla, která oslovují naše populisty dnes, rezonovala už tenkrát.

Proč fašisté přesto neuspěli?
Volební výsledky fašistů v Pardubicích i v celé republice nebyly příliš oslňující, tehdejší český volič byl snad chytřejší než současný, protože dokázal populismus odhalit. Příčiny jejich rozkladu byly často i v nedůvěře, až osobním nepřátelství vůdců. Ti, když se neuplatnili v demokratických stranách, zkoušeli to ve fašistické straně a viděli pak ve svých vlastních stoupencích své potenciální rivaly.

V Pardubicích vznikla dvě centra - jedno kolem soudce Vojtěcha Vážného, kterého bych považoval za nejvýznačnější osobnost českého fašismu v Pardubicích, pak jakési druhé centrum kolem stavitele Stanislava Manycha. Zatímco v obecních volbách se dostali nejen do zastupitelstva, ale někteří i do městské rady, v parlamentních volbách to nebylo oslňující, i když byla snaha oslovit zvláště venkov a přetáhnout příznivce agrárníků.

Jaký vztah měli pardubičtí fašisté k německému fašismu a nacismu?
Někteří pochopili, že německý nacismus je smrtelným ohrožením československé samostatnosti a snažili se revidovat své postoje vůči Německu na opačnou stranu. Ale také celá řada lidí přešla z Národní obce fašistické do tak radikálních organizací, jako byla například Vlajka, Árijská fronta a další uskupení, které se snažily ve své rétorice až předhánět německý fašismus.

Stali se z nich pronacističtí kolaboranti, takže řada z nich byla pak v roce 1945 a 1946 souzena pro kolaboraci s nacismem. V období po roce 1948 nebyla příležitost fenomén českého fašismu příliš otevírat i proto, že se někteří jeho představitelé stali dokonce členy KSČ.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Historik František Musil.
Objektivní hodnocení dnešní doby bude velmi složité, říká oceněný historik

Historik František Musil je jedním z největších odborníků na středověké dějiny nejen východních Čech. Nedávno ho město, kde prožil celý svůj život,...  celý článek

Rychle jedoucí motorkář ignoroval houkající záchranáře
VIDEO: Motorkář se bezhlavě řítil obcí a blokoval houkající sanitku

Na houkání a blikání majáků nebral ohled devětapadesátiletý motorkář, který na Orlickoústecku bránil sanitce, aby ho předjela. Záchranáři přitom spěchali k...  celý článek

Současné ukončení první části obchvatu Chrudimi. Navazující druhý úsek má začít...
Silničáři počítají s dokončením obchvatů Chrudimi a Svitav v roce 2021

Kdo se trápí v ucpaných ulicích Chrudimi a Svitav, může opatrně začít stříhat metr. Ředitelství silnic a dálnic oznámilo předpokládané termíny dokončení nových...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.